Važte si dobré restaurace a milého servisu, vyzývá Pavel Maurer
Pokud by mě chtěl někdo z vás nařknout, že kohosi protěžuji, že někomu nadržuji, tak má pravdu. Ano, já nadržuji a vždy budu vytrubovat do světa, když někde kolem sebe vidím píli, dobrou práci, nadšení, snahu o skvělou gastronomii a chuť poskytovat lidem servis namísto servility. Kdykoli na takové příklady narazím, jsem vděčný a nadšený, ať jsem kdekoli. Tentokrát to bylo v Peci pod Sněžkou.
Jedl jsem okouzlující bramborové taštičky plněné dýňovým pyré v podání šéfkuchaře Švestky z Horizontu. Nesmějte se, ten skvělý muž vlastní nejen talent, ale také krásné gastronomické jméno. A navíc tu na horách vychoval desítky skvělých lidí.
Zvláštní, lidé, co se točí kolem jídla a pití, se často jako jídlo také jmenují: Nejezchleba, Vypečený, Máslo, paní Citrónová nebo Petrželová. Ale já chci hlavně mluvit o Peci, té tiché, romantické krkonošské princezně. Jedl jsem farmářské jehněčí a cuketový karbanátek s domácím kozím sýrem na ekofarmě Lesní bouda v tisíci metrech nad mořem.
Pak jsem zakusoval paprikové klobásky v podniku U Potoka, kam chodí místňáci. Taky ovčí sýr a kachnu u rozpálených kachlových kamen. Zrovna vyhodili neschopného kuchaře, a tak si pan majitel musel navléknout zástěru a stoupnout za sporák. Naštěstí vaří skvěle!
Taky jsem byl okouzlen úžasnou boudou jménem Kuhstall (po česku Kravín) na lyžařské sjezdovce Zahrádky, kde je sezení vyrobeno ze starých mlékárenských konví a kde zázvorový čaj dostanete ve velkém, poctivém hrnku. Pak jsem měl místní specialitu: houbovec s kysanou smetanou, potom kynuté knedlíky plněné místními krkonošskými borůvkami, a také žahour a pochopitelně krkonošské kyselo.
Všechno bylo dobré, chutné a, byť je teď na horách vrcholná sezóna, zdá se, že to zvládají. Potkat pozorný personál, to není vůbec běžné! Řekněme si to upřímně, kvalitní personál – to je úzkoprofilové zboží. Kdybych uměl pořádně vařit, seženu tu práci během několika vteřin! Nejsou lidi. Tedy jsou, ale ne ti kvalitní.
Proto si prostě jen važte dobré restaurace a milého servisu. Není to tak samozřejmé! Když pojedete na hory, obdivujte sníh, malebnost naší zvlněné krajiny, ale když zavítáte do nějaké hospůdky a oni vás neodbydou, dokonce potěší, usmějí se – dejte jim to na oplátku také znát. Uděláte si všichni dobrou náladu. A uděláte hodně i pro ty, co přijdou pro vás!
