Chcete poznat, jak se žilo ve středověku? Vydejte se na hrad Pořešín
Pojďme se společně ponořit pěkně hluboko do historie! Velešín, Louzek, Tichá a Sokolčí – to jsou hrady, které ve středověku strážily důležitou zemskou cestu vedoucí z královského města České Budějovice přes pohraniční hvozd do Horních Rakous. Dnes o ně pečuje sdružení Hrady na Malši. Jeho největší chloubou je hrad Pořešín.
Ještě před pár lety pokrýval skalisko nad Malší nedaleko Kaplice hluboký les a hradní ruiny byly častým cílem trampů. Pak se začalo díky lidem se zájmem o historii proměňovat. „Úplně na začátku byli dva kamarádi, kteří v roce 2002 začali místo čistit a sbírat tu odpadky. V roce 2004 vznikla Společnost přátel hradu Pořešín a následně vzniklo sdružení Hrady na Malši,“ popisuje Petr Apfelthaler.
Díky sdružení, jehož je členem, začal před necelými 10 lety systematický archeologický průzkum místa a došlo ke konzervaci dochovaných zbytků hradu. Jak kdysi vypadal, můžete vidět na modelu, který vystavují v hradním muzeu, nové kamenné budově dostavěné vloni, která krásně zapadla mezi skály a pozůstatky středověkých zdí.
„Vidíme tu dva hradní příkopy, které byly důležité pro obranu hradu, věž, strážní věže, hradby i to, jak celý hrad vlastně vypadal,“ ukazuje průvodkyně Karla Radová.
Pánové z Vítějovic se usadili v Pořešíně
Pak už přecházíme k cenným archeologickým nálezům. „Je tu stříbrný groš, který jsme našli v místě prevétu, tedy suchého záchodu. Jsou tu také různé kousky z černé kuchyně, džbány, pokličky, kované hroty a podobně,“ ukazuje.
A jak to bylo s historií hradu? „Byl založen po roce 1270 Bavorem II. ze Strakonic. Ten získal toto poměrně rozsáhlé panství od krále Přemysla Otakara II. jako věno manželky Anežky,“ provádí mě hradem Petr Apfeltahler.
Bavorové ovšem na hradě nikdy nesídlili. Usadili se tu až další majitelé – pánové z Vitějovic. Začali o sobě dokonce psát, že jsou z Pořešína. Jenže doba slávy hradu byla krátká. Trvala jen 160 let.
Z hradu se stal zdroj stavebního materiálu
„Po vymření rodu pánů z Pořešína přešel hrad do rukou Oldřicha z Rožmberka, který ho dal pro nepotřebnost zbořit,“ nastiňuje Petr Apfeltahler. Ruiny hradu, jak už to bývalo zvykem, se staly vítaným zdrojem stavebního materiálu pro lidi z okolí. A tak se zvědavě rozhlížím, co vlastně z kdysi pyšného hradu zbylo.
„Z prvního předhradí se zachovaly zbytky strážnice, za druhým příkopem vidíme zbytky brány a za třetím zděným příkopem stál palác a věže,“ popisuje Petr Apfeltahler.
Díky správcům ze sdružení Hrady na Malši hrad pravidelně ožívá. I proto tu zbudovali repliku středověké kovárny a obydlí mistra kováře. Iluze středověku je tedy dokonalá a nejdokonalejší bývá během různých akcí, kdy se na hradě nejen ková, ale i kuchtí podle prastarých receptů, vyrábí a vypaluje keramika, peče chleba nebo si tu hrají na rytíře.
