Martin Dorazín

Martin DorazínFoto: Khalil Baalbaki

redaktor zahraniční redakce,
v letech 2005–2009 zpravodaj Českého rozhlasu v Polsku a Pobaltí

Znamení:
Štír 

Životní motto:
Pořád se něco děje. 

Co dělám v rozhlase:
V rozhlase jsem se šestiletou přestávkou v České televizi (1998–2004) od podzimu 1990, od roku 1991 na poloviční úvazek, pak na celý. Hektická devadesátá léta jsem strávil většinou na cestách po Balkáně a přilehlých oblastech. Rok 2000 jsem vítal na Rudém náměstí v Moskvě jako zpravodaj České televize. Pak jsem se usadil v úžasné postindustriální krajině v Dubí u Kladna, hned za ruinami slavné Poldovky. Stal jsem se jedním z mnoha tamních domkářů. Na konci roku 2004 jsem odjel do Varšavy, kde jsem téměř pět let působil jako zpravodaj. Po návratu jsem se vrátil ke svému oblíbenému Balkánu, který dokáže naplno zaměstnat i víc než jednoho redaktora. 

Před rozhlasem:
Z rodného Valašska jsem zamířil na Východ a dostal jsem se až do Sankt Petěrburgu, který se tehdy jmenoval Leningrad. V roce 1990 jsem si koupil zpáteční jízdenku a z vlaku jsem vystoupil až na konečné – na pražském Hlavním nádraží. V jeho okolí mě silně zaujala funkcionalistická budova Československého rozhlasu, do které jsem vstoupil na pozvání redaktorky Olgy Jeřábkové. A už jsem zůstal. Mnohé se mění, ale rozhlas pořád stojí blízko nádraží, a to mi vyhovuje. 

Co mě baví:
V poslední době asi nejvíc staré filmy ze zlatého fondu světové kinematografie, které jsou na DVD na varšavských ulicích k dostání za pár zlotých, a nabídka je opravdu skvělá. A pak reedice starých LP polských rockových a folkových mistrů ve vyčištěné podobě na CD, případně DVD, s dokonalou dokumentací a grafickou úpravou. To jsou pro milovníka hudby opravdové lahůdky. To už je ale poněkud nákladnější záležitost. 

Co mě nejvíc dostane:
Nejvíc mě dokáže nazlobit moje vlastní nešikovnost nebo hloupost. To se pak nemám rád. 

Z rozhlasové pavlače: (aneb víte, co se o Vás říká?)
Jelikož se po pavlači od dob bydlení na Žižkově nepohybuji, nevím, co se na ní momentálně povídá, a vlastně ani nevím, kde ta rozhlasová pavlač dnes je. Dřív to bylo jednodušší. V okolí rozhlasu totiž nebyla taková spousta restaurací a kaváren a zjistit nejnovější drby nebylo tak těžké. Dnes aby si člověk nohy uchodil a stejně nezjistí, co jsou drby a co je pravda. 

redakce: zahraniční redakce 

E-mail: Martin.Dorazin@rozhlas.cz