V Čechách stále existují hospody, kde už v šest ráno dostanete klasickou dělnickou snídani
Pokud žijete v naší zemi, určitě jste si všimli, že u nás stále prosperují hospody, co mají otevřeno klidně už od šesti hodin ráno. Dostanete pivko, polévku nebo gulášek. Klasickou dělnickou snídani. Ale přes to všechno už to není – ani například v havířských regionech – co to bývalo.
V Ostravě už nejsou skoro žádné šachty, takže ubylo horníků, kteří, když vyfárali, tak třeba již v pět hodin ráno důvěrně ťukali na dveře svých hospůdek, aby tam spláchli černý prach z noční šichty. Pražské proslulé ranní nálevny na Smíchově, Žižkově, ve Vysočanech či ve Strašnicích už také dávno posunuly své otevírací doby z šesté hodiny ranní na desátou či jedenáctou.
Nicméně když dobře hledáte, stále se dají najít v celé naší zemi podniky, které otevírají v pět hodin ráno a obslouží vás kompletním jídelním i nápojovým lístkem. Přiznávám, že určitá část návštěvníků těchto pohostinství bývá trochu pochybné pověsti, ovšem je třeba také připustit, že pro mnoho pravidelných hostů jsou tahle restaurační „ranní ptáčata“ významným opěrným bodem.
Potkáte zde uhlíře, havíře, popeláře, pracovníky nákladových nádraží či fabrik s nočním provozem. Divili byste se, jak někdy mezi pátou a šestou hodinou ranní je v těchto ojedinělých podnicích živo. Ještě než se probudí většina bílých límečků, zvládnou tihle ranní pracanti snídani i oběd dohromady, a pak jdou do „kolbenky“ nebo do postele!
V zahraničí, třeba ve Francii, Itálii nebo Španělsku, je to úplně jinak. Ráno se spí a v teplých krajích se spí i po obědě. Je horko, a tak je všude zavřeno. Když nestihnete oběd do tří odpoledne, už vám nikde nic nedají. Samozřejmě kromě fast foodů. Ovšem normální kuchaři a číšnici jdou spát, aby nabrali sílu na noční otvíračku. Tam, kde je horko, vám neuvaří večeři před dvacátou hodinou a zkušení štamgasti, ti si objednávají první chod až tak kolem desáté hodiny večer…
Jiný kraj, jiný mrav. Každá země má svůj rytmus, který je třeba respektovat, i když se to vašemu žaludku třeba moc nelíbí. Nikdo ten rytmus nevymyslel náhodou, prostě to tak zařídila příroda anebo práce. Když jsem si jako student přivydělával zametáním chodníků, tak jsem také měl v 7 hodin ráno větší chuť – spíše na teplou dršťkovou v ranním bufetu než na rohlík s máslem a marmeládu.
