Problémy dětí po nástupu do školy

Jana ŠPLÍCHALOVÁ, primářka oddělení dětské psychiatrie nemocnice v PrazeKrči:
Dobrý den.

František LUTONSKÝ, moderátor:
Paní primářko, pro všechny děti je asi ten přechod dost náročný. Co byste poradila rodičům, jak ho mohou usnadnit?

Jana ŠPLÍCHALOVÁ, primářka oddělení dětské psychiatrie nemocnice v PrazeKrči:
Tak myslím si, že první ten den asi většina zvládla. A pokud se jim to nepodařilo, zvládnou to určitě v budoucí době. Důležité bylo pro děti, aby věděly kam půjdou, do jaké školy, kudy je cesta, jak tam budou dlouho, jestli je rodiče budou vyzvedávat, zda budou v družině a podobně. Dalším takovým bodem bych řekla, že pro děti je nutné nebo dobré mít doma pracovní koutek, kde mají svoji skříňku, kam si mohou ukládat své pomůcky. Měly by mít připravené věci do školy, že jo, aktovku a běžné pomůcky, což asi rodiče vědí a jsou, mají toto všechno hotovo.

František LUTONSKÝ, moderátor:
A takový ten denní režim třeba u prvňáků by měl být jaký?

Jana ŠPLÍCHALOVÁ, primářka oddělení dětské psychiatrie nemocnice v PrazeKrči:
No, hlavně bych dbala na to, aby chodili včas spát, protože si myslím, že během těch prázdnin ten režim je trošku volnější. Jinak režim jako takový po příchodu ze školy rodiče by měli teda je nechat vypovídat, mluvit s nimi o nových zážitcích a pomoct jim. Samozřejmě dohlédnou na přípravu, zase je krátká, nemyslím si, že by se měli učit hodinu, patnáct, dvacet minut v té první třídě. A jinak by měli dbát na to, aby měli dostatečně využitý volný čas, to znamená podporovat jejich tvořivost, nadání, využít veškerých zájmových kroužků, které škola nabízí. Tak to asi tak.

František LUTONSKÝ, moderátor:
Ne všechny děti ovšem zvládnou tu velkou životní změnu bez problémů. Jaké signály by měly, řekněme, rodiče varovat, že něco není v pořádku, že se něco děje?

Jana ŠPLÍCHALOVÁ, primářka oddělení dětské psychiatrie nemocnice v PrazeKrči:
Pokud děti chodily s nadšením do školy a najednou uvidí rodiče, že jsou unavené, ubrečené, nechce se jim, odmítají, některé si stěžují na bolesti hlavy, bolesti břicha, mají třeba nechutenství, některé po ránu zvrací, tak to je jeden ze signálů, že něco není v pořádku. Jiné se zhorší třeba po emoční stránce, že ve škole, kde začaly pracovat s elánem, hůř se soustředí, přestávají mít zájem o učení a podobně. Takže to jsou takové první symptomy, že děti asi nezvládají nebo že je tam nějaký větší stres nebo špatně to snáší.

František LUTONSKÝ, moderátor:
Kdybych to zobecnil, my jsme se dnes hodně věnovali poruchám učení, které se ne vždycky daří včas odhalit. Slyšeli jsme příběh maminky, která má syna dyskalkulika a přišlo se na to až ve třetí třídě, přitom učitel neměl žádné podezření a matka vyhledala odbornou pomoc sama. Může laik tedy sám poznat, že za školními problémy není lenost, ale nějaká podobná porucha?

Jana ŠPLÍCHALOVÁ, primářka oddělení dětské psychiatrie nemocnice v PrazeKrči:
Poznává se to někdy poměrně dost těžce. Většinou se to pozná až tak po prvním roce, ale ty poruchy mohou být různě silné. Třeba taková dyslexie, ta se pozná, většinou to logopedi a psychologové odhalují až po prvním roce docházky. V počátku to může být jenom z nesoustředěností těch dětí, než se zadaptují. Takže já bych honem takové závěry nebo jak rychle se to pozná, po tom roce, po té první třídě, jestliže dítě například umí dobře číst a všechno funguje a nejde mu jenom ta matematika, tak by se mohlo zvažovat o nějaké takovéto poruše, ale vyčkala bych.

František LUTONSKÝ, moderátor:
Primářka oddělení dětské psychiatrie nemocnice v PrazeKrči Jana Šplíchalová byla naším telefonickým hostem. Děkujeme. Na shledanou.

Jana ŠPLÍCHALOVÁ, primářka oddělení dětské psychiatrie nemocnice v PrazeKrči:
Na shledanou.

redaktor:
Zavolejte, co vás zajímá 221552222.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.