Miroslav Kouba - hrdina, s jakým se policie ještě nesetkala

A začínáme příběhem ze severočeského Chomutova. Je to několik týdnů, kdy se tam střílelo. Celý případ se na začátku jevil jako běžný požár. Nakonec ale zůstali dva mrtví, vietnamský nájemce herny a mladý policista. Ten zemřel při zásahu. Snad celý Chomutov dnes zná jméno Miroslava Kouby, který významně přispěl k zadržení nebezpečného pachatele. Jeho příběh začíná tak, že Miroslav Kouba odpočívá doma po práci. Vyruší ho až manželka, která mu řekne, že v přízemí jejich domu asi hoří. V přízemí je herna.

"Sešel jsem dolů do průchozí chodby, která nás dělí od herny a hospody. Tam stál cizí člověk, který tam byl zamčený. Kdyby byla otevřená hospoda, tak by to nebylo zvláštní. Šel jsem dál ke dveřím a když jsem je chtěl otevřít, zjistil jsem, že jsou zamčené. Když jsem je začal odemykat, tak už jsem věděl, že je problém. V ten moment se všechno rychle seběhlo. Pak šel ke mně, viděl, že jsem otevřel cestu ven. Měl jsem v ruce telefon, chtěl jsem už volat na 112, protože jsem věděl, že mi hoří barák a pak už jsem viděl zbraň," uvedl Miroslav Kouba.

Ten vzápětí hleděl do namířené zbraně, ale v tu chvíli ho nic nenapadlo. "Šlo tam spíš o to, že jsme se dohadovali. On po mně chtěl, abych zahodil telefon, já jsem mu stále říkal, že ne. Bylo to strašně rychlé, žádné myšlenky tam neprobíhaly," doplnil Miroslav Kouba. Nikdo z nás neví, jak by se v takové chvíli sám zachoval. Třicetiletý nenápadný Miroslav Kouba se ale nezalekl, a to dokonce ani ve chvíli, kdy na něj ozbrojený muž vystřelil.

"Nad tím člověk nepřemýšlí, bylo tam hodně adrenalinu a i vztek po výstřelu, protože člověk je nabuzený událostí, začíná mít vztek a nechce to nechat jen tak být. Volal jsem na 112, protože to bylo první číslo, které mě napadlo, a šel jsem za ním. Když vám někdo ublíží, chcete na něj ukázat. Držel jsem si od něj odstup, neutíkal jsem za ním a nechtěl jsem na něj skočit, to jsem věděl, že by mohlo být špatné. Ale šel jsem jenom za ním," přiblížil napjaté okamžiky Miroslav Kouba.

Hernu Las Pegas přepadl Roman Postl, který byl za dobré chování propuštěný z výkonu trestu. Sám nakonec zemřel zraněný v chomutovské nemocnici. Zůstali ale za ním další mrtví. Snad nikdo by ale do něj neřekl, že je tak zákeřný a nebezpečný, včetně Miroslava Kouby. "Vypadal úplně běžně jako každý člověk, kterého potkáte na ulici. Takže nic zvláštního," řekl.

Miroslav Kouba byl přesvědčený, že Postl toho má na svědomí mnohem více. "První, co bylo, když jsem se dozvídal, co se v okolí stalo, tak jsem si to okamžitě spojil s vraždou toho kluka na pumpě. Přišlo mi to podobné. Viděl jsem, kde to tělo mladého Vietnamce v herně leželo. Přišlo mi to podobné," řekl. Nenápadný mladý muž je dodnes přesvědčený, že tak jako on by se ve vypjaté situaci zachoval každý z nás. I on ale mohl být další obětí.

Rodina i přátelé jsou na něj hrdí, i když prožili chvilky hrůzy. "Rodina i známí mi řekli, že jsem cvok. To byla asi jediná reakce. Ale myslím si, že by udělali to samé. Třeba jsem naivní, ale myslím, že by udělali to samé," dodal Miroslav Kouba ze severočeského Chomutova. Za svůj čin je nominován na Cenu Michala Velíška.

K hrdinství Miroslava Kouby nezůstala chladná ani chomutovská radnice

V dnešní Pod kůži vás seznamujeme s mužem, který je nominovaný na Cenu Michala Velíška. Je jím Miroslav Kouba z Chomutova. Na tuto nominaci ho doporučilo policejní ředitelství v Chomutově. Ze slov mluvčí chomutovské policie Marie Pivkové jsme pochopili, že s ničím podobným se zatím policisté v Chomutově nesetkali.

"3. září došlo v Chomutově k přepadení herny Las Pegas a při tomto činu byl pachatel Roman Postl. Nejenže zastřelil obsluhu herny, ale ohrožoval na životě i pana Koubu, který jej krátce po spáchání tohoto činu na chodbě překvapil. Pana Koubu neodradila ani střelba na jeho osobu a když pachatel začal utíkat, vydal se za ním, ze svého telefonu volal na linku 112 a následně o vzniklé situaci informoval i operačního důstojníka," uvedla mluvčí chomutovské policie Marie Pivková.

