Prezidentský zámek se opět otevírá veřejnosti
Lánský zámek užívají čeští a českoslovenští prezidenti jako své letní sídlo už od roku 1921. Po šesti letech mohou do reprezentačních prostor zámku opět nahlédnout návštěvníci. Pro ty, kteří se nemohou do Lán na nedělní výlet vydat osobně, máme malou náplast. Do chodeb a místností, které jinak využívá jen prezident republiky se svou chotí a hosty, nahlédneme s rozhlasovým mikrofonem.
„Z původní podoby interiérů lánského zámku se toho zachovalo málo,“ poznamenává na úvod naší prohlídky můj průvodce František Kadlec, vedoucí odboru turistického ruchu Správy Pražského hradu a hlavně historik, který ví o tomto památkovém objektu snad všechno.
„Přáním prezidenta Masaryka bylo potlačit charakter šlechtického sídla. Zdůrazňoval spíš jednoduchost, účelnost, praktičnost, takže mnohé věci připomínající zámecký interiér byly odstraněny,“ pokračuje. Současná podoba zařízení zámku je zase poněkud blíže k historii, protože prostory zámku jsou zařízeny opět dobovým nábytkem pocházejícím převážně z fundusu Pražského hradu.
Prohlížíme si secesní vstupní halu, která si jako jeden z nemnoha interiérů zachovala podobu, jakou jí dali poslední šlechtičtí majitelé zámku, tedy Fürstenberkové. A pak už vystupujeme po schodech do reprezentačních prostor, do takzvaného piana nobile, kde se nacházejí místnosti výrazně spjaté s prezidentem Masarykem.
První prostor, který si mohou návštěvníci prohlédnout, vznikl spojením dvou místností – jídelny a hudebního koncertního sálu. T. G. Masaryk tu pro své hosty rád pořádal hudební večery a v roce 1937 se tu konalo také poslední rozloučení se zesnulým prezidentem. Právě zde byl tehdy vystaven katafalk s jeho rakví.
Procházíme dál úzkou spojovací chodbou do prostoru se zajímavým názvem dveřeník. Vedou z něj totiž patery dveře do dalších místností. Je tu jídelna s krásným benátským lustrem ze štípaného křišťálu. Dál pokračujeme prohlídkou pokoje se zářivě žlutými tapetami. Je to společenský salón s portréty habsburských princů a princezen.
Odsud pak vcházíme do knihovny, kterou měl T. G. Masaryk obzvláště v oblibě. „Trávil tady dlouhé hodiny,“ zdůrazňuje František Kadlec. „Knihovní skříně musely být dokonce doplněny dalšími, protože množství knih, které tady pan prezident měl, bylo nutné někam umístit.“
Prohlídkovou trasu doplňují ještě pracovna a černý salónek s krásným původním empírovým nábytkem. Co však zůstává i nadále návštěvníkům skryto, jsou osobní místnosti prezidenta a jeho manželky. Ty se nacházejí ve druhém patře lánského zámku.
