Boskovický pán utekl z Francie před gilotinou
Město Boskovice najdete třicet kilometrů na sever od Brna v podhůří Drahanské vrchoviny. Nad městem se tyčí ruiny prastarého hradu Boskova a pod ním, na okraji města, najdete jeden z nejhezčích moravských zámků.
Stojím ve východním traktu čtyřbokého zámku, který se zachoval v úpravě z 19. století. Mým průvodcem po zámku je osobně jeden z pěti majitelů a sourozenců Hugo Mensdorf-Pouilly, potomek prastarého šlechtického rodu, který Boskovice vlastní už 150 let.
O zámku, na kterém opět bydlí, ví první i poslední a dokáže o něm vyprávět s velikým zaujetím. Však tu před znárodněním strávil roky dětství a dospívání. A po roce 1992 se sem rád vrátil. Stojíme v nádherné vstupní hale podepřené řadami sloupů s dórskými hlavicemi a můj elegantní průvodce mě vede ke své největší lásce na boskovickém zámku.
„Vlevo je báječné schodiště. Je to kombinace dvou schodišť, které jsou a nejsou oddělená. Je neuvěřitelné, že mohou spolu fungovat. Vznikl tak velice elegantní a reprezentativní prostor. Je to všechno velkoryse udělané,“ popsal zámecký pán.
Bílou halu zdobí antikizující sochy a busty, vesměs zápůjčky od památkářů. Jedna socha stojí i na odpočívadle schodiště. „Tady je socha, která tu nikdy nestála. Tady vždycky po Vánocích stával náš vánoční stromek až do Velikonoc,“ směje se Hugo Mensdorf-Pouilly.
Ptám se, kam až sahá historie boskovického zámku. „Nebylo to stavěné jako zámek, ale jako klášter někdy v 80. letech 17. století. Jako dominikánský klášter vydržel bohužel jen jedno století, protože byl zrušen josefínskými církevními reformami, tedy v roce 1784,“ uvedl zámecký pán.
Potom byla v budově manufaktura. Ostatně dvě koule vedle vstupu do zámku jsou, jak mě upozorňuje pan Mensdorf, právě obrácené kotle na výrobu berlínské modři. Po bitvě u Slavkova sloužil dům jako lazaret a pak už došlo k té zásadní proměně.
„Budovu kláštera koupil hrabě Ditrichstein, majitel boskovického panství, a kompletně ho přestavěl. Například velmi necitlivě zboural kostel, zvětšil východní křídlo a budovu povýšil o jedno patro,“ řekl Hugo Mensdorf-Pouilly. Tím vznikl jeden z nejkrásnějších empírových zámků nejen na Moravě, ale vůbec v českých zemích.
A odkud se vlastně do Boskovic vůbec dostal rod Mensdorf-Pouilly? Jeho moravští členové se už dlouho považují za Čechy, nicméně, jak jméno prozrazuje, rodina pochází z ciziny. „Můj praprapradědeček byl francouzský baron de Pouilly, který měl majetek v severní Francii. Byl velitelem královského pluku. Přišla revoluce, byl zvolen do nového francouzského sněmu a, jak víte, začalo se gilotinovat. Dovedu si představit, že se mu pod gilotinu nechtělo, tak popadl svoji ženu, dva syny, své dvě dcery nechal klidně ve Francii, také se jim nic nestalo, to víme, a odešel do zahraničí. Dospívající synové pak vstoupili do císařské armády,“ dodal Hugo Mensdorf-Pouilly.
Zobrazit polohu Boskovic na větší mapě
