Španělský ptáček stojí stejně jako smažený sýr a židovský steak je z vepřového masa. Pavel Maurer se vydal na kulinářskou výpravu
Jídelní lístky často skrývají nečekaná překvapení. Je pravda, že někdy mohou být neuvěřitelné kombinace zajímavé a inspirativní. Když je ale doprovází dost podivný název pokrmu, bývá rozumný člověk opatrný. Nabídka pražských restaurací tento týden zaskočila i experta na gastronomii Pavla Maurera.
Dnes jsem byl s kolegou v pražských Holešovicích obrazit pár hospod. Není jich tu zrovna málo, ale věřte, že člověka dokáží pobavit, i když si třeba jen přečtete jejich jídelní lístky vyvěšené na tabulích na ulici.
Někdy je třeba dost nepochopitelná jejich cenová politika. Například španělský ptáček stojí stejně jako smažený sýr s tatarkou nebo hovězí guláš. Z toho jsem skutečně poněkud na rozpacích, protože mi nejde do hlavy, jak mohou mít totožnou cenu zcela rozdílná jídla?
Do kalkulace každého pokrmu se přece promítá cena ingrediencí, ale také lidská práce a celková náročnost přípravy. Smažák nebo guláš udělá kde kdo se zavřenýma očima, ale pěkně zabalený a vyfutrovaný španělský ptáček – to už je do jisté míry umělecké dílo!
Dnes jsme byli obědvat ve velmi dobře zavedené hospůdce s perfektně čepovaným pivem, a když jsem se z denních hotovek zeptal, z jakého masa je smažený houbařův měšec plněný žampióny, mandlemi, vejcem, pikantní klobásou, slaninou se šťouchanými brambory, číšník mi s úsměvem odpověděl, že to tady v kuchyni nikdo neví!
Kuchař to vše předpřipravil včera večer a nikomu neřekl, jaké použil maso na svůj měšec. Snažil jsem se tedy rychle zavtipkovat, jestli nebudeme po obědě mňoukat? Ale vrchní nás ujistil, že toto nebezpečí nehrozí a že to asi bude z vepře nebo z drůbeže. S vyděšeným výrazem ve tváři jsem si objednal raději muflona se špenátem.
Takhle vypadá gastronomický zkušenost z Prahy 7
Další holešovický podnik na druhém rohu na svém jídelním lístku hrdě napsal, že dnes nabízí kromě čevabčiči, svíčkové a kachny také specialitu – židovský vepřový steak s bramborem, česnekem a zelím. Mám takový dojem, že kuchař asi někdy někde četl, že židovská kuchyně má v oblibě česnek, ovšem kapitolu o vepřovém evidentně přeskočil a slovo košer a treife je pro něj planeta Alfa Centauri.
A tak jsme pokračovali a potkali kuře á la bažant, potom falešnou svíčkovou na smetaně a pak ještě jsme zaskočili na zbojnické čufty se zaručeně pravým ementálovo-blaťáckým sýrem.
Věřte, že jsem si to hodně užil, občas jsem dokonce i něco ochutnal, naštěstí málo, takže jsem schopen vám dnes ve zdraví přečíst tuhle moji gastronomickou zkušenost z Prahy 7. Příště zase podstoupím nějaké nové kulinární dobrodružství. Budete to mít ode mne zase z první ruky.