Doplnila, že jeho čin je výjimečný už tím, že i když sám byl ohrožován na životě a čelil střelbě, tak nezaváhal a vydal se za unikajícím pachatelem. "Policie je vždycky ráda, když veřejnost není lhostejná k páchání trestné činnosti. Když už k tomu dojde, tak nám skutek oznámí tím způsobem, že nás na místo zavolají," řekla Marie Pivková. "Když jsem vyrozuměni o tom, že došlo ke spáchání nějaké trestné činnosti, tak věc řádně prošetříme a oznamovatele o šetření vyrozumíme. Mnohdy se nám však stává, že lidé z nějakého důvodu neuvedou svoji totožnost. V tomto případě je oznámení anonymní a nemáme koho vyrozumět," upřesnila mluvčí.

A stalo se už někdy v minulosti, že by někdo při podobném činu, jako byl případ Miroslava Kouby, s policií podobně spolupracoval? "Jednání pana Kouby je i pro nás ojedinělé, protože v našem okrese běžně k těmto situacím nedochází," dodala Marie Pivková.

Chladný vůči hrdinskému činu nezůstali ani chomutovští radní. Chomutovská primátorka Ivana Řápková potvrdila, že Miroslava Koubu ocenili. "Ve chvíli, kdy byl sám v ohrožení života, neváhal, volal na policii a sledoval vraha, podával hlášení a tím jednoznačně pomohl k jeho dopadení. Je otázka, jak by se v této situaci zachoval každý jiný člověk. Jeho chování bylo opravdu odvážné a proto rada dospěla k závěru, že by měl být ohodnocen," dodala chomutovská primátorka.

Za Cenou Michala Velíška byla lhostejnost lidí

Dnešní Pod kůže je tak trochu o naší odvaze a o hrdinství. Inspirují nás k tomu příběhy nominovaných na Cenu Michala Velíška. Dnes jsme vás seznámili s prvním příběhem, a to s příběhem Miroslava Kouby. V dalších týdnech - každý čtvrtek vám představíme další nominované.

Předseda správní rady organizace Adra Vítězslav Vurst uvedl, že za projektem Ceny Michala Velíška stojí jeho syn, který byl nespokojený s rozporuplnou reakcí veřejnosti na Velíškův čin. "V tom mladickém nadšení mi zavolal, že to je strašné, že to nemůže poslouchat, naopak bychom měli oceňovat lidi, kteří se zachovají statečně. A když jsme se o tom telefonicky bavili, tak jsem si říkal, že má pravdu. Měli bychom vyjádřit postoj, že si vážíme lidí, kteří nejsou lhostejní," přiblížil Vítězslav Vurst. Organizátoři projektu by chtěli zveřejňováním těchto příběhů vnést mezi lidi osvětu o tom, že je dobré jednat statečně, ale i znát, co to znamená jednat statečně. Stejně tak chtějí vyjádřit občanské ocenění lidí, kteří nejsou profesionálové, přesto hrdinsky jednají.

Organizátoři se letos dozvěděli o více než třiceti příbězích, které by si ocenění zasloužili. "Mě mrzí, že nemůžeme zařadit třeba některé profesionální příběhy, které už z principu vyřazujeme," řekl Vítězslav Vurst, kterého například zaujal příběh z nehody vlaku Comenius ve Studénce. Ve vlaku jela zdravotní sestra, která některým lidem svou rychlou reakcí zachránila život. "Dřív než tam přijela záchranka, si to dokázala zorganizovat, dokázala vyzvat lidi, aby jí pomáhali. To je příběh, který je velmi hezký a měl by být oceněný, ale my ho nemůžeme ocenit, protože je zdravotní sestra a dělala svou práci, je školená. My Cenou Michala Velíška oceňujeme lidi, kteří nejsou školení, ale přitom se zachovají tak, jak by se měl zachovat zdravě uvažující člověk," upřesnil Vítězslav Vurst.

Vítězslav Vurst|foto: Vilém Janouš

Oproti loňským příběhům organizátoři ocenili to, že mezi nominovanými se objevil příběh, který je podobný příběhu Michala Velíška. "Také šel proti násilí, také šel proti zbrani. V tomto příběhu je velmi pozitivní a silné to, že na něho bylo stříleno, instinktivně uhnul hlavou, aniž tušil, o co jde. Byl ohlušen, zaslepen, a přece pronásledoval člověka, který před tím zavraždil tři lidi, potom čtvrtého a měl v plánu zavraždit celkem devět lidí. Svým jednáním, když ho pronásledoval, pomohl policii vraha dopadnout," dodal Vítězslav Vurst.

Jsou školy bezpečným místem? V posledních několika letech jsme informováni o hrůzných masakrech ve školách, které mají na svědomí studenti těchto institucí. Podobné události zatím do Česka nedorazily, nicméně čeští učitelé mají strach. Strach ze svých žáků. Proč? Na to se bude snažit odpovědět páteční Pod kůže, kterou 31. října vysíláme po 11. hodině. Nalaďte si Radiožurnál.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na naší e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.