Takhle se cyklista Jiří Ježek připravuje na paralympiádu v Riu. Závodní i chodící protézy si vyrábí sám
V projektu Olympijský rok představujeme paralympijského vítěze cyklistu Jiřího Ježka. V jedenácti letech ho porazila nákladní Tatra a přišel o pravou nohu pod kolenem. I přes svůj handicap znovu začal hrát fotbal, volejbal, lyžoval a dokonce se věnoval gymnastice, aby světových úspěchů dosáhl později jako cyklista. Do Ria pojede šestinásobný paralympijský vítěz a znovu bude závodit s protézou, kterou si sám vyrobil. A teď nám ukáže, jak to dělá.
Cyklista Jiří Ježek je původní profesí protetik, chodící i závodní protézy si vyrábí sám v dílnách specializované firmy na Plzeňsku. „Jiří je prakticky jediný sportovec, který si sám dělá svou nohu. Známe se už hodně dlouho, je to úžasný parťák,“ říká majitelka firmy Jaroslava Svrčková.
„Dnes jsem využil volný tréninkový den k tomu, abych si připravil protézu na kolo, se kterou bych chtěl závodit v Riu,“ říká Jiří Ježek. Ve firmě stráví celý den, v plánu má totiž dvě protézy – jednu klasickou na chození. „Budu dělat, dokavaď nepřijdou uklízečky, co nestihnu dnes, tak se budu muset příští týden vrátit ještě jednou,“ dodává.
Na paralympijských hrách má firma dokonce svou dílnu, kdyby se někomu z těch sportovců něco stalo, tak jsou tam speciální technici, kteří jsou schopní do hodiny sestavit celou protézu. JIŘÍ JEŽEK
Výroba protézy se skládá z několika důležitých kroků. Prvním z nich je vyrobení sádrového odlitku zbytku nohy, což je taková sochařská práce, na kterou je speciální místnost – sádrovna. Pak se protéza laminuje z karbonu a pryskyřice, na to je také speciální místnost, a pak jsou klasické dílny, kde se protéza sestavuje dohromady.
„Část nohy, která přijde do protézy, hubne nebo přibírá první, důležité pro pacienty je, aby si drželi co nejstabilnější váhu,“ vysvětluje.
Jirkova protéza je lehčí než část nohy, která mu chybí – váží 1 200 gramů. Odborníci zjistili, že rozdíl mezi šlapáním zdravé a amputované nohy je asi 30 %, tedy, že amputovaná noha šlape ze 70 % té zdravé.
„Odcházím laminovat, a bude trvat asi dvě hodiny, než vrstvy karbonu s pryskyřicí vytvrdnou. Je to ta nejdůležitější práce, aby se to nezkazilo a aby to bylo nejpevnější, jak to může být,“ vysvětluje.
