Víte, co kupujete? Pozor, název výrobku může klamat
Skutečně celozrnné, jako podle receptu prababičky, pravá koprovka v pytlíku – to jsou názvy jídel a pochutin, na které milovník dobrého jídla Pavel Maurer naráží v supermarketech a které ho prý děsí.
Už několik dní mám na svém psacím stole přímo před očima papírovou krabici od snídaňových lupínků. Pořád zírám na hlavní text přes celou přední stranu: Ovesné lupínky – skutečně celozrnné. Na obalu je ještě uvedeno, že jsou v nich vitamíny skupiny B, kyselina listová a že jsou bez přidaného tuku. Na druhé straně je dokonce vyobrazena odbornice, která hlásí, že propůjčila svou tvář výrobku, protože splňuje zásady racionální výživy.
Musím přiznat, že lupínky byly dobré. Vše se zdá být perfektně pod kontrolou. Jenže mě na tom všem děsí ten nápis potvrzující, že jsou skutečně celozrnné. Že by mohly být ty lupínky také skutečně necelozrnné? Tedy jenom jako?
Je to už s námi opravdu tak zlé, že musíme na svých produktech zdůrazňovat, že to jídlo není falešné? Že si kupujeme opravdové lupínky, že v pivu je skutečný chmel a ne pouze chmelový extrakt, že jíme opravdový sýr a ne náhražkový sýrový substrát? Že kuře už není drůbež, ale jakási hmota, která musela za pár dnů nakynout do jateční váhy?
U mnoha potravin se totiž často stává, že to, co je psáno na etiketě, je záměrně matoucí. Mnoho výrobců vymýšlí nejrůznější finty, jak obalamutit nás, spotřebitele. A to se mi vůbec nelíbí. Místo abych v klidu a míru nakupoval, jsem pořád ve střehu. Jsem docela nervózní, když je na tuku napsáno například pravé máslo, protože podle této logiky jsou asi všechna ostatní másla v regálu nepravá, že?
Také mi nedělá dobře oblíbené přídavné jméno poctivý. Poctivá buchta, poctivá klobása, poctivá mouka. Mám dojem, že když musí výrobce tolik zdůrazňovat svůj upřímný vztah ke kvalitě, je to podezřelé. A to už ani nemluvím o bábovce „podle naší prababičky“ nebo „maminčině domácí pravé sušené koprovce“ v pytlíku.
Jsme trochu na nervy, abych nepopletl význam pojmu celozrnné a cereální, pak zase studuji ovocný sirup, jehož láhev je pomalována šťavnatými višněmi, jenže vzadu je malý písmem napsáno, že je v sirupu pro mé děti asi jen 15 % ovocné šťávy. Ostatní ingredience jsou z něčeho úplně jiného. A to mě trochu děsí.
