Po stopách olomouckého opevnění s mobilem v ruce
Nově vybudovaná naučná stezka po pevnůstkách císařsko-královské olomoucké pevnosti zaujme nejen fanoušky historické vojenské strategie, ale i milovníky moderních technologií. Na výpravu po jednotlivých částech barokního fortifikačního systému si s sebou nezapomeňte kolo, GPS a pokud možno ani chytrý telefon, abyste se prostřednictvím QR kódu mohli připojit na internet a dozvědět se detaily z historie i současnosti opevnění.
Návštěvník olomoucké pevnosti může v současné době navštívit zhruba deset vytipovaných míst, kde jsou umístěny tabulky s QR kódem, jenž mu umožní přesměrování na webové stránky s dalšími informacemi. Taková je v tomto okamžiku nabídka stezky, která vede po pevnůstkách, tedy takzvaných fortech, v Olomouci a v jejím okolí.
Jak mě ujistil předseda občanského sdružení Fort II Radíkov Jan Bednář, ještě v průběhu letošního roku by počet takových zastávek měl stoupnout na třicítku, čímž by obsáhl všechny dochované objekty někdejší c. k. pevnosti Olomouc.
„Teď se nacházíme na fortu číslo II z festu Svatý Kopeček, je to Fort II Radíkov,“ představuje místo, kde spolu stojíme, můj průvodce. Na vysvětlenou dodám, že fest je název pro soubor pevnostních objektů, zatímco fort je termín pro každou jednotlivou pevnůstku označenou římskou číslicí. Na Radíkově byl tedy Fort II.
„Byl postaven v letech 1871 až 1876 a šlo vlastně o poslední fortifikační objekt vybudovaný v rámci olomoucké pevnosti. Měl být osazen 26 až 40 děly a sloužil jako předsunutá obrana Olomouce,“ vysvětluje Jan Bednář.
Do Fortu II jsme vstoupili jeho týlovou částí, kterou představují zděné přízemní domy. Zbytek opevnění je zahlouben do hlíny a splývá s kopcem, na kterém stojí. Zvenčí jsou vidět jen valy, a to na úctyhodné ploše šesti hektarů. Veřejně přístupné jsou v současnosti tři takovéto forty – radíkovský, Fort XVII v Křelově a pevnůstka v Nové ulici v Olomouci.
V hanácké metropoli můžete navíc navštívit i další pevnostní objekt. „Takzvaná Korunní pevnůstka je součástí opevnění barokní pevnosti, která chránila město, respektive jakýsi jeho záliv kolem Mlýnského potoka, kudy vedly také středověké hradby,“ vypráví mi Ján Kadlec z Muzea Olomoucké pevnosti.
„V tomto místě vzniklo pět zón obrany. První byla ještě na levém břehu řeky Moravy, další na pravém břehu. Následovalo menší valové opevnění před Korunní pevnůstkou, vlastní Korunní pevnůstka a za ní další valy, ravelíny a nakonec středověké hradby,“ vypočítává Ján Kadlec části opevnění, které bylo nutné před vstupem do města překonat.
Takto důmyslně nechala tehdejší hlavní moravské město opevnit císařovna Marie Terezie proti pruskému nebezpečí ohrožujícímu její državy ze severu. Takzvaná bastionová pevnost Olomouc byla postavena v letech 1754 až 1756. Zhruba o sto let později přibyly k opevnění města i forty v okolí.
Vyžádaly si je změny ve vedení války, zejména děla se stále delším dostřelem. To všechno se dozvíte v muzeu, které najdete v Korunní pevnůstce v bývalé prachárně, kde se dříve v dřevěných sudech skladoval střelný prach a další munice.
„Celá stavba je velmi masivní, má obrovské zdi, které jsou ještě zpevněné pilíři. Kolem dokola je pak obvodní zeď,“ popisuje bývalou prachárnu můj průvodce. „Střecha je sice zaklenutá, ale nad klenbou je násep a pod krytinou se nachází další ,zídka‘,“ popisuje Ján Kadlec více než jeden metr silnou střechu, která měla stejně jako zdi chránit stavbu před rizikem případného výbuchu.
Zobrazit Fort č. 2 Radíkov na větší mapě | Zobrazit Fort XVII Křelov na větší mapě |
