Olympijský rok Josefa Jandače: Jedeme odevzdat všechno, co máme. Trenér hokejistů se na olympiádu těší

21. leden 2018

Reportéři Radiožurnálu celý rok zblízka sledovali přípravu osmi českých hvězd pro nadcházející hry v Jižní Koreji. Jedním z nich byl i trenér hokejového týmu Josef Jandač. Dokument Olympijský rok odhaluje, jaký je trenér i mimo zápasy a kamery.

Výběru hráčů se s trenérským týmem věnoval až do posledních dní. Mnoho z nich osobně dobře zná. Sympatie ale často musely jít stranou, stejně tak jako některé představy fanoušků. A tak na olympiádě neuvidíme třeba Jaromíra Jágra nebo Martina Růžičku. „Někdy jsou holt taková nepříjemná rozhodnutí, která musíte udělat,“ vysvětluje Jandač.

Čtěte také

Jandač má pro svou roli hodně zkušeností. Trénoval v extralize a byl asistentem Vladimíra Růžičky na mistrovství světa v roce 2010. Kariéru začal v šestadvaceti po tom, co sám nemohl pokračovat s hraním. Tehdy ho jeho spoluhráči z prvoligového Berouna přemluvili, aby do toho šel. Jen jako záskok. Nakonec u trénování už zůstal.


Hokejový tým pro ZOH v Pchjongčchangu:
Patrik Bartošák, Pavel Francouz, Dominik Furch, Michal Jordán, Jan Kolář, Tomáš Kundrátek, Vojtěch Mozík, Jakub Nakládal, Ondřej Němec, Adam Polášek, Ondřej Vitásek, Michal Birner, Roman Červenka, Martin Erat, Milan Gulaš, Roman Horák, Petr Koukal, Jan Kovář, Dominik Kubalík, Tomáš Mertl, Lukáš Radil, Michal Řepík, Jiří Sekáč, Michal Vondrka a Tomáš Zohorna

Jen pár měsíců potom přijeli do Berouna na hokejový kemp Jihokorejci. Byl to zrovna Jandač, který jim začal s tréninkem pomáhat.
Z pomoci byl návrh na trénování zbytku sezóny. A z jednorázové nabídky pravidelné lety na druhý konec světa. V Asii založil hokejovou školu.

Tato léta se mu nakonec mohou hodit už v prvním olympijském zápase. V něm se čeští hokejisté utkají právě s domácím jihokorejským týmem.

Morous, co nechce křičet

Reportér Radiožurnálu František Kuna měl z natáčení nejprve obavy. V rozhovorech po zápasech Jandač často vystupuje tvrdě. Podle novinářů je někdy moc impulzivní, jindy zase apatický. Podle Jandače je takový jen navenek. „Jsem hrozně milý a příjemný kluk. Vevnitř. Ale v té skořápce prostě mám tu hubu, jakou mám. I doma mi to vyčítají,“ vysvětluje.

Podle trenéra a bývalého hokejisty Jiřího Fischera je Jandačovo bručounství právě to pozitivní. „Být neustále nespokojený je strašně důležité,“ říká Fischer, „jakmile člověk začne poslouchat a věřit tomu, že je dobrý, protože ho pořád někdo chválí, to je začátek konce.“

Olympijský rok

Na hokejové střídačce i při tréninku musí občas zvýšit hlas. V křičení ale Jandač řešení nevidí. „Poznáte, když mužstvo potřebuje podržet, potřebuje pochválit. Určitě to moc nepomůže, když na ně budete na střídačce ječet,“ vysvětluje. „V národním týmu máte ty nejlepší možné hráče k dispozici. U nároďáku jsem se nesetkal, že by mužstvo potřebovalo nějak šlapat na krk.“

Někomu může vadit, že nehrál hokej na vrcholové úrovni. Jak se Josef Jandač osvědčí v Jižní Koreji se ale teprve ukáže. Na letošní hry se každopádně těší. „My tam pojedeme odevzdat úplně všechno, co můžeme, a nějak to dopadne,“ uzavírá trenér.

autoři: fk , had
Spustit audio