Z nejvyšší sochy ve střední Evropě zbyly jen boty. A tajemný obrys...
Víte, kde za první republiky stávala monumentální socha prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka? Dnes tam mají jeskyni plnou rytířů a rozhlednu. Zajímá vás, o jaké místo jde? Pojďme se tam společně podívat.
Když budete pátrat po jeskyni Blanických rytířů pod Blaníkem, budete muset rozkopat celou horu. A s nejistým výsledkem. Když se ji ovšem vydáte hledat do Rudky u Kunštátu na Moravě, zaplatíte vstupné a budete moci vstoupit.
Smyslovou zahradu pro nevidomé, starý včelín, rozhlednu s výhledem až na Jeseníky, ale hlavně jeskyni plnou soch a torzo unikátního pomníku – to všechno můžete v Rudce vidět díky dvěma mužům. Jeden z nich, mecenáš, měl těžkou zrakovou vadu a druhý, umělec, byl smrtelně nemocný.
Nejprve se Zdenou Popelkovou vstoupíme do nitra kopce s poetickým jménem Milenka. „Jeskyně vznikala koncem 20. let minulého století na popud mého dědečka Františka Buriana. Tvůrcem byl amatérský sochař Stanislav Rolínek,“ nastiňuje.
Socha svatého Václava vznikla díky uzenáři
Dílo vznikalo neuvěřitelně rychle. Za dva roky bylo hotovo, přičemž v zimě se nepracovalo. Toto tempo mělo svůj smutný důvod.
„Sochař byl těžce nemocný, měl tuberkulózu a věděl, že jeho čas je omezen. A tak se snažil udělat co nejrychleji co nejvíc práce. Začal jako samouk, ale po roce práce ho přijali na pražskou akademii. Stal se žákem Otakara Španiela a jako absolvent prvního ročníku vytvořil své vrcholné dílo – sochu svatého Václava na koni,“ popisuje Zdena Popelková.
Dodnes můžou návštěvníci obdivovat patrona české země uprostřed vojska složeného ze spících rytířů díky osvícenému mecenáši Františku Burianovi. „Začal od píky a postupně se mu podařilo vybudovat uzenářský závod, který dodával výrobky do Budapešti, Vídně i Prahy. Měl dokonce ochrannou známku na domácí uzené,“ zdůrazňuje Zdena Popelková.
Ze sochy TGM zbyly boty. A tajemný obrys
Vydělané peníze neváhal investovat do projektu, který měl do tehdy zapadlého Kunštátu přilákat do turisty. Sloužit k tomu měla i svého času nejvyšší socha prezidenta Masaryka, jejímž autorem byl také Stanislav Rolínek. Měřila úctyhodných 13 metrů.
„Socha, jak vidíte, se nedochovala, protože už na začátku protektorátu byl vydán příkaz k jejímu zničení. Přes všechnu snahu se ji nepodařilo zachránit,“ konstatuje Zdena Popelková. Ze sochy tak zbyly jen boty. A také tajemný obrys, ze kterého můžeme tušit, jak vypadala.
Jak to, že se Stanislav Rolínek neproslavil? Do druhého ročníku na akademii už nenastoupil. Zemřel na tuberkulózu. A jeho mecenáš František Burian zase nepřežil zničení sochy prezidenta osvoboditele na začátku protektorátu. Puklo mu srdce. Jejich dílo ovšem i dnes přitahuje tisíce návštěvníků ročně.
