Vavříny i lípa. Obecní dům v Praze je plný symbolů
Máte rádi secesi? Jestliže ano, bude se vám náš tip na výlet obzvlášť líbit. Zveme vás do jedné z nejhezčích secesních budov v Praze, která navíc letos slaví sto let od svého slavnostního otevření.
„Nacházíme se ve vstupním foyer Obecního domu. Po své pravici vidíme vstupní dveře do francouzské restaurace. Naproti je vstup do kavárny, která se chlubí nádhernými lustry,“ popisuje Jiří Bukovský, na slovo vzatý znalec historie Obecního domu.
Tenhle pohled se Pražanům poprvé naskytl v roce 1910, kdy bylo otevřeno přízemí. O dva roky později mohli návštěvníci vystoupat až do prvního patra a otevřít dveře do jednoho z nejkrásnějších sálů u nás – podobně jako nyní já a můj průvodce.
„Přišli jsme do Smetanovy síně, středové prostory Obecního domu. Zajímavé tu jsou stropní vitráže, které umožňují, aby do sálu proniklo venkovní světlo,“ upozorňuje Jiří Bukovský.
Návštěvník si to, pravda, užije jen během denní návštěvy. I večer však může obdivovat dvě sousoší Ladislava Šalouna po stranách pódia nebo stropní a nástěnné malby od Karla Špillara.
Ještě něčeho si povšimněte – symboliky, která je tu všudypřítomná. Tak třeba listy vavřínů mají být symbolem vítězství, slávy a dobré pověsti. Listy lípy jsou oficiálním symbolem českého státu. A listy ginkgo biloby? Ty znázorňují dlouhověkost, ale i přátelství, naději a mír.
Ano, Obecní dům je budovou plnou symbolů. Ostatně takové bylo zadání od hlavního města Prahy.
„Nově vzniklá česká bohatá vrstva potřebovala kulturně-společenské centrum. Měla potřebu vyhranit se například proti německy mluvícím Příkopům. Vznik reprezentativního střediska nakonec iniciovala Měšťanská beseda v Praze,“ říká Jiří Bukovský.
Mimochodem, víte, kde bylo středisko pražských Němců? V dnešním Slovanském domě. Ti, co jej přejmenovávali, měli smysl pro ironii. Ale vraťme se k „majáku české státnosti“, jak se také někdy na začátku minulého století říkalo Obecnímu domu.
Nebyli bychom snad ani v Čechách, kdyby počáteční nadšení nevystřídaly různé spory a nepravosti. Ve dvou kolech architektonické soutěže se nepovedlo vybrat vítěze. Tak se městská rada nakonec roku 1903 šalamounsky usnesla, že zpracováním projektu budou pověřeni architekti Antonín Balšánek, který uspěl v prvním kole, a Osvald Polívka, který původně do soutěže odmítal jít.
Oběma se jim během devíti let povedlo postavit stavbu nejen krásnou – v duchu v té době už doznívající secese, ale i velmi moderní. Pro důkaz pojďme na půdu.
„Vidíme tu souvislost například s Eiffelovou věží, ale i s tou na pražském Petříně. Je tu totiž nýtovaná střešní konstrukce,“ upozorňuje můj průvodce.
Právě tato moderní technologie umožnila, že Smetanova síň mohla být široká i víc než dvacet metrů.
Zobrazit Obecní dům v Praze na větší mapě
