Jsem nemocný, jsem gambler

3. listopad 2008
Pod kůži

Odborníci považují patologické hráčství za nemoc. Je podobná závislosti na alkoholu nebo drogách. Má diagnózu F63. A počet gamblerů stále roste. Někteří najdou odvahu a nastoupí léčbu. Většina si ale svůj problém nepřipouští. A svou patologickou závislostí ničí život nejenom sobě, ale i svým nejbližším.

Gambler - tedy patologický hráč. To je označení člověka, který je závislý na hraní. A může to být závislost nejenom na hracích automatech, ruletě nebo kartách. Ale může to být i závislost na sportovních sázkách nebo i sázení obyčejné Sportky. A v mnohých případech k tomuto patologickému hráčství "stahují" i své blízké. Své o tom ví už pětačtyřicetiletý Roman.

S Romanem se potkáváme na nádraží, kde nastupuje do vlaku směr Rakovník. Býval úspěšný a poměrně bohatý. Nyní dojíždí vlakem den co den daleko za Prahu. Bydlení v Praze si už nemůže dovolit a na auto mít ještě dlouho nebude. Může si za to sám, mysleli jsme si, když jsme se potkali. Vždyť všechno prohrál v automatech. "Automaty jsem začal hrát v pětadvaceti letech. V té době jsem byl tři roky ženatý. Ale asi tomu životu něco chybělo a hledal jsem třešničku na dortu, která mi ten život ještě zpříjemní. V hraní jsem to našel," popsal své gamblerské začátky Roman.

Hraní dlouhou dobu tajil, ale dluhy Romanovi narostly na statisíce a on musel s pravdou ven. "Byl jsem se poprvé léčit. Po absolvování dvouměsíční léčby v Bohnicích jsem věřil, že jsem vyléčený," řekl Roman, který po léčení nějaký čas sekal dobrotu. Pracoval, nehrál, splácel dluhy. "Najednou jsem si zase vzpomněl, že bych si mohl zahrát, a mé dluhy se znásobily. Problém se zvětšil. Opět jsem skončil na léčení, rozešel jsem se s první ženou. Zase mi pomohli rodiče a i já jsem si vzal nějaké půjčky," doplnil.

Roman měl po druhé léčbě mnohem větší dluhy než v prvním případě. "Moc jsem nevěřil, že přestanu hrát. Velmi brzo jsem recidivoval a můj život se v podstatě zhroutil. V té době jsem měl malé dítě, žena ode mě odešla. Přišel jsem o práci, přišel jsem o přátele. Mé vztahy s rodiči se velmi zhoršily, i když mi opět pomohli. Nejdříve prodali chalupu, posléze dům v Praze a koupili dům stejné velikosti mimo Prahu. Rozdílem ceny pozemku vydělali na mé dluhy," přiblížil neradostné chvíle po návratu z druhého léčení Roman.

Potřetí se dostal do situace, ve které pomýšlel na ukončení svého života. "Myšlenky na sebevraždu byly vždy po každém velkém excesu, kdy jsem nevěděl kudy kam. Myslel jsem na sebevraždu, chodil jsem po Nuselském mostě nebo jsem odjel do lesa k Jihlavě, kde se oběsím. Nevím, proč k Jihlavě. Nikdy jsem ale sebevraždu nedokonal, vnitřně jsem to asi udělat nechtěl," upřesnil Roman.

Nechtěl ani pokračovat v gamblerství. Přesto to nebyl poslední exces. "Mezi třetí a čtvrtou léčbou uběhlo sedm let. V té době se mi život úplně změnil. Začal jsem opět bydlet s rodiči, dostal jsem se kvůli tomu hraní zase do role dítěte a ten život mě velmi neuspokojoval. Snažil jsem se rádoby kontrolovaně hrát, ale spíš to byly kontrolované prohry. Nedokázal jsem to ovládat, až to po letech dospělo ke čtvrté léčbě," dodal.

Roman nechává své problémy během hraní vždy neřešené. Nejsložitější je vždy to na rovinu říct svým nejbližším. "Až to dospěje do fáze myšlenek na sebevraždu, do fáze naprosté beznaděje, tak jsem to v minulosti dokázal okolí říct," přiznal Roman a doplnil: "Dva roky před největším excesem jsem si našel jinou přítelkyni a ona si se mnou prodělala nejhorší půlrok v mém i jejím životě."

Vlak pomalu zastavuje a my se s Romanem loučíme. Ještě před odchodem nám dává spojení na Kláru. Moc nás zajímá, proč s ním zůstala, proč mu pomáhá, co ji k tomu vedlo?

0:00
/
0:00

Život s gamblerem? Být neustále ve střehu

Příběh pětačtyřicetilého patologického hráče nám dal nahlédnout do složitého světa gamblerů. Prohrají spoustu peněz, zkomplikují život nejenom sobě, ale i svým nejbližším a většinou přijdou o všechno.V neposlední řadě o rodinu, děti, přátele. Málokdo s nimi může žít.

"Raději si na to už ani nevzpomínám. Myslím si, že to bylo spíš tak, že z toho má člověk pocit naprosté bezradnosti, protože v tom okamžiku neví, co má dělat. Kdo to nezažil, tak si ten pocit neumí představit. A není na to žádným způsobem připravený, takže to na tom bylo asi to nejhorší. Nejste schopní udělat zásadní rozhodnutí. Kdo to udělá, tak toho může potom i litovat," uvedla Romanova přítelkyně Klára.

