Také máte doma cibuli z Peru, česnek z Číny a rajčata z Holandska?
Pavel Maurer si při krájení cibule si představoval, jak dlouhou cestu musela tato plodina urazit z dalekého Peru. Věřte, že se známému milovníkovi dobrého jídla udělalo z té myšlenky trochu nevolno.
Udělal jsem si dnes k jídlu opravdu rozmanitý až globální salát: mrkev z Litoměřic, sezamová semínka z Libanonu, rukola z Itálie, olivy ze Španělska, tuňák ze Srí Lanky, rajčata z Holandska, česnek samozřejmě z Číny a sladká cibule z jihoamerického Peru. Pak ještě kiwi z Nového Zélandu a vše jsem zákápl jihoafrickou limetou.
Když jsme si namátkou spočetl, kolik kilometrů urazily všechny suroviny, než se dostaly na můj malý salátový talířek v Praze 7, trochu se mi udělalo špatně od žaludku. Mám bujnou fantazii, a tak jsem si začal představovat, jak se moje oblíbená sladká cibule posunuje po ucpané dálnici v kamiónu, jak ji opatrně v bedýnkách pokládají do klimatizovaného kontejneru a ten naloží přístavním jeřábem na gigantický trajekt.
Následně se má cibule pohupuje několik týdnů po oceánu. Pak ji nejspíš opět nějaký „tirák“ odváží kontejner k vlaku a pak z vlaku putuje do logistického centra, kde ji už snad naposledy přeloží do malého náklaďáčku, který zásobuje můj oblíbený obchod.
Cibuličku pocházející z dalekého Peru (pokud ovšem cestu přežila a není shnilá) jemně vložím do nákupního košíku, poté do tašky a doma do sklepa. Když ji krájím do svého salátu, upřímně pláču a nechávám si před svými zaslzenými zraky odvíjet film její turistické výpravy do České republiky. Představuji si, kolika celními kontrolami musela projít na své asi 14 tisíc kilometrů dlouhé cestě.
Někteří lidé si říkají locavores a jedí pouze produkty pocházející z jejich lokality. Hlavní myšlenkou je spotřebovávat jen to, co se nachází bezprostředně v okolí. Ušetří se transport, suroviny se nemusí drasticky konzervovat, aby přežily dlouhé přesuny, omezení dopravy samozřejmě zmírňuje znečišťování okolí. A navíc se tak podporuje zemědělství a průmysl v lokalitách, kde locavores žijí. Vše je také čerstvější.
Ne, že bych se občas nechtěl zakousnout do něčeho exotického. Chutná mi to! Ale třeba cibuli, česnek a rajčata dokážeme vypěstovat i v Česku. Žádná ekonomická poučka mě nepřesvědčí, že je výhodnější dovážet lokální suroviny z druhého konce světa. To si ten salát příště udělám jednodušší a z plodin, které jsou mi blíž. Pořád totiž nemohu pochopit, že cibule z Peru stojí jen pár korun. Při takovém cestování by za ni mohli klidně počítat i dvě tři stovky.
