Klausová synagoga nemá s prezidentem nic společného
Neobvyklé jméno synagogy v těsném sousedství pražského Starého židovského hřbitova zaujme na první pohled. Klausová synagoga je však také největší synagogou pražského ghetta, a bývala dokonce druhou hlavní synagogou pražské židovské obce. Po staletí ji spravovalo pražské pohřební bratrstvo, které pečovalo o židovské pohřby a hřbitovy, ale také o nemocné a umírající.
V sobotním výletu Po Česku jsme se prošli mezi náhrobky Starého židovského hřbitova.
„Původní renesanční Klausová synagoga vystavěná Mordechajem Maiselem byla zničena požárem v roce 1689. Poté byla přestavěna do této barokní podoby,“ říká ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. A na důkaz svých slov ukazuje na aron ha-kodeš, tedy na schránku na svitky tóry, která svou zdobností barokní dobu rozhodně nezapře.
V synagoze je umístěna expozice Židovského muzea věnovaná židovským tradicím a zvykům. V přízemí je možno se seznámit s židovskými svátky a na galerii jsou k vidění exponáty související s židovským rodinným životem. Klausová synagoga se dnes už k liturgickým účelům nevyužívá, slouží jen jako výstavní prostora.
Mimochodem název synagogy zní opravdu Klausová a je odvozen z německého slova Klaus ve významu „malá budova“. Původní takzvaná Tříklausová synagoga byla komplexem tří staveb – dvou synagog a ješivy, tedy vyšší školy – vybudovaných koncem 16. století bankéřem a primasem židovského ghetta Mordechajem Maiselem.
„Nacházejí se tu muzejní exponáty především z 19. století, jsou zde zajímavé staré tisky a najít tu můžete i některé části zbořených synagog, které byly zničeny během asanace pražského ghetta,“ popisuje Leo Pavlát. Jmenovaly se Nová, Velkodvorská nebo Cikánova.
Jedinou novou židovskou stavbou, která tehdy na Josefově vznikla, je bývalá obřadní síň a márnice hned vedle Klausové synagogy. „Byla postavena v letech 1906 až 1908, je to dílo architektů Gabriela a Gerstela. Sloužila jako místo určené pro poslední rozloučení se zesnulými. Prováděla se zde rituální očista a bylo tu proneseno poslední kázání zesnulému,“ přibližuje můj průvodce.
Vlastní pohřeb se však konal na Novém židovském hřbitově, tedy poměrně daleko odsud. „Tak to mu ovšem bylo jen do 1. světové války, poté se obřadní síň stala součástí Židovského muzea v Praze,“ dodává Leo Pavlát. Dnes v této kamenné budově, která je zajímavou ukázkou novorománské architektury, najdete expozici věnovanou nemoci a posledním dnům člověka.
