Že vám ovoce připadá jako zkažené? Tak ho hned nevyhazujte, radí Pavel Maurer
Gastronaut Pavel Maruer se zamýšlí nad tím, proč házíme do popelnice potraviny, které jsou vlastně uplně v pořádku. Jde jen o naše předsudky.
Včera jsem připravoval svému dítěti k snídani broskev. Byla na dvou místech malinko otlačená, jak už to u broskví často bývá. Šťavnatá dužina v těch místech již neměla svou původní bílou barvu a tam, kde bylo ovoce tak říkajíc trochu „cinklé“, tak tam byla zbarvená spíše dohněda a ovoce tu bylo nepatrně měkčí.
Úplně automaticky a bezmyšlenkovitě jsem tyto „postižené“ části z broskve odkrojil a ostatní, opticky přijatelné, jsem naporcoval na talíř. Aby můj syn neviděl žádné hnědé otlačeniny. Nejspíš by se nad nimi ošklíbal, že je to asi zkažené, nebo co?
A stejně automaticky, jako jsem ty nehezké a otlačené části odřízl synovi, stejně tak bezmyšlenkovitě jsem si je sám sobě dál do pusy – a s chutí snědl. Vím totiž, že jsou v pořádku a že mají šťávu, vitamíny a všechno ostatní, co mají i esteticky krásnější části ovoce. Jenom prostě vypadají na pohled, že jsou zkažené. Nejsou.
Vyhazujeme potraviny, které jsou v pořádku
Vzpomněl jsem si na svého tchána, který v podstatě nikdy nic nevyhodí. Z citrónu vždy vyškrábe veškerou dužinu, s chutí okusuje klouby z kuřecích kostí, nevadí mu kližka, tlusté maso, červivá třešnička. Na jeho talíři jsem nikdy neviděl zbytek jakéhokoli jídla. Jeho apetit je nezměrný. Tchán sice váží 130 kilo, ale jeho kondici – ve věku 85 let – by mu mohl leckdo závidět.
Já samozřejmě netvrdím, že sníst všechno je návod na zdravý život. Já jen připomínám, že občas házíme do popelnice potraviny, které jsou vlastně úplně v pořádku. Jen si to musíme nějak jinak srovnat v hlavě. Není to totiž – řečeno slovy básníka Jana Skácela – „chyba broskví“, ale většinou chyba našich předsudků…