Umění jde na dračku, ale padělky jsou stále dokonalejší
Češi kupují obrazy víc než kdykoli předtím. Alespoň to naznačuje zatím poslední dražba obrazů českých výtvarníků druhé poloviny dvacátého století. Ta měla nejlepší výsledky v historii českého trhu s výtvarným uměním. Sběratelé skoupili díla za víc než 22 milionů korun. Je to signál, že český aukční trh začíná být bezpečný a že mu galeristé začali důvěřovat?
I když mezi Čechy zájem o aukce výtvarného umění rok od roku roste, není nákup uměleckých děl masovou záležitostí. Většina lidí chce dobře koupit obraz, který se jim líbí, a potom až přemýšlejí nad tím, jestli z obrazů za nějakých deset patnáct let zbohatnou. Proto odborníci mluví o českých sběratelích a ne investorech. A proto také každá aukce výtvarného umění nese sebou příchuť něčeho tajemného, neznámého, ale i nedostupného.
V kuloárech se lidé tváří vážně. Tiše se zdraví, protože se už znají. Stojí v malých skupinkách před dražební síní. Když licitátor ohlásí začátek držby, přesunou se do prostorného sálu, usednou na židle a přihlížejí tomu, co se před nimi na jevišti děje. Hlavním aktérem je licitátor, který má za sebou nebo vedle sebe dražené obrazy. Když je dražený velmi vzácný obraz s vysokou vyvolávací hodnotou, nálada v sále se změní. Na některých lidech je znát napětí a nervozita, na jiných zvědavost, kdože si tento obraz může dovolit. A protože se na aukcích nesmějí pořizovat žádné zvukové nebo i obrazové záběry, i naše kulisa pochází z vyhlášené britské aukční síně Sotheby's.
Počínání tamního licitátora hodně připomíná herce na divadelním jevišti. Něco podobného na českých dražbách ještě neuslyšíte. Přesto kolegové novináři, kteří se dražeb pravidelně zúčastňují, předpovídají, že i čeští licitátoři se podobnému divadlu naučí. "V meziválečném období, kdy u nás sběratelství bylo mainstream, patřilo k dobrému tónu, aby každý učitel, každý trochu intelektuál měl alespoň nějakou sbírku, v interiéru nějaké zajímavé obrazy. Patřilo to k životnímu stylu," řekla publicistka Naděžda Klevisová a dodala: "Ta tradice byla přerušená, dost trvalo, než se vygenerovala nějaká střední třída. A ta střední třída nejprve naplňovala nějaké jiné ambice."
A když tato střední třída už své ambice naplnila, začala se poohlížet po možnosti dalších vhodných investic, dodala publicistka. Zjednodušeně řečeno, když už Češi přestali mít takzvaně hluboko do kapsy, začali chodit do galerií s tím, že by si koupili obraz. "Většina lidí nebude mít na to kupovat si dražší díla dávno mrtvých autorů, ale mohli by si koupit a mohli by chtít mít doma v interiéru obraz současného malíře jen proto, že se to do toho interiéru hodí. Ale trh se současným uměním je u nás stále v plenkách," doplnil publicista Jan Skřivánek.
Ale nejde o obrazy, které stojí statisíce nebo dokonce miliony, ale mluví o dílech, které vyjdou na tři až pět tisíc korun. "Dá se to říct i číselně. Na českém trhu je ročně nabízeno asi 20 tisíc položek. Těch, které se prodají za více než milion korun, je půl procenta," upřesnil Jan Skřivánek. To znamená, že na takovou aukci si můžeme také časem zajít a prohlížet si nejen vzácné obrazy, ale třeba přihlížet hereckému umění licitátorů.
Drahý obraz pošle aukční síň rovnou do laboratoře
V Česku se stále dobře daří obchodu s padělky uměleckých děl. Technika falšování je podle znalců čím dál víc dokonalejší a padělatelé jsou čím dál víc rafinovanější. Například loni se v tuzemských aukčních síních prodaly padělky uměleckých děl za 150 milionů korun. A to je čtvrtina až třetina obchodovaných děl falzifikáty. Odborníci dodávají, že aukční domy měly v loňském roce rekordní tržby, a to se na počtu nabízených padělků také odrazilo.
