Tohle byste s kvalitním jídlem dělat neměli! Pavel Maurer vysvětluje, proč „nedodělávat“ pokrm na talíři
Také někdy přijdete do restaurace a bez ochutnání začnete přinesený pokrm hned přisolovat? Podle Pavla Maurera jde o zlozvyk z jídelen a kantýn, kde servírují blafy bez chuti.
My se těch našich zlozvyků při jídle nezbavíme! Včera jsem seděl v restauraci a pozoroval jakéhosi muže, jak se připravuje a ladí si formu, než začne konzumovat svoji mísu salátu. Věřte mi, že jsem z něj nemohl odtrhnout oči. Byl to typ, kterého nepřehlédnete – trochu při těle, ale tak hezky a labužnicky, ve tváři neustále velmi pozitivní výraz, usmíval se na všechny strany, a nejvíc když mu konečně přinesli jeho salátek.
S úsměvem uchopil příbor a jak salát něžně rozkrajoval lístek po lístku na kousky, optimisticky konverzoval se svým protějškem. Pak salát polil vinným octem, olivovým olejem a vše řádně osolil a opepřil, aniž by jídlo nejdříve ochutnal. Já se mezitím tiše modlil, aby salát již v sobě neměl jednu zálivku, což určitě měl, a aby nebyl moc posolený už z kuchyně.
Jenže to se asi nikdy nedovím. Muž svou porci poměrně rychle spořádal a já jsem si jistý, že kdyby tam místo rukoly, mrkve a polníčku měl naservírované kopřivy, pelyněk a lopuchové listy, vůbec by si toho kvůli veškerému zběsilému kořenění a dochucování ani nevšiml.
Co na to říct? Že mi do jeho chutí nic není? To je pravda. Však jsem jej pouze pozoroval a v ničem mu nebránil, i když mi bylo nesmírně líto té zavražděné zeleniny. Dokonce jsem se s ním ani nezačal prát u stolu, abych mu vytrhl z ruky ocet a slánku.
Vím, že některé restaurace, závodní jídelny a kantýny vaří tak strašné blafy, že nešťastní strávníci záměrně přebíjejí nechutné omáčky a polévky právě nadměrným solením a kořeněním. Jinak by se to nedalo pozřít. Jenomže důsledky jsou pak velmi deprimující.
Jednak si přemírou dochucovadel, koření a soli ničíme žaludky, otupujeme chuťové buňky, rozkolísáváme krevní tlak a nevím co ještě. A pak si tyto automatické zlozvyky přinášíme i k jídlům, které jsou kvalitní a vůbec to tragické „dodělávání“ na talíři nepotřebují, stejně jako salát tohoto bodrého milého tlouštíka. Byl totiž čerstvý, křupavý a přiměřeně dochucený. Přesto jej, v rytmu stravovacích zlozvyků, zničil, přesolil a snědl, aniž by vůbec tušil, jak jeho tělo dostává zbytečně zabrat.
