Krkonoše vděčí workoholikovi Harrachovi za mnohé

18. listopad 2012
Po Česku

Krkonošské muzeum v Jilemnici připomíná nejen historii lyžování v českých zemích, ale i osobnost Jana Harracha, který se o rozvoj tohoto sportu u nás velkou měrou zasloužil. Přijměte naše pozvání a nahlédněte s námi do historie!

Zajímá vás, jak je možné, že u zrodu zimních olympijských her stál Čech nebo proč sídlem českého lyžování původně mohla být i Praha? Dozvíte se to v sobotním výletu Po Česku!

„Vstoupili jsme do prostor hraběte Harracha, který žil v letech 1828 až 1909 a patří mezi nejvýznamnější české šlechtice 2. poloviny 19. století,“ říká Jan Luštinec, historik a vedoucí Krkonošského muzea v Jilemnici.

Spolu s ním jsme vystoupali do 1. patra zdejšího zámku a vstoupili do typické jídelny z oné doby. Visí v ní i portrét zmíněného šlechtice.

„Vyjmenovat jeho zásluhy pouze stručně je opravdu náročné, byl totiž velice košatou osobností,“ uvažuje můj průvodce.

„Nechal například v Krkonoších vyhlásit přírodní rezervací, a to v roce 1904. Šlo o první přírodní rezervaci v severní polovině Čech. Je otcem zdejší turistiky, pro své lesní dělníky sem přivezl první lže. Zdokonalil tu dopravu včetně vybudování železnice z Jilemnice do Rokytnice nad Jizerou,“ vypočítává můj průvodce.

Byl i vynikající hospodář a poslanec zemského sněmu a českého parlamentu, podílel se na založení Národního divadla i Národního muzea. V Jilemnici měl ředitelství svých statků, a tak tu často – a rád – pobýval.

Jak záhy zjišťuji, někdejší hraběcí apartmá tvořily jídelna, pánský salón a rokokový dámský budoár. Nechyběla tu ani ložnice ve stylu biedermeieru a pracovna s rokokovým pracovním stolem.

Krkonoše vděčí workoholikovi Harrachovi za mnohé

„Hrabě Jan byl nesmírně pracovitý. Často si stěžoval, že je zavalen prací. Na některých portrétech tak má velmi unavené oči,“ upozorňuje Jan Luštinec.

„Kolem sebe vidíme nejen pseudorenesanční a pseudobarokní nábytek, ale i Janův pracovní stůl nebo fotografie Janových nejbližších,“ ukazuje.

A pak že workoholismus je problémem až naší doby. Zajímám se o to, jestli jsou mobiliář a umělecká díla opravdu autentická – jinak řečeno, zda byla hrabětem Harrachem opravdu dotýkaná.

„Kupříkladu nad jeho lůžkem vidíme nejen madonu, ale i navlečený růženec. V inventářích je psáno, že v dobách hraběte Jana býval navlečen přesně tímto způsobem,“ potvrzuje můj průvodce.

Vše je ze sbírek jilemnického muzea nebo převezeno z jiných harrachovských sídel. Dojem návratu do doby našich prapradědečků je dokonalý, když začnou hrát hodiny hraběte Harracha.


Zobrazit polohu Krkonošského muzea v Jilemnici na větší mapě

Spustit audio