V Josefovské pevnosti je nutné ohnout záda
Čeká docela dobrodružná a hlavně poučná výprava do podzemí. Na výlet Po Česku vás nezvu do jeskyně, ani do hradního sklepení, ale do spletitých obranných chodeb pevnosti Josefov.
Vstupujeme do obranného systému pevnosti a ocitli jsme se v předpolí, protože pod městem chodby nejsou. „Jsou tam pouze kanálové štoly. Vlastní obranný systém pod zemí je předsunutý před celou pevnost, do předpolí,“ poučil mě správce pevnosti David Doubrava.
Jsme v bastionu 1, kde se nachází prohlídková trasa. „Zapálíme si svíčku, protože tu chodíme stejně jako rakouští vojáci, to znamená buďto s lucerničkou, svítili tu olejovými lampami, ale ty by byl pro děti nebezpečné, proto máme svíčky, nebo to můžeme zkusit jako opravdu v době případného dobývání, kdy se tu chodilo potmě,“ vysvětlil správce.
Hlavně kvůli nahrávací technice volím možnost jít se svíčkou. Taky proto, abychom se neztratili. „Podzemní systém pevnosti měl původně 45 kilometrů. Skládá se ze střeleckých galerií, přičemž hlavní, která obepíná pevnost, první střelecká galerie, jak ji říkáme, měla délku 3,5 kilometru. Dál tu máme chodby spojovací, též komunikační. Nejdůležitějším prvkem pod zemí jsou chodby minové. Ty byly vyvedeny do vzdálenosti 100 až 200 metrů před pevnost a sloužily k likvidaci nepřítele tím, že mu vyhazovaly půdu pod nohama. Byly to takové předchůdkyně dnešních nášlapných min,“ zasvětil mě David Doubrava.
Když procházíme dlouhou střeleckou galérií, všímám si, že střílny míří zpátky na pevnost. Mělo to svůj praktický důvod, jak se dozvídám. „Vykrývají se takzvané mrtvé úhly. Vznikají u pat pevnostních zdí, kam nedokázala střílet pevnostní děla ani zbraně, které na nich stála. Aby se tam nedostal nepřítel a nepoložil tam nálože, byly střílny z podzemí směřovány do těchto mrtvých úhlů, tedy proti hlavním pevnostním zdem,“ upřesnil správce.
Většina chodeb je nízká, a tak se musím krčit. Přesně, jak naplánovali stavitelé pevnosti. „Jsou maximálně 175 centimetrů vysoké. Je to taktický prvek ochrany podzemí. Kdyby se sem dostal pruský voják, který měl vysokou čepici, musel být sehnutý, tím pádem lépe zlikvidovatelný. Rakouská armáda sem vybírala vojáky, kteří měřili maximálně 170 centimetrů,“ vysvětlil účel.
Tak až budete na prohlídce, nezapomeňte se sehnout, pokud jste narostli víc. A ještě něco: Dejte si pozor, abyste se neztratili. „Z 45 kilometrů se jakýmkoliv způsobem dochovalo zhruba 35. Pro návštěvníky je tu desetikilometrový okruh, ovšem návštěvník si z něj ujde jenom asi kilometr. Takže pokud by chtěl někdo na deset kilometrů, musel by prolézt veškeré nízké chodbičky a komplet celý úsek, aby si těch deset kilometrů našlapal,“ přiblížil David Doubrava.
Z nedaleké Jaroměře měl manželku jeden z nejslavnějších umělců českého baroka Matyáš Bernard Braun. „Nacházíme se v původní dělostřelecké laboratoři na bastionu 1. Od roku 1996 tu máme lapidárium nejprve z mariánského sloupu v Jaroměři, později sem přibyly ještě další sochy. Mariánský sloup byl vytvořen v letech 1723 až 1727 Matyášem Bernardem Braunem a jeho dílnou,“ řekl správce.
„K Jaroměři měl Braun svůj niterný vztah, protože má odsud manželku. Když jezdil na panství hraběte Šporka v nedalekém Kuksu, byla tady dostavníková přestupní stanice a našel tu svoji manželku. Radní města ho požádali, zda by byl tak hodný a vytvořil jim tento mariánský sloup. Že to byla pro něj asi srdeční záležitost, svědčí položka, která nebyla zas tak vysoká, jak si jindy účtoval,“ dodal David Doubrava.
Zvětšit mapu: poloha pevnosti Josefov
