Návštěvníky náchodského zámku může překvapit Černá paní
Po celé prázdniny vás budu vodit po našich nejkrásnějších hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu. Dnes začínáme na zámku, který patří k největším a historicky nejcennějším v Čechách. Však je také národní kulturní památkou.
S kastelánem Jiřím Růžičkou stojíme na prvním nádvoří náchodského zámku. Stojíme u paty věže, která patří k nejstarším částem památkového objektu a je dominantou nejen zámeckého areálu, ale také celého města, nad kterým se staré šlechtické sídlo vypíná.
„Věž je přibližně 50 metrů vysoká. Ve vnitřním tubusu je hladomorna v pozdně gotickém období. Měla klasickou gotickou čapku, ale později byla za Smiřických přestavěna v italském duchu s lucernou a bání,“ popsal Jiří Růžička.
Věž má průměrnou tloušťku zdí tři a půl metru a důstojně se tyčí nad zámecké střechy na kopci plném krevelu čili hematitu. Jeho chemický vzorec Fe2O3 naznačuje, že tento minerál tvoří zejména železo. A to mělo pro náchodský zámek neblahé a částečně i poněkud kuriózní důsledky.
„Podle kronik do náchodské věže často uhodil blesk. Vězni uvnitř věže byli často omráčeni nebo dokonce zabiti. Věž byla mnohokrát poškozena, protože v té době nebyly hromosvody,“ vysvětlil kastelán. Na věži a kolem ní bývají i dnes vídány různé úkazy - třeba kulové blesky.
Ale vraťme se do dávné historie. Hrad při zemské obchodní stezce mezi Čechami a Kladskem založil někdy v polovině 13. století Hron z rodu Načeraticů. Později gotické sídlo bylo dokonce v majetku českých králů Jana Lucemburského nebo Jiřího z Poděbrad.
Zámeckou a renesanční podobu mu dali zmínění Smiřičtí, zatímco další majitelé, Piccolominiové, se do dějin zámku zapsali zejména barokními přestavbami interiérů, na kterých se podíleli italští architekti, štukatéři a malíři. Zbyla tu po nich rovněž krásná francouzská zahrada. I za dalších majitelů se přestavovalo a přistavovalo.
„Celkem je to velký komplex budov, které jsou většinou fortifikované. Byl to původně hrad, dnes mu říkáme hradozámek, protože si uchoval část hradní a část zámecké architektury,“ upřesnil Jiří Růžička.
Kromě vnitřního zámku s dvěma vnitřními nádvořími, jehož fasádu zdobí renesanční sgrafita, tvoří zámek ještě piccolominské a kuronské křídlo, dále budovy bývalé lesní správy a hejtmanství, obranný turion anebo úřednický trakt. Vše si můžete i s odborným výkladem prohlédnout na takzvaném exteriérovém okruhu. A jistě nezapomenete nahlédnout i do zdejšího medvědária, které je, mimochodem, největší u nás a ve kterém jsou dva huňáči. „Jmenují se Ludvík a Dáša, pokřtil je známý náchodský spisovatel Josef Škvorecký,“ doplnil kastelán.
Vedle medvědů a blesků má náchodský zámek ještě jednu atrakci - nikoli Bílou, ale Černou paní. „Černá paní náchodská je údajně Benigna, princezna Sasko-Lauenburská. Byla to druhá manželka Ottavia Piccolominiho, který zemřel v roce 1656. Po jeho smrti Benigna údajně neodložila černý šat a tato dáma se tu objevuje jako silueta Černé paní, která prochází zámeckými budovami,“ zasvětil mě do záhady Jiří Růžička.
Věřte, neveřte! V každém případě si ji můžete prohlédnout na jednom z portrétů v takzvané Piccolominské galérii. Náchodský zámek je přitom veřejnosti otevřen už od roku 1870. „Tehdy privátní majitelé otevřeli zámek veřejnosti, kdy kustod na zavolání přispěchal a provedl zámkem,“ potvrdil kastelán Jiří Růžička.
V povídání o náchodském zámku jsme pokračovali v nedělním vysílání.
