Na skály šplhala kněžna Kinská v nosítkách
Dětem končí škola, a tak startuje i prázdninový výletnický speciál Po Česku, ve kterém vám budeme nabízet tipy na aktivní výlety, kam můžete vyrazit s rodinou. Na výpravy do míst, kde můžete nejen něco zajímavého vidět, ale kde také můžete unavit tělo cestou na kole nebo nějakým turistickým výšlapem. Právě teď by bylo dobré nazout pohodlné turistické boty, do batohu přibalit láhev s vodou a možná i pláštěnku. Naším cílem jsou Jetřichovické skály na severu Čech.
„Připravte se na to, že stezka má sice ,pouhých’ osm kilometrů, ovšem nejde ji projít za hodinu, protože terén zde je nesmírně členitý,“ upozorňuje mne před výletem Natálie Belisová ze správy zdejšího národního parku, ale vzápětí ujišťuje, že jde o jednu z nejpůvabnějších tras v celém Českosaském Švýcarsku.
Mezitím už společně míjíme rozložitou budovu někdejší dětské ozdravovny z dob první republiky a stoupáme kolem vodárniček do kopce. „Tuto stezku bychom mohli nazvat Knížecí promenáda, protože řadu z těchto míst si oblíbili kdysi také majitelé panství. Asi si řeknete, jakou museli mít fyzičku, ale oni sem nevystoupali sami. Kněžny třeba nosili na nosítkách,“ vysvětluje moje průvodkyně.
Mluvíme o první půlce 19. století, kdy majitelé panství– Kinští – začali zpřístupňovat zdejší hluboké lesní hvozdy a pískovcové skalní útvary. Nechali tu budovat schodiště, lávky a na vrcholech skalních věží altány. Popravdě ovšem, byv kněžnou, poněkud bych se obával, že sloužící mě při náročném stoupání z nosítek vyklopí. Zejména, když bylo třeba stoupat po strmých schodech na Mariinu vyhlídku.
„Jde o jedno ze čtveřice vyhlídkových míst, podle nichž se tato naučná stezka jmenuje Po vyhlídkách jetřichovických stěn. Od roku 1856 nese název Mariina skála, do té doby se skála jmenovala Velký Ostrý,“ podotýká Natálie Belisová.
Během zpřístupňování skal totiž došlo i na přejmenování skalních plošin podle jednotlivých členů knížecího rodu. A tak tu dnes máme Vilemíninu stěnu, Rudolfův kámen a právě Mariinu skálu ozdobenou altánkem, ve kterém můžete po náročném stoupání na chvíli spočinout a rozhlédnout se po kraji.
Pak už po krásné cestičce míříme ke skalnímu převisu zvanému Glazerovo ležení. Všechny zdejší stezky byly dříve nákladně udržovány, ovšem rozhodně ne proto, že by vrchnost toužila zpříjemňovat návštěvníkům pobyt v lese. „Byla to jedna z loveckých stezek a lesní správa musela takové pěšinky udržovat,“ vysvětluje pracovnice správy národního parku.
Zdejší lesy byly totiž proslulé třeba výskytem vzácných tetřevů. Ti tu dnes už nejsou, ale stejně stojí naučná stezka po Jetřichovických skalách za výšlap. Je ovšem fyzicky náročná, a tak není vhodná pro rodiny s malými dětmi nebo dokonce s kočárky. A pozor, nejde o okruh. V návratu k výchozímu místu vám v sezóně pomůže autobusová linka okolo Národního parku České Švýcarsko.
