Novoměstskému zámku vládly po staletí ženy
Jsou zámky slavné, které jsou častým cílem turistů a každý je zná, jako Hluboká, Lednice nebo Konopiště. A pak jsou zámky nenápadné, o kterých se vlastně ani moc neví. Mezi takové patří i zámek v Novém Městě na Moravě, v němž sídlí Horácká galerie.
Zámek založil pan Dubský z Třebomyslic, který nechal přezdít patro u tří měšťanských domů, a tak vznikla hlavní budova. Stalo se tak roku 1589 a nový zámek měl proto v duchu dobové módy podobu renesanční.
Zvláštní stavební původ zámku byl odhalen při rekonstrukci, prozrazuje mi Josef Chalupa, ředitel Horácké galerie. „Dochovala se i mapa, podle níž měl být uprostřed areálu dokonce rybníček,“ dodává. Pak sestupujeme do nejstarší části zámku, která se nachází ve sklepeních.
Ta jsou gotická, a pamatují tudíž domy, které na tomto místě stály ještě před renesančním zámkem. Podobu stavby, kterou založil pan Dubský z Třebomyslic, dodnes můžeme odvodit z půdorysu zámku a z renesanční klenby v přízemí budovy. Dalšího majitele, kardinála Františka z Dietrichsteina, zase připomíná erb na jejím průčelí.
Nicméně nejdelší dobu – až do roku 1945 – náležel zámek Mariánské školské nadaci šlechtičen z Brna. Po ní zbylo i ledacos ve zdejších sbírkách. „Nadace měla za úkol zajistit ženskou část aristokracie, která se dostala do nějakých potíží, tedy vdovy, staré panny a zchudlé šlechtičny,“ vysvětluje Josef Chalupa.
„Podle toho vypadalo i zařízení,“ dodává. „Každá z dam si s sebou přinesla, co měla, takže je tu sbírka obrazů od pozdně renesančních přes barokní až po ty z 19. století.“ Nábytek, který můžete v prostorách novoměstského zámku zahlédnout, je však převážně z předminulého století.
Právě představená nadace zchudlých šlechtičen dala v polovině 18. století zámek poničený požárem přestavět barokně a její nástupkyně v 70. letech 19. století pak v novorenesančním stylu. A následovaly další úpravy. „Kdysi měl zámek asi velmi zajímavou renesanční podobu – sgrafitová psaníčka na stěnách a v zadní části šlo o otevřený belvedér,“ popisuje ředitel Horácké galerie.
Původní podobu zámku však značně překryly následné přestavby. „Už v barokní době přistavěli vnitřní arkádu a zadní arkáda pochází dokonce až z 20. let 20. století,“ vypráví Josef Chalupa. Při rekonstrukci pak zámek dostal ještě mansardovou střechu, která je využívána jako výstavní prostor.
