Mlýn v Dolním Němčí možná založila Marie Terezie
V Dolním Němčí na Moravském Slovácku stojí zajímavá stavba lidové architektury – starý vodní mlýn na potoce Okluky. Ještě před 40 lety v něm žili jeho původní obyvatelé, dnes v něm najdete Muzeum Na Mlýně.
„Stojíme ve dvoře bývalého vodního mlýna. Podle předpokladů je to jeden z mlýnů, které zakládala Marie Terezie,“ říká na úvod moje průvodkyně Marie Ježková, se kterou se rozhlížíme po dvoře.
Uvnitř najdete vročení 1762, ale neví se, jestli to je letopočet založení, anebo obnovení po požáru. Ostatně konec mletí ve mlýně, kterému se říká podle potoka, na němž byl vystavěn, Na Oklukách, přinesl opět požár. To bylo někdy za 1. světové války. Pak už koncese nebyla obnovena.
Od roku 1998 je v této památce lidové architektury muzeum. Exponáty jsou dílem původní ze mlýna, dílem je věnovali obyvatelé Dolního Němčí, tedy, jak se tady říká, „Dolněmčané“.
„Je tu velká stodola, kde máme pěkné exponáty, pak obydlí mlynáře a později rolníka, mlýnice a další místnosti. Po vyhoření si z toho udělali hospodářské stavení. Měli tam dobytek, přípravnu a skladiště. Je zde velice krásný kvelbený sklep, který používali na uskladnění brambor, řepy a dalších zásob,“ ukazuje mi Marie Ježková. Mimochodem kvelbený znamená klenutý. Dnes je v něm pivnice, kterou místní využívají při různých slavnostních příležitostech.
Všechny vyjmenované prostory jsou v jediné podlouhlé stavbě. Dům má světlemodrou omítku s bílým orámováním oken a dveří a tmavě modrou obrovnávku dole u země. Tak jako to bývalo kdysi. „Možná tak vypadal před sto lety,“ podotýká Marie Ježková.
„Měli hodně dětí a ty se rozeběhly z domu. Nejmladší potomek emigroval a dům už pak zůstal opuštěný. Dožila v něm jejich maminka. Zemřela v roce 1973. Bylo jí 92 let,“ dodává. Díky tomu se mlýn na potoce Okluky nedočkal žádných přestaveb a uchoval se tak, jak vypadal kdysi.
Otevíráme vrata do stodoly, kde časy před pár desítkami lety připomíná celá řada exponátů. „Máme tady formu na cihly. Pro dokumentaci jsem udělala pár hliněných cihel. Z takových bylo postaveno všechno, celá dědina. Teď už to tak není, ale tento mlýn je ještě z vepřovic. Říkáme jim kotovice,“ popisuje správkyně muzea.
Je tu i mlátička, fukar na kliku, váha decimálka, lis – nebo, jak se tady říká, pres – na víno, hrábě, cepy… „Tam je koryto, ve kterém se při zabíjačce pařilo prase, trakaře – s těmi jsme se něco najezdili, věčně do kopce, na pole a z pole s nůší trávy, tak to bývalo,“ vzpomíná Marie Ježková
Zobrazit mlýn na potoce Okluky v Dolním Němčí na větší mapě
