Nedobytné opevnění kolem Olomouce dodnes budí obdiv
Na Hané nedávno vybudovali originální naučnou stezku po pevnůstkách císařsko-královské pevnosti Olomouc. Fortifikační historii města díky ní poznáte in natura a navíc on-line. Mezi jednotlivými objekty se totiž můžete pohybovat díky satelitní navigaci GPS a chytrého telefonu. U nich se pak přes QR kód spojíte s internetovou prezentací toho kterého místa. Společně teď nahlédneme do jedné z pevnůstek, takzvaných fortů, která leží na předměstí Olomouce.
„Fort XVII, kde se právě nacházíme, je v Křelově, vesnici kousek od Olomouce, a je součástí celého systému fortových pevností postavených kolem města v 19. století,“ začíná naši prohlídku můj průvodce Vít Číhal. Metropole Hané byla totiž významnou pevností rakouské armády.
Už v 18. století za Marie Terezie bylo město opevněno a proměnilo se na takzvanou bastionovou pevnost. Zhruba o sto let později byl kolem dokola vystavěn i věnec pevnůstek – fortů. Ten s označením XVII v Křelově je v soukromých rukou a nachází se v něm muzeum, jehož je můj průvodce spolumajitelem.
„Teď vstoupíme do nádvoří a uvidíte, co jste ještě neviděli,“ vybízí s úsměvem a už vcházíme na nádvoří fortu ve tvaru podkovy. „Je tvořeno zemním valem a nahoře jsou dělostřelecké pozice, kde stála velká obranná děla,“ ukazuje mi. Bylo jich, jak se dál dozvídám, celkem osmnáct.
A pak už vstupujeme do typické budovy z červených pálených cihel, která sloužila vojákům rakousko-uherské armády. V době míru jich tu bývalo 250, v časech válečného nebezpečí až 700. Hned u dveří na mne dýchne chlad, je tu prý jen něco mezi deseti a dvaceti stupni.
Na pravé straně si prohlížíme střílny, které měly uchránit pevnost před útočníky, kteří by se náhodou dostali až sem. „Vstupovalo se sem přes padací most, který se ovšem bohužel nedochoval,“ dodává Vít Číhal a vede mě dál do prostor, kde už byli pravděpodobně ubytováni vojáci.
„Zřídili jsme tady malou expozici zbraní od Prusko-rakouské války až do 1. světové války,“ vysvětluje spolumajitel muzea. A tak tu můžete vidět šavle, bodáky, tesáky i zbraně palné, ale také plány někdejšího pevnostního věnce kolem Olomouce. Pevnůstek kolem města mělo být vystavěno původně dvacet pět, ale nakonec se jich povedlo vybudovat jen dvanáct.
Jednou z největších je právě Fort XVII. Na závěr prohlídky vstupujeme do zemního valu. „Je to zajímavé, poutavé a temné místo,“ podotýká Vít Číhal a bere do ruky louči. Procházíme chodbami zemního valu, odkud mohli vojáci střílnami bránit celou fortovou pevnost. „Naštěstí tady ke skutečné bitvě nikdy nedošlo,“ dodává můj průvodce.
„Pevnost se stavěla asi pět let a podle historiků na ni bylo použito na 13 miliónů velmi kvalitních a krásných cihel. Nedokážu si představit, jak mohli s tehdejší technikou postavit tak obrovské a mohutné dílo,“ sklání se před uměním stavitelů barokní pevnosti Vít Číhal.
Nejdříve vystavěli z cihel chodby, které zaklenuli a zavezli hlínou. Neumím si představit počet povozů, které ji sem přivážely, a můj průvodce rovněž s obdivem potvrzuje, že muselo jít o nepředstavitelnou dřinu.
