Od sbírání puků v Berouně až na olympiádu v Pchjongčchangu. Josef Jandač přitom kdysi trénovat nechtěl
Cesta na trenérskou lavičku vede často přes dlouholetou aktivní kariéru, nebo léta teorie. Popřípadě po kombinaci obojího. Kouč současné hokejové reprezentace Josef Jandač ale začal poměrně netradičně.
Jeho kariéra začala v Berouně. Jandačovi bylo nějakých pětadvacet, nebo šestadvacet let a zranění břišního svalu mu nedovolilo hrát.
Tehdy měl už hotovou vysokou školu. Krom učitelství měl na škole i trenérství hokeje. A tak když z vedení berounského týmu hledali záskok za trenéra, obrátili se na Jandače. Okamžitě odmítl. „Co bych tam dělal. Vždyť jsem s těma klukama hrál v kabině. Byl jsem nejmladší a sbíral puky,“ vzpomíná.
Hráči si ale svého trenéra vybrali sami a nakonec ho přesvědčili. A tak bažant Jandač začal trénovat Beroun. Prvoligový tým.
Jandač měl během své kariéry pod sebou třeba juniora Klepiše ve Slavii a Tomáše Rolinka v Berouně. A právě s nimi vyhrál později zlato na mistrovství světa v roce 2010 jako asistent Vladimíra Růžičky.
Teď bude mít pod sebou na olympijské střídačce i ty, kteří se během jeho začátků učili bruslit nebo dokonce teprve mluvit.