První, co nás samozřejmě zajímá, proč Klára Romana raději neopustila? Nebyla by první v jeho životě, která se tak rozhodla. Rozhodně by měla vyhlídky na jednodušší život. "Určitě by to bylo jednodušší. Takové myšlenky jsem také měla. Lhala bych, že jsem byla od první chvíle přesvědčená, že jdu do boje a že ten boj nějakým způsobem vyhrajeme, pokud se dá toto slovo použít. Přemýšlela jsem nad tím, a protože jsem sama v životě zažila to, když se na vás někdo vykašle ve chvíli, kdy jste někoho zrovna potřebovali, tak to byla možná jedna z motivací, proč jsem si řekla, že to zkusím. Jsem typ člověka, který, když narazí na nějaký problém, se snaží to pochopit. Takže jsem se snažila sehnat informace, abych mohla lépe pochopit ten problém a v neposlední řadě, co všechno mě může ještě potkat," přiblížila Klára.

Začala shánět informace o patologických hráčích na internetu, v knihovně, začala chodit na skupiny gamblerů. "Mám soukromou teorii, co se týče gamblerství. Trochu jsem si ji odpozorovala mezi jeho spolupacienty a známými. Myslím si, že člověk musí mít jednak obecně sklon k závislosti po svých předcích. V naší republice se podceňuje například alkoholismus. Kdyby každý zapátral v rodinné historii, tak tam najde pěkných pár alkoholiků. A u gamblerů ještě hraje nějakou roli patologický vztah k penězům, který je u nich dán jakousi výchovou. Třeba jeden z rodičů je nadměrně šetřivý nebo nadměrně zdůrazňuje význam peněz. Pokud se k tomu přidají tyto sklony k dědičnosti, potom se dostane do kasína nebo k automatu a může se to krásně rozvíjet. Ale je to moje soukromá teorie," upřesnila Romanova přítelkyně.

Klára ale nebere vše až tak vážně a mnoho věcí spíše s velkým nadhledem, takže nás ani nepřekvapuje její názor na to, jaké to je žít s gamblerem. "Asi se člověk nenudí. Nemůže ustrnout, ukolébat se nějakou pohodičkou. Udržuje vás to ve střehu. Ten život je asi něčím zvláštní, jiný, ale na druhou stranu jsem si to vybrala, takže mám, co jsem chtěla," dodala Klára.

Poslední věta jakoby Kláru přesně vystihovala. Je z ní cítit pohoda, nadhled a také velká síla. Snad ji bude mít i Roman na cestě společným životem.

Gamblerství není závislost, ale má s ní společné znaky

Ještě než se dostaneme k tomu, jakým způsobem se léčí gamblerství, jak vůbec člověk sám pozná, že má problémy s hazardní hrou? Existuje spousta lidí, kteří si čas od času zahrají ruletu nebo vsadí na koníčky či obyčejnou Sportku. Kde je ta hranice a jak ji rozpoznáme?

Primář oddělení léčby závislostí Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích Karel Nešpor uvedl, že klíčovým příznakem gamblerství je zhoršené sebeovládání. "To znamená, že člověk hraje i v situacích, kdy původně nechtěl hazardně hrát. Nebo hraje za větší částky nebo delší dobu, než měl původně v úmyslu," upřesnil Karel Nešpor s tím, že se nejedná o závislost v pravém slova smyslu, ale se závislostí má řadu společných znaků. "Třeba craving - bažení, silnou těžko zvladatelnou touhu po hazardní hře. Našli bychom i další paralely - často zvyšování částky vkládané do hry," doplnil primář.

V této souvislosti také řekl, že gamblerství sice není závislost, ale se závislostmi se velmi často kombinuje, zejména s alkoholem nebo pervitinem. Podobné je to i s léčením gamblerství. "Je důležité, kdy se odhodlá navštívit lékaře. Pokud za námi přijde a má milion a půl dluh, tak léčba možná je, ale ten milion a půl za něj samozřejmě nezaplatíme a problémy bude muset dlouho a těžce, často desítky let, napravovat. Takže je důležité, v jaké situaci člověk přijde. Čím dřív, tím lépe," uvedl Karel Nešpor.

Doplnil, že léčebné postupy jsou podobné jako u jiných návykových nemocí. Používá se psychoterapie, změna životního stylu, lékaři pracují s rodinami, pokud to lze. "Je to závod na dlouhou trať. Není to tak, že bychom patologické hráčství odoperovali, ale lidé k nám chodí roky, udržují si svou abstinentskou kondici. Takto se ten problém už překonat dá," přiblížil Karel Nešpor, který na svých stránkách www.drnespor.eu nabízí pro gamblery a lidi, kteří s tímto problémem přijdou do styku, příručku. V bohnické léčebně navíc funguje centrum krizové intervence, kam se každý může obrátit o pomoc. Telefon je 284 016 666.

Výplata - většinou chodí s železnou pravidelností. Jednoho dne se ale na účtu neobjeví. A zaměstnavatel ji odmítá vyplatit, třeba i několik let. Co s tím? I o tom se budeme bavit v úterní Pod kůži. Nalaďte si tedy v úterý 4. listopadu Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na naši e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.

autoři: vij , lvb , pka
Spustit audio

Více z pořadu