V pohostinství chybí lidi, stěžují si restauratéři. Co na to Pavel Maurer?
Minulý týden jsem si v tomto čase stýskal na restaurace na Moravě, které nezvládly nápor víkendových hostů přijíždějících na tradiční hody či vinobraní. Přišlo mi líto, že podniky veřejného stravování jsou zaskočeny, když je venku teplo nebo nějaká kulturní akce, a v poledne se k nim nahrne spousta hladových a žíznivých hostů.
Nadšení výletníci chtějí utrácet – a ono mnohdy není za co, protože restaurace nestíhají vařit, obsluhovat, nalévat!
Včera mi napsal zkušený restauratér z Českého ráje, ať se nedivím, že je to všude stejné. Prostě – nejsou lidi! On tvrdí, že to není ani tak nepřipraveností restaurací na větší nápor, ale chronickým nedostatkem personálu. V jejich kraji je téměř nemožné získat, ani za velmi slušné peníze, jakékoliv, alespoň trochu použitelné zaměstnance.
Nejde jen o kuchaře, kteří umí alespoň trochu vařit, nebo číšníky, kteří vědí, co vám nesou na talíři. V zásadě prý nejsou k mání ani méně kvalifikované síly na mytí nádobí, čištění zeleniny a další nenáročné práce v kuchyni. Zmíněný posluchač, který dlouhodobě podniká v gastronomii, vzpomíná, že situace u nich byla letos v sezoně tak kritická, že si restaurace navzájem nepokrytě přetahovaly a přeplácely pracovníky.
Uvádí příklad, že v jejich týmu zhruba deseti zaměstnanců jim vypomáhá: jedna učitelka, jeden magistr v oboru centrální tomografie a magnetické resonance, inženýr architekt a také jeden kamarád, který si odskočil na výpomoc do jejich podniku z Nového Zélandu. Pracovníci vyučení nebo vystudovaní v oboru jsou prakticky nedostupní.
Tak já tomu asi nerozumím. Zkoušel jsem si na internetu vyhledat, kolik je v naší zemi hotelových škol nebo škol vyučujících obory kuchař, číšník, cukrář, a přestal jsem je počítat, když jsem se blížil ke stovce institucí. To je na naši zemi docela dost, co říkáte? Já tedy nevím, kam se jejich absolventi poděli?
A co se týče těch pomocných prací – tak když jdu v Praze do metra a osloví mě na ulici postupně 3 poměrně silní, zdraví mladíci, abych jim dal dvacku na pivo, tak bych si je raději představil v pracovním procesu, který určitě není tak potupný. Jenže zaklínadlo „nejsou lidi“ evidentně stále platí. Já bych dodal, že jsou, ale prostě jenom nechtějí pracovat.
