Statek v Ostrově dnes slouží byznysu, umění i netopýrům
Je až k neuvěření, kolik je u nás zajímavých míst s bohatou historií. S nadsázkou se dá říci, že dějiny kdekteré malé vísky by vydaly na románovou ságu anebo na mnohasetstránkové historické pojednání. Jako třeba historie obce Ostrov nedaleko Zruče nad Sázavou.
„Stojíme v prostoru bývalého hospodářského dvora panství Ostrov obklopeného hospodářskými budovami. Díváme se na stodolu s chlévy, proti nám je přístřešek, pod který se ukládaly bryčky a vozy. Dále vidíme správní domek a v horní části venkovskou vilu majitelů panství,“ popisuje mi Jan Mičánek poplužní dvůr, který si vybral jako sídlo své firmy.
Majitel jedné z největších lesnických a dřevozpracujících firem v zemi se totiž vášnivě zajímá o historii a o tomto místě ví první i poslední. „Dominantním stylem je baroko, ale spodní část je klasicistní a najdete tu i prvky jiných architektonických stylů,“ ukazuje můj průvodce.
Statek se zámkem v Ostrově koupil v roce 2005 a kdekdo si mohl pomyslet, že se pouští do sisyfovského úkolu. „Co se týče základních konstrukcí a statiky, byl zámek ze všech zdejších budov v relativně nejlepším stavu. Ostatní stavby byly naprosto zubožené. Třeba ve chlévech byly propadlé klenby, přístřešek pro povozy ležel z poloviny na zemi,“ popisuje Jan Mičánek.
I přesto se podařilo rekonstrukci komplexu dokončit do dvou let. Dnes všechny stavby svítí novotou a hospodářské budovy zdobí pyšný erb pánů z Ostrova. Rekonstrukcí se podařilo vrátit dvůr do podoby, jakou měl ve druhé půli 18. století, ze kdy také erb pochází. Jan Mičánek však areál nechal obohatit i novodobou uměleckou výzdobou.
„Zdeněk Sendler, zahradní architekt a můj přítel, měl za úkol přeměnit dvůr, který původně sloužil hlavně koním a dobytku, v krásno,“ říká k tomu dnešní hrdý majitel. A povedlo se. Dvě stě padesát let staré jírovce dodávají dvoru vznešenost, staré zdi z břidlice zase pocit bezpečí. Vrátil se sem i barokní holubník, který tu kdysi stával. Dnes v něm hnízdí opět tucet holubů.
Ve dvoře však hlavně přibyly plastiky a kašna s pěti nahými lesními žínkami od sochaře Pavla Purkrábka. Žínky mají tváře prvních pěti zaměstnankyň firmy, která v areálu sídlí. „Autor vytvořil sochy podle jejich fotografií, a že jsou to ony, ženy zjistily až při odhalení,“ usmívá se Jan Mičánek. Prý se vůbec nezlobily.
A co se plastik týče, jsou tu po rekonstrukci ještě dvě od akademické sochařky Pavlíny Škávové. Především je to busta snad nejslavnějšího ostrovského rodáka, jednoho z otců evropského sklářství, Antonína Rückla.
Areál nově obohatila i socha Vilímka z Ostrova, který podle pověsti v 18. století zachránil ostrovské před lupičskou bandou. Vilímek se kamarádil s netopýry, na což i dnes v Ostrově navazují. A tak si po celém areálu můžete povšimnout i budek pro líhnutí netopýrů.
Zobrazit polohu Ostrova u Bohdanče na větší mapě
