Kde končí kamenné kvádry z Karlova mostu?
Při opravě Karlova mostu se chybuje, konstatují inspektoři Ministerstva kultury. Památkáři i vlastník mostu - hlavní město Praha - jejich tvrzení vyvracejí. Je za kritikou rekonstrukce Karlova mostu něco víc než spor dvou táborů o způsob opravy? Nebo je to jen nedorozumění mezi památkáři a veřejnost se nemusí ptát, kde končí kamenné kvádry z Karlova mostu.
Takové chyby, které jsme objevili na rozsáhlé rekonstrukci Karlova mostu, by se neměly vyskytnout na opravě venkovské kapličky, natožpak tohoto historického skvostu, nechal se slyšet ředitel Památkové inspekce Ministerstva kultury Jiří Varhaník. Právě jeho tým od poloviny července šetří způsob současné rekonstrukce Karlova mostu a zkonstatoval, že došlo k závažným chybám. Mnohé z nich už napravit nepůjde.
"Jsou určitá pochybení, která vznikla při přípravě obnovy Karlova mostu. Druhý okruh jsou určité nedostatky, které byly konstatovány přímo při vlastní realizaci," vysvětluje, když jsme ho v pracovně Památkové inspekce navštívili. Na velkém dřevěném stole ležely fotografie s detaily zábradlí Karlova mostu. Začínáme si je prohlížet.
"Tohle je asi příznačný případ. Tady je vidět, že k osazení kvádru, který byl vyměňován v líci zdiva, nebylo přistupováno na dostatečně vysoké řemeslné úrovni, tudíž kvádr na spodní straně o několik centimetrů předstupuje ve spáře před líc," upozornil na jeden z detailů Jiří Varhaník. Laicky by se dalo říct, že kameny na sebe nenavazují a vůbec k sobě nesedí. "Není dodržena rovina líce zdiva," řekl ředitel a doplnil, že další problém je v nestejně širokých spárách. V některých partiích podle něho nebyl důsledně dodržen výchozí spárořez, tedy klad kvádrů.
A lze tyto chyby napravit? "Na to se dá těžko jednoznačně odpovědět. Celková oprava, která je složitou a nákladnou akcí, se odvíjí od úrovně přípravy," odpověděl Jiří Varhaník. Ještě před začátkem nahrávání nás ale upozornil, že jeho tým z památkové inspekce nesoudí způsob rekonstrukce, pouze konstatuje závažná pochybení. Osobně počítal s tím, že k nějakým chybám při tak složité opravě dojde. Nečekal ale, že budou tak zásadní a nevratné. Na to namítáme, že stavbaři se museli vyrovnat s předešlými opravami.
"Poukaz na užití cementové malty v 70. letech je oprávněný. Jenže je třeba mít na paměti, že ne všechny dnes vyměňované bloky byly zasazeny do této cementové malty v 70. letech. A pak povaha některých závad nebo nedostatků nemůže být spojována s užitím mechanismů, které jste zmiňovala," namítl Jiří Varhaník. Na stole vidíme ještě jednu fotografii v příloze číslo 3, na které jsou pískovcové kvádry, které vypadají, jakoby je dělníci někde uschovávali. "Kvádry jsou deponovány a ty poškozené, ty nepoužitelné, by měly být drceny. Od toho jsou určité doklady. Ale to je otázka, která nebyla důsledně řešena při přípravě stavby," řekl inspektor.
Co bude dál s těmito pískovcovými kvádry? Nabízí se otázka, že pískovcový kvádr z doby Karla IV. má nejenom svou historickou cenu. "Obchodovat se dá skoro se vším, ale k tomu bych se nechtěl vyjadřovat. Kvádry jsou v majetku hlavního města Prahy. Pokud je mi známo, tak se vyskytl i názor, že některé díly by mohly být rozřezány na malé kousky a realizovány jako upomínkové předměty. To bylo obsaženo v jednom vyjádření Národního památkového ústavu," poukázal Jiří Varhaník. Vzápětí nám ukázal doklad, kde doporučení na možný prodej části kamenů skutečně je.
Kvůli pochybení v minulosti lze kameny drolit holou rukou
Karlův most je jednou z nejznámějších památek střední Evropy. Denně se po něm projde až 30 tisíc lidí. Mimoto je stále funkční a je důležitou spojnicí mezi levým a pravým břehem Vltavy. I to je důvod, proč se už skoro patnáct let vede diskuse o způsobu jeho komplexní rekonstrukce.
S architektem Ondřejem Šefců z Národního památkového ústavu se potkáváme na Karlově mostě. Jdeme ke konkrétním kamenům ze zábradlí Karlova mostu a tam vysvětluje, že nejde o dílčí části rekonstrukce, ale o její celek.
"Tady vidíte prasklinu o šířce zhruba jednoho centimetru. Vidíte, že do ní můžu strčit prsty a zase je vytáhnout. Tato trhlina nám vypovídá o silách, které vznikají v mostním tělese, konkrétně v mostní části zábradlí, které bylo přezděno při opravě v 60. a 70. letech. A tady je jeden velmi závažný moment - to zábradlí bylo nazděno na čistou cementovou maltu," uvedl Ondřej Šefců a doplnil, že každá další prodleva opravy znamená zásadní újmu na skutečné gotické podstatě mostu.
"Těch diskusí probíhalo dost. V letech 1993 až 1995 bylo zpracováno asi 80 odborných posudků a ty posudky se často liší až o 180 stupňů," nastínil složitost problému architekt. Stavbaři nemohou opravit celý most kámen po kameni a vrátit mu původní podobu. "Snažili jsme se projekt dostat na úroveň, která bude přiměřeně citlivá, ale zároveň nelze diskusi a průzkumy oddalovat nekonečně dlouho. Pak by se mohlo stát, že most máme perfektně zmapovaný a perfektně prozkoumaný, ale vlastní památka je jakoby někde jinde, a už nám jakoby odchází," vysvětlil Ondřej Šefců.
