Markéta Kaclová

Markéta KaclováFoto: Vladimír Kroc

redaktorka iŽurnálu (externí spolupracovnice)
do roku 2005

* 12. září 1978 v Ústí nad Labem 

Asi nejvýrazněji se projevuji jako milovnice koček, hned po tom jako novinářka. Takže kocour doma běhá mezi minidisky, posílá k zemi služební mikrofon a spoustu papírů s poznámkami z proběhlé konference a já ho ani moc nenapomínám, protože technika je jenom technika, zatímco kocour je tvor živý a převážně myslící (a technika mi navíc nemůže ukousnout ruku). 

Narodila jsem se na severu Čech, což mne poznamenalo jen v tom směru, že vím, že to nejsou jen hnědouhelné pánve, ale také krásné údolí Labe, Hřensko a České středohoří. Tam jsem také absolvovala své první praxe ve studentských časopisech, regionální televizi a regionálních rádiích. V Praze jsem od roku 1998, kdy jsem začala studovat na univerzitě žurnalistiku (absolvovala 2002). Zároveň jsem po konkurzu začala pracovat v Radiožurnálu ve zpravodajské směně. Po roku a půl působení v této redakci musím zkonstatovat, že skládání zpravodajských relací je věda, stejně jako napsat pěknou zprávu. Nedezertovala jsem ale příliš daleko, znovu je moje práce sledovat dění doma i ve světě, zpracovávat výsledky práce kolegů reportérů - tentokrát pro internetovou verzi vysílání ČRo 1 - iŽurnál. 

Tak jak jsem odmalička zkoumala, jak fungují mrkací očka panenek, dnes sleduji, jak fungují počítače, internet, různí robůtci a podobné zázraky moderní doby. Z obsahu internetu vytvářím iŽurnál, nedělní týdeník o užitečných věcech internetu, a abych vás v něm nezatěžovala příliš adresami, má iŽurnál i svou internetovou verzi na našich stránkách. Z těch technologických novinek tvořím zprávičky do Velkých malých zpráv a novinek obecně zpravodajství. 

Sice jsem už skončila školu, neznamená to ale konec učení, sleduji média o informačních technologiích, chodím na školení a konference a nejvíc se čím samotným používáním všech těch technických novinek. K psychologickému výcviku mi slouží můj kocour jménem Control Alt Delete. Při práci na počítači vím, že nikdy nemohu ukládat tak často, aby kocour jediným hmatem na klávesnici nezrušil práci za poslední hodinu. Díky němu jsem se dozvěděla, že jídlo je bezpečné jen v ledničce a hrnek s kafem nemá na posteli co dělat. Všechny strasti ale vyváží jeho ranní zvyk strčit mi čumák do oka a dělat toho nejhodnějšího kocourka na světě :-)))