
redaktor zahraniční redakce
do dubna 2009 zpravodaj ČRo v Polsku a Pobaltí
e-mail: Martin.Dorazin@rozhlas.cz
Znamení:
Štír
Životní motto:
Pořád se něco děje.
Co dělám v rozhlase:
V rozhlase jsem se šestiletou přestávkou v České televizi (1998-2004) od podzimu 1990, od roku 1991 na
poloviční úvazek, pak na celý. Hektická devadesátá léta jsem strávil většinou na cestách po Balkáně a přilehlých
oblastech. Rok 2000 jsem vítal na Rudém náměstí v Moskvě. Pak jsem se usadil u Kladna. V roce 2005 jsem se sbalil a
odjel do Varšavy, kde jsem k zastižení dodnes.
Před rozhlasem:
Z rodného Valašska jsem zamířil na Východ a dostal jsem se až do Sankt Petěrburgu, který se tehdy jmenoval
Leningrad. V roce 1990 jsem si koupil zpáteční jízdenku a z vlaku jsem vystoupil až na konečné - na pražském Hlavním
nádraží. V jeho okolí mě silně zaujala funkcionalistická budova Československého rozhlasu, do které jsem vstoupil na
pozvání redaktorky Olgy Jeřábkové. A už jsem zůstal. Mnohé se mění, ale rozhlas pořád stojí blízko nádraží, a to mi
vyhovuje.
Co mě baví:
V poslední době asi nejvíc staré filmy ze zlatého fondu světové kinematografie, které jsou na DVD na
varšavských ulicích k dostání za pár zlotých, a nabídka je opravdu skvělá. A pak reedice starých LP polských
rockových a folkových mistrů ve vyčištěné podobě na CD, případně DVD, s dokonalou dokumentací a grafickou úpravou. To
jsou pro milovníka hudby opravdové lahůdky. To už je ale poněkud nákladnější záležitost.
Co mě nejvíc dostane:
Nejvíc mě dokáže nazlobit moje vlastní nešikovnost nebo hloupost. To se pak nemám rád.
Z rozhlasové pavlače:(aneb víte, co se o Vás říká, teda drbe?)
Jelikož se po pavlači od dob bydlení na Žižkově nepohybuji, nevím, co se na ní momentálně povídá, a vlastně ani
nevím, kde ta rozhlasová pavlač dnes je. Dřív to bylo jednodušší. V okolí rozhlasu totiž nebyla taková spousta
restaurací a kaváren a zjistit nejnovější drby nebylo tak těžké. Dnes aby si člověk nohy uchodil a stejně nezjistí,
co jsou drby a co je pravda.
redakce: Zahraniční zpravodajové