Sídlo arcibiskupů získalo svou tvář díky požáru
Chcete poznat interiéry jedné z nejvýznamnějších olomouckých památek, tamějšího Arcibiskupského paláce nedaleko katedrály svatého Václava? Máte možnost. Tamější arcidiecéze je nedávno po rozsáhlé a náročné rekonstrukci zpřístupnila.
Prohlídku Arcibiskupského paláce zahajujeme spolu s historikem Štěpánem Sittkem z památkového odboru Arcibiskupství olomouckého na rozlehlém barokním schodišti, které představuje nepřehlédnutelnou dominantu vstupního prostoru paláce.
„V průběhu dějin po tomto schodišti vystupovala řada významných osobností, ať už to byli samotní olomoučtí biskupové, řada panovníků nebo papež Jan Pavel II.,“ vyjmenovává slavné návštěvníky můj průvodce.
Existence biskupských sídel je v Olomouci doložena od vzniku zdejšího biskupství, tedy od roku 1063. „Tehdy stál v blízkosti současného Arcibiskupského paláce první biskupský dům vybudovaný při kostele svatého Petra,“ přibližuje Štěpán Sittek. Zhruba o sto let později přemístili biskupové své sídlo k dnešní katedrále svatého Václava.
Biskup Jindřich Zdík tam nechal vybudovat románský palác, jehož torzo se dochovalo až do dnešní doby. Na stejném místě vyrostl pak o 50 až 70 let později nový biskupský dům v raně gotickém slohu. Jeho zbytky si můžete prohlédnout během návštěvy tamějšího Arcidiecézního muzea.
V místech současného Arcibiskupského paláce na Biskupském náměstí se opět začalo stavět za biskupa Stanislava Thurzy v polovině 16. století, a to v tehdy módním slohu renesančním. „Nejstarší dochovaná renesanční část tvoří střední část dnešního Arcibiskupského paláce. Při pohledu z ulice zhruba odpovídá středovému rizalitu,“ vysvětluje Štěpán Sittek.
Uvnitř budovy byly zase odkryty části renesančních fresek, které se dochovaly až do dnešní doby. Jinak je ovšem palác olomouckých arcibiskupů stavbou barokní, která vznikla po požáru v roce 1661 za biskupa Karla Lichtensteina.
„Plány barokní přestavby paláce vyhotovil známý architekt Filiberto Lucchese. Definitivní podobu paláce pak ještě ovlivnil Giovanni Pietro Tencalla, který také stavbu paláce řídil,“ vypráví můj průvodce. Vznikl tak honosný městský palác soustředěný kolem dvou nádvoří, dlouhý úctyhodných 80 metrů a čítající na 120 místností.
Mimochodem ani v době poměrně nedávné se mu nevyhnul požár. Plameny spalovaly palác naposledy v roce 1904 a pak došlo k posledním úpravám „Střední část byla zdůrazněna jakýmsi falešným rizalitem, byla zvýšena a doplněna štítem s hodinami, sochou svatého Václava a věžičkou na hřebeni střechy,“ popisuje Štěpán Sittek. Arcibiskupský palác tak získal dominantní prvek, který je pro něj dodnes charakteristický.