Stavebníci musejí kvádry z mostu vyjmout a někteří říkají, že takový kvádr by měl být rozdrcen a zničen. Jiní zase říkají, že by měl být umístěn do depozitáře a uchován jako památka. "Zatím je dohoda, která funguje. Drtivá většina kamenů, které jsou vyhodnoceny odbornou komisí, jsou odváženy na úložiště na Šutce. Tam šetřila i památková inspekce, tak měla možnost se přesvědčit, že kameny tam jsou. Nechápu, proč se ve zprávě objevuje tvrzení, že kameny mizí. Drceny, skutečně likvidovány jsou jenom takzvané slepence. To jsou kamenné destičky staré 30 let, které jsou hlavní součástí vnitřní injektáže z litého betonu. To je historicky a technicky naprosto nehodnotný materiál, který nemá cenu skladovat," řekl Ondřej Šefců z Národního památkového ústavu.
"Toto jsou kameny, které mizejí ve stoupě. Výraz kámen je příliš nadsazený, protože jde jenom o kamennou destičku o tloušťce asi čtyři centimetry. Zbytek zábradlí tvořil materiál, který je směs aktivovaného cementu... Tady došlo k jednomu základnímu pochybení, které do velké míry poznamenalo nejen způsob rozebrání a nakládání s kameny, ale i životnost některých bloků, protože tento materiál nejenže je velice pevný a tvrdý a zabraňuje tomu, aby zábradlí mohlo dilatovat, tak zabraňuje i tomu, aby se z kamene mohla odpařovat voda. Když někdo přijde a řekne, že ten kámen je v pořádku, tak by také měl vyzkoušet, jaký ten kámen je. Holou rukou odlamuji kousky kamene. To není kámen, který bych mohl s čistým svědomím vrátit do tělesa mostu, vyfakturovat za to peníze a tvářit se, že je to všechno v pořádku," dodal.
Architekt Šefců připouští, že drobná pochybení, například při spárování nebo usazování kamenů na několika místech kameníci netrefili. Firma to už podle něj napravuje. Jinak si za opravou mostu stojí. A že by šlo o záměrné ničení gotické památky kvůli možnému obchodování s historickým pískovcem, důrazně odmítá. Celý spor souvisí podle něj s tím, že členové památkové inspekce jsou teoretiky památkové péče. Ti co na opravě mostu pracují, jsou lidmi z praxe.
O původní kameny se památkáři nepochybně postarají
O způsobu rekonstrukce Karlova mostu se vážně diskutuje skoro 15 let. Začala před rokem. Před pár dny Památková inspekce Ministerstva kultury konstatovala, že oprava má řadu závažných pochybení, mnohá z nich jsou nevratná. Hlavně ale uvádějí, že pracovníci Národního památkového ústavu spolu s vlastníkem mostu - Magistrátem hlavního města Praha - se na rekonstrukci dostatečně nepřipravili. Postrádají například novou analýzu rekonstrukce Karlova mostu a vyřešení toho, jak nakládat s pískovcovými kvádry, které musejí dělníci z gotické stavby vyjmout.
Člen Klubu Za starou Prahu Jan Bárta se v souvislosti s opravou Karlova mostu zastal památkářů. "Průběh rekonstrukce sledujeme... Osobně se domnívám, že tak jednoznačně negativní hodnocení opravy není úplně v pořádku. Musíme si uvědomit, že části zábradlí, které se vyměňují, jsou kvádry výhradně z 19. a zejména z 20. století, a to zejména z přestavby v 70. letech," uvedl Jan Bárta. Ve spodních partiích rekonstruovaného zábradlí se několik kvádrů z dob Karla IV. sice vyskytnout mohlo, ale nepochybuje o tom, že ti, kteří rekonstrukci patnáct let připravují, o nich vědí a postarají se o ně.
Jan Bárta sice vidí některé nedostatky během současné rekonstrukce významné památky, ale spíše škody způsobily opravy v 70. letech minulého století, kdy se při opravě hojně používal beton. "Nyní se vyměňuje kámen za kámen. Vidíme, že jsou tam určité nedostatky. Například se na stavbu vozí podle mého soudu kameny menší, než by měly být. Pak tam vznikají velké ložné spáry, několikanásobně širší, něž by bylo správné," řekl Jan Bárta. Klub za starou Prahu poté se stavaři vyvolal diskusi a v současné době se spáry na mostě podařilo minimalizovat.
Složitost rekonstrukce Karlova mostu určuje to, že se jedná o most a současně významnou středověkou památku. "Musíme najít polohu, kdy opravujeme most, jeho konstrukci, jeho hmotnou podstatu a současně hledět na hlediska estetická a historická. A to tak, aby nám z toho nevyšla úplně nová stavba. Vyměňujeme některé kameny, ale vždy musíme hledat důvod a způsob, aby stavba vypadala autenticky, aby vypadala živě," vysvětlil Jan Bárta a dodal, že v současné době tolik kritizovaná nepřesnost při usazování jednotlivých kamenů, právě dodává stavbě živost.
Minulý čtvrtek jsme si představili Miroslava Koubu - prvního nominovaného na Cenu Michala Velíška. Ve čtvrtek 6. listopadu vám v Pod kůži představíme dalšího hrdinu. Nalaďte si Radiožurnál po 11. hodině.
Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.