Jsou tři druhy lidí, kteří kupují umění. V Česku jsou to hlavně sběratelé. "Ti jsou pro všechny největším pohlazením duše, protože ti kupují umění vždy za všech okolností a ze své podstaty, protože umění mají rádi," uvádí z vlastní zkušenosti ředitelka aukčního domu Dorotheum Mária Gálová. "Pak je tady druhá skupina lidí, což jsou investoři. Ti se většinou objevují na trhu ve chvíli, když trh skýtá dobré investiční příležitosti, což je zrovna právě teď, kdy se hledá pro jejich kapitálové toky to nejlepší umístění," doplnila Mária Gálová.
Existuje třetí skupina - spekulanti. "Ti se opravdu na trh dostávají velmi krátkodobě a jenom v extrémních situacích a pak z něho zase velmi rychle utíkají," dodala majitelka aukčního domu. Právě od těchto lidí nejčastěji padělaný obraz koupíte, uvedl zástupce největšího české on-line trhu se starožitnostmi Michael Třeštík. "Falšuje se všechno, to je pravda. Ale slušná aukční síň obraz nad sto tisíc nejenom že si nechá udělat posudek, ale pošle ho do laboratoře. A obelstít laboratoř už není zase tak snadné. Tam už se může jednat o falzum v tom smyslu, že je to vlastně původní obraz, ale je trochu dodělaný, dodatečně signovaný nebo něco takového," poodhalil temné stránky trhu s uměním Michael Třeštík.
Záleží také na aukčních síních, jestli trvají na tom, aby měl obraz odborný posudek. "Falza jsou a budou, to je pravda. Ale netýkají se tolik středních úrovní nákupu. Když si budete chtít udělat radost za deset tisíc nebo padesát tisíc, tak na falzum nenarazíte, protože nikomu nestojí za to to falšovat," doplnil Michael Třeštík. Nejvíc podvrhů se objevuje u autorů české moderny, například Emila Filly, Josefa Čapka, Františka Kupky. Ti jsou na trhu také nejžádanější.
Ve světě se nejvíce tvoří falza ve střední cenové hladině. U nejšpičkovějších obrazů je známá také jejich historie, tady i to, v jakých sbírkách se pohybovaly. Obchod s padělky umožňují benevolentní české zákony. Prokázat aukční síni, že vědomě prodala padělek, je prakticky nemožné. "Pravé současné umění je nejlepší, do čeho je možné investovat. Ale vyžaduje to určitou erudici, určitou zkušenost, vyžaduje to pár let běhat po galeriích, listovat v katalozích, seznamovat se s tím, snít o tom. A pak teprve člověk začne rozlišovat, co je zajímavé a co zajímavé není, co je nové a co nové není," dodal galerista Michael Třeštík.
Expertiza uměleckého díla je drahá
Propady na akciových a úvěrových trzích využili majitelé aukčních síní a galeristé k tomu, aby začali Čechy vybízet k nákupu uměleckých děl. Je historicky doloženo, že investovat peníze do obrazů nebo soch je výhodné a méně riskantní než peníze uložit do akcií v tomto krizovém finančním období. Ale, jak už zaznělo, koupit si obraz má řadu rizik. Jedním z největších je to, že si sběratel nebo galerista pořídí padělek.
V Národní galerii pracuje tým odborníků, který se zabývá odhalování falzifikátů. "V týmu je především restaurátorské oddělení Národní galerie, které je díky technickým možnostem schopné přesně rozeznat falzum od originálu, a ředitelé sbírek a kurátoři Národní galerie v Praze," uvedla mluvčí této instituce Petra Jungwirtohvá. Na tyto experty se pak mohou obrátit ti, kteří koupili nebo se teprve chystají koupit nějaké umělecké dílo. Nejčastěji se pak kromě individuálních zájemců na tento tým obracejí aukční síně nebo obchodníci s uměním.
Tato expertiza je přitom velmi náročná na použití chemicko-technologických rozborů. Pracuje se s rentgenologickou analýzou a je náročná na čas odborníků. Zájemci proto musejí počítat s tím, že za takový rozbor budou muset zaplatit. "Minimální částka za chemicko-technologický rozbor, rentgenologický rozbor se pohybuje od 20 tisíc korun vzhůru, takže doporučuji posluchačům si dobře promyslet, jestli jsou skutečně přesvědčeni, že dílo by mohl být originál výjimečného umělce. V tomto případě například soudní znalci," doplnila mluvčí. Národní galerie přitom nevydává znalecký posudek.
Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na naší e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.
