Lázně uprostřed bažin oslnily Goetha
Mariánské Lázně dostaly své jméno díky Mariinu prameni, který se k léčení používal ještě před jejich založením. Od něj uplynulo v roce 2008 už 200 let. Za tu dobu se lázně staly vyhledávaným cílem nejen bezpočtu běžných návštěvníků a pacientů, ale také řady světově proslulých osobností – od anglického krále přes umělce, lékaře nebo vynálezce až po hosta nejznámějšího, spisovatele Johanna Wolfganga Goetha.
„Prameny tady vyvěraly odjakživa. Je to pozůstatek činnosti třetihorních sopek. Lidé je ovšem nejdříve používali jako běžnou pitnou vodu,“ vysvětluje mi na úvod ředitel Městského muzea v Mariánských Lázních Jaromír Bartoš.
„Víme, že léčit se začalo už začátkem 17. století, kdy zdejší minerální vody doporučovali k pití lékaři z blízkých Karlových Varů. Jezdilo se sem na kraj lesa k úšovickým pramenům, jak se dříve říkalo,“ doplňuje ředitel muzea.
První písemnou studii místních kyselek vypracoval v roce 1679 Bohuslav Balbín, který popsal šest pramenů a jejich účinky. Rozvoji lázeňství ovšem dlouho bránil – budete se divit – královský les, který se nacházel v okolí. S ním měli totiž panovníci jiné záměry.
„Zdejší lesy byly rezervované pro hornickou činnost v blízkých dolech na cín v Horním Slavkově a v Krásnu. Dřevo bylo v této oblasti nedostatkový materiál, a tak byly okolní lesy využívány pro výdřevu, pro hutě a hamry,“ vypráví Jaromír Bartoš.
Teprve když došlo k úpadku důlní činnosti, mohli premonstráti z kláštera v nedaleké Teplé odkoupit zdejší pozemky a pomalu začít budovat lázně. Však se také místní projímavá sůl v 18. století vyvážela do široka daleka pod názvem Tepelská.
„První lázně byly postaveny v roce 1791. Byl to jednoduchý přízemní roubený dům se čtyřmi světnicemi, ve kterých byly dřevěné vany, kam se přiváděla voda z blízkého Mariina pramene. Budova stála v místech, kde Mariiny prameny vyvěrají dodnes – na dvoře mezi centrálními lázněmi a nově budovaným provozem Mariiných lázní,“ popisuje můj průvodce.
O vznik lázní se významně zasadil klášterní lékař Jan Josef Nehr, který v roce 1779 přesvědčil opata kláštera a několik mnichů, aby zkusili lázeňskou kúru. Zjistil, že voda v nepatrném množství podávaná několikrát denně upravuje trávení, povzbuzuje chuť k jídlu a přinesla opatovi a mnichům také osvěžující spánek.
Doktor Nehr je považován za jednoho ze dvou otců-zakladatelů zdejších lázní, a to společně s opatem tepelského kláštera Karlem Kašparem Reitenbergerem, který na počátku 19. století začal s výstavbou lázeňských pavilonů a domů.
„Rozvoj lázní oslnil tehdejší významné osobnosti, třeba právě Goetha, který Mariánské lázně navštívil poprvé v roce 1820. Byl udiven tím, jak uprostřed bažin vzniká prakticky z ničeho zcela nové, výstavní město,“ vzpomíná na nejslavnějšího lázeňského hosta ředitel městského muzea.
Goetha zasáhly Mariánské Lázně natolik, že se do nich ještě několikrát vrátil a dal jim dokonce přednost před Karlovými Vary. Byl v Mariánských Lázních celkem třikrát a prožil tu své vzplanutí k mladičké Ulrice von Levetzow. Posléze přijížděly i další slavné osobnosti – Fryderyk Chopin, Nikolaj Vasiljevič Gogol, Richard Wagner, Ivan Sergejevič Turgeněv, Gasparo Spontini nebo Karl Maria von Weber.
Za zlatou éru lázní je považováno období před 1. světovou válkou, kdy se sem sjížděla významná šlechta i příslušníci panovnických rodů. „V roce 1904 hostily Mariánské Lázně takzvané setkání monarchů, konkrétně císaře Františka Josefa I. s králem Eduardem VII.,“ přibližuje Jaromír Bartoš.
Celou historii Mariánských Lázní si můžete připomenout v městském muzeu sídlícím v takzvaném Goethově domě, což je nejstarší dochovaný lázeňský dům ve městě. Uvidíte tam i pokoje slavného literáta anebo křeslo, ve kterém sedával a kouřil zmiňovaný anglický král Eduard VII.
