Za největšími poklady chrámu svatého Víta
Nezaměnitelnou siluetu pražských Hradčan jakoby korunuje soubor tří věží kostela, který je zcela jistě nejznámější církevní stavbou u nás. Katedrála svatého Víta vznikala dlouho a přerušovaně. Její dnešní podoba je tak vlastně jakýmsi zrcadlem nejvýznamnějších kulturněhistorických epoch, které kolem ní během staletí prošly. Jejich stopy nese nejen na svém kabátě, ale i pod ním.
V sobotním výletu Po Česku jsme se prošli stoletími, během niž katedrála vznikala.
„Vstoupili jsme portálem v přízemí novogotické severozápadní věže,“ začíná naši prohlídku Petr Chotěbor z odboru památkové péče Pražského hradu. „A teď stojíme uprostřed hlavní lodi, takže se nacházíme v nové části katedrály postavené až v 19. století.“
Po obou stranách jsou umístěny postranní kaple vyzdobené předními umělci z doby dostavby, třeba Karlem Svolinským, Maxem Švabinským nebo Alfonsem Muchou. A prohlížíme si i malé schodiště vlevo, které vede do trezorové místnosti, kde je uchováván svatovítský poklad. Kolem dřevěného oltáře od Františka Bílka postupujeme do takzvaného transeptu neboli příčné lodi, která dnes odděluje středověkou část od novodobé.
„Na severní straně je hudební kruchta postavená Bonifácem Wohlmutem kolem roku 1560. Původně stála jinde, sem byla přestěhována až v roce 1924,“ podotýká Petr Chotěbor. Do té doby byla přistavěna k provizorní zdi, kterou postavil už druhý stavitel katedrály Petr Parléř, aby tak dočasně uzavřel středověkou stavbu. Ta dočasnost nakonec trvala víc než půl tisíciletí.
Nejstarší část katedrály tvoří takzvaný vysoký chór a chórový ochoz s kaplemi. V nich můžete i dnes vidět tumby s ostatky českých panovníků i originální středověké fresky. A za povšimnutí stojí i sochy kutnohorských havířů. Právě díky stříbru, které vytěžili, mohli čeští panovníci katedrálu stavět.
„Nad sebou vidíme královskou oratoř – pozdně gotickou architekturu, kde jsou klenební žebra vytvořena do podoby sukovitých větví. Monogram ,W‘ dokazuje, že vznikla za vlády Vladislava Jagellonského,“ ukazuje můj průvodce.
Nedaleko královské oratoře nelze přehlédnout hrob svatého Jana Nepomuckého. Je totiž celý ze stříbra, a to včetně sochy světce a andělů. „Je to barokní dílo z 18. století, které zhotovil vídeňský stříbrník Würth podle návrhu Fischera z Erlachu a modelu Itala Corradiniho,“ vysvětluje mi Petr Chotěbor s tím, že náhrobek nevznikl najednou, ale byl postupně doplňován.
Pak už společně nahlížíme do hlavního chóru, kde zaujme královské mauzoleum z bílého mramoru s ostatky Ferdinanda I., jeho manželky a Maxmiliána II. „Po několika stupních se vystupuje na plochu s hlavním oltářem, který byl navržen Josefem Krannerem, prvním novověkým stavitelem katedrály. Byl ovšem realizován až za jeho nástupce Josefa Mockera,“ upozorňuje Petr Chotěbor.
Za hlavním oltářem se nachází tumba s ostatky svatého Víta a kdybyste hledali hrob dalších českého patrona, svatého Vojtěcha, kterému je rovněž katedrála zasvěcena, najdete jej pod nenápadným křížem v podlaze hlavní lodi.
