Cyklista Jiří Ježek po těžkém úrazu pořád věřil v medaili. A dočkal se dřív, než odletěl do Ria

31. srpen 2016

Po těžkém úrazu to spíš vypadalo na konec závodní kariéry. Dneska je ale všechno skoro jako dřív. Jiří Ježek bude startovat na paralympiádě v Riu a první medaili po hrůzostrašném zranění si na krk pověsil už před rokem po finálovém závodě Evropského poháru v Praze na Strahově. I o tom vyprávíme v projektu Olympijský rok Jiřího Ježka.

„Tyhle závody mám strašně rád, asi osm ročníků jsem tady vyhrál, dneska ambice na vítězství samozřejmě nemám,“ říká. Byl to pro něj poslední závod loňské sezony, od těžkého pádu na mistrovství světa v americkém Greenville uplynul zhruba rok.

Tehdy v závěrečném spurtu silničního závodu spadl po kolizi s jiným závodníkem do ocelových plůtků podél trati. Jejich ostré hrany mu doslova rozpáraly hrudní koš, přišel o dvě žebra, pětinu plíce, komplikovaně si zlomil ruku v pažní kosti, vyrazil přední zuby a rozbil nos. Tehdy doslova bojoval o život.

Od té doby nevěřil, že by ještě někdy mohl bojovat o medaile. „Mám určitě kratší posed, nemůžu mít řídítka tak dopředu, museli jsme změnit celou geometrii kola. Za ty měsíce, co jsem nemohl trénovat, jsem ztratil obrovské množství svalové hmoty, takže už si nemůžu dovolit jezdit tak silově,“ vysvětluje s tím, že na vítězství to už nikdy nebude. „Na tom jsme se shodli s doktory,“ dodává.

Jiří Ježek i lékaři se mýlili – sice to nebylo na evropském poháru v Praze na Strahově první místo, ale těsná druhá příčka byla pro něj cennější než mnohé vavříny z let předchozích.

„Když člověk znal podstatu zranění, jaká byla prognóza, a on nám v tuto chvíli takhle jede, tak je to neuvěřitelné,“ obdivoval svého svěřence trenér Viktor Zapletal.

autor: zbu
Spustit audio