Lesní hrádek připomíná osud krkonošského mecenáše
Berthold Aichelburg byl výjimečný člověk, který se zasadil o rozvoj východních Krkonoš. Byl majitelem panství v Horním Maršově a také nadšeným divadelníkem. A právě to se mu stalo osudným. Ovšem nebýt jeho tragické smrti, nevznikla by památka, která se stala na konci 20. století jedním z maršovských turistických lákadel.
„Lesní hrádek Aichelburg byl původně celý kamenný, ovšem poté, co Aichelburgové v roce 1882 zbankrotovali, prodali panství rodu Černínů a tato památka na Bertholda Aichelburga se začala řítit,“ vypráví mi horal a horolezec Pavel Klimeš, se kterým jsme k hrádku Aichelburg vystoupali z Horního Maršova po úbočí Světlé hory.
A protože hrádek stojí na velmi strmém svahu, větší část hradní síně spadla hluboko do údolí Úpy. Obnovit se jej podařilo až v roce 1999 díky společné iniciativě občanského sdružení Hradní společnost Aichelburg, Správy Krkonošského národního parku a informačního centra Veselý výlet, ze kterého je ostatně i můj průvodce.
„Rozhodli jsme se, že hradní síň obnovíme pouze ze dřeva,“ vysvětluje Pavel Klimeš, proč se dnešní podoba hrádku liší od té původní – kamenné, a dodává: „Jde o tradiční tesařskou konstrukci bez použití kovových prvků.“
Pak už vstupujeme do hradní síně, která je podobně jako celý hrádek památníkem jednoho z majitelů panství Horní Maršov. „Berthold Maria, hrabě a pán z a na Aichelburgu, jak si můžeme přečíst na restaurované historické desce, byl vcelku zdatný hospodář, ale také muzikant, který měl rád divadlo a společenský život,“ popisuje můj průvodce.
To se mu ovšem také stalo osudným. Ve svém pivovaru zřídil divadelní sál. Jeho konzervativnější manželka však nelibě nesla, že se stále věnuje divadlu. S manželem se pohádala a ten spáchal sebevraždu.
Stalo se to roku 1861. O dva roky později personál správy lesů na jeho panství vystavěl na úbočí Světlé hory hrádek nesoucí jméno Aichelburgů. Šlo o výraz poděkování tomuto muži, který se velmi zasloužil o povznesení východních Krkonoš. V hradní síni dnes můžete vidět jeho bustu. A je tu i svérázný portrét jeho choti.
„Zastřelil se pistolí, kterou mu předtím věnovala. Proto jsme přímo naproti jeho bustě umístili kopii dřevěného střeleckého terče, na němž je vyobrazena Theodora Ernestina Aichelburgová. Hledí si tak do očí a mají dost času, aby si svoje problémy vyříkali,“ popisuje drobnou historickou škodolibost restaurátorů lesního hrádku Pavel Klimeš.
Nesmím zapomenout ještě na důležité upozornění. Abyste se do lesního hrádku Aichelburg dostali, musíte mít klíče. Ty vám zapůjčí v informačním centru Veselý výlet v Temném Dole. A až budete uvnitř, nezapomeňte vystoupat po samonosném schodišti až na horní plošinu věže. Rozhled stojí za to.
