Jan Prokeš

Jan ProkešFoto: Khalil Baalbaki

redaktor zahraniční redakce

Znamení:
Vodnář (* 9. února 1982) 

Životní motto:
All you need is love.
(nebo také)
Buď připraven!
(nebo také)
Jsem absolutní Vůle. 

Co dělám v rozhlase:
V Newsroomu zajišťuji zpravodajský servis ze zahraničí, což obnáší hlavně psaní, namlouvání zpráv, úpravu zvuků, komunikaci se zahraničními zpravodaji a shánění respondentů. V redakční práci se orientuji hlavně na problematiku rozvoje, globálních problémů, lidských práv a demokracie. Blízká jsou mi též témata kulturní. Zajímám se zvlášť o následující teritoria: Afriku, Blízký východ a Středomoří. 

Před rozhlasem:
Od roku 2000 do roku 2007 jsem studoval na Fakultě Filozofické ZČU v Plzni, kde jsem získal magisterský titul v oboru Sociální a kulturní antropologie (obhájil jsem diplomovou práci „Demokracie v nezápadních kulturách“). Zároveň jsem absolvoval na stejné univerzitě bakalářský obor Ekonomická a regionální geografie. Příležitostně jsem před rozhlasem pracoval – například jsem se podílel na Komunitním plánu sociálních služeb pro Plzeň město. V rámci studia jsem absolvoval 2 pobyty na zahraničních univerzitách: ve slovinském Mariboru a řeckém Mitilini (ostrov Lesbos). 

Co mě baví:
Sociální vědy, jakož i pozorování sociální každodennosti a projevů jedinečných lidských individuí, vedle „monitoringu“ vztahů mezi lidmi též monitoring vztahů mezi státy a národy. Cestování po blízkých i vzdálených krajích (hlavně směrem jižním). Sport (lyžování, fotbal, florbal, chůze, plavání…). Hudba, divadlo, film a literatura (lehce absurdního a také temného charakteru, hlavně to musí zračit komplexitu světa, nezajímá mne banální a povrchní „umění“ – zábava). Rodinné oslavy, společné akce s přáteli nejrůznějšího druhu. Nové výzvy z nejrůznějších oblastí. Konzumace piva, občas i whisky či něčeho podobného. Baví mne radovánky těla i ducha… Poslední dobou například to saunování. 

Co mě nejvíc dostane:
Vždycky mne zaručeně dostane, či získá (či i dojme), překvapivě pozitivní, vlídná, nebo též obětavá a rovněž nečekaně velmi adresná (tj. osobní), leč nevtíravá, reakce ze strany druhého, ať už osoby blízké či nikoliv – takovéto projevy těch lepších stránek lidství ve svých rozličných odstínech vždy dodají mi potřebnou energii, chuť do dne i do života. Dojímají mne třebas jenom projevy nepatrné vlídnosti v mezilidské komunikaci zaznamenané kdesi na ulici. V českých zemích totiž jaksi postrádám všeobecné rozšíření oné bazální ohleduplnosti. Rád slyším – jako asi každý – vážně míněnou lichotku nebo pozitivní ohodnocení své práce a nejen práce. Rád konzumuji humor ze strany druhých a pokud je kvalitní, mohu být i jeho terčem. Milerád se nechám hostit pivem a jídlem. 

Z rozhlasové pavlače: (aneb víte, co se o Vás říká?)
Má lehce paranoidní povaha působí tak, že si snadno a velmi bohatě domýšlím, co kdo o mně třebas někdy někde řekne. Leč nevím a netuším, jak je to ve skutečnosti, a raději se o to nezajímám. Upřímně řečeno, nemám příliš v oblibě pavlačové povahy, ačkoliv je do jisté míry i součástí mé přirozenosti zájem o ne zcela podložené informace o osobách v jejich nepřítomnosti. 

redakce: zahraniční redakce  

E-mail: Jan.Prokes@rozhlas.cz