Kam se poděly moderní dějiny?

2. leden 2009
Pod kůži

Vzpomenete si, čím končila výuka dějepisu, když jste chodili do školy? Nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že někde u válečného roku 1945. I dnes - téměř dvacet let po změně režimu - jsou s novodobými dějinami ve školních dějepisech potíže. Učitelů, kteří svým žákům bez problémů popisují události roku 1968 nebo 1989, je pořád málo. Je to strach nebo nechuť?

Datum založení Karlovy univerzity nebo upálení Jana Husa si žáci píší do sešitů už celá desetiletí. Dějepis se dá v tomto směru učit pořád stejně. Jenže dějiny to nejsou jen pravěk, středověk anebo světové války. Už léta se diskutuje o tom, že by se měla velká pozornost věnovat i dějinám nejnovějším - roku 1948, 1968 nebo listopadu 1989. Učitelů, kteří jsou ochotni brát toto období zcela vážně a zodpovědně, je ale málo.

Vzpomínáte si, jakým učivem jste ve škole končili dějepis? "Už je to velice dávno, ale myslím si, že to byla druhá světová válka," uvedla jedna z dotázaných žen. "Myslím, že to bylo něco kolem druhé světové války," řekla další. Obě mají maturitu už hodně dlouho za sebou, přesto je jejich odpověď velmi podobná maturantům současným. Učit dějiny, které ještě prožíváme, často velmi osobně, je problém.

S Petrem Šimíčkem, učitelem dějepisu na Gymnáziu Olgy Havlové v Ostravě se probíráme v jeho kabinetě jednou z používaných učebnic. Nejnovější dějiny tady mají své místo. "Tato učebnice není špatná, protože se tam občas objevují mapy a nějaké obrazové materiály, ale je jich málo. Třebaže to je výkladové pásmo, tak pro studenty to není moc přitažlivé," uvedl učitel.

Děti musejí znát kvanta letopočtů, která okamžitě zapomenou. Ale na historii, po které se narodily, myslí jen málokdo, zlobí se Antonín Huvar, katolický kněz, jeden z prvních vězňů komunistického režimu v bývalém Československu. On sám, jak říká, dělá, co může. "Déle než deset let jezdím po školách a doplňuji jim 50. léta. Ale jsou to jenom jednotlivci, v některé oblasti jenom sem tam ředitel, poněvadž je to úplně pomíjené téma. A to je škoda," doplnil kněz.

Ale zpátky do školy za ostravským učitelem Petrem Šimíčkem. Jeho dějiny dějepisu věnované posledním 50 rokům jsou plné pomůcek, projekcí, seminářů a debat se studenty. Že je to normální a v hodné se snaží vysvětlovat na nejrůznějších konferencích. "Třeba téma, jak rok 1968 prožili jejich prarodiče a tak dále. Vlastně z té rodinné historie se odpíchnou k velkým dějinám a učitel uvádí věci do určitého kontextu," vysvětlil.

A teď zkusme říci, kde je problém. Proč se děti podrobně učí, kdy končil neolit a mezolit, ale na 60., 70. léta minulého století se už nedostane? Jedna z příčin je čistě praktická. Nejnovější dějiny jsou na konci v předmaturitním období a tam není zkrátka tolik času. Podle Petra Šimíčka jsou ale školy, a jejich dost, kde by čas možná byl, ale chybí odvaha. "Na mnoha školách se výuka moderních dějin zakončí někdy v roce 1945, což je škoda," řekl.

Pokud se ptáte, proč to všechno. Proč je tak důležité učit nejnovější dějiny? Možná hledejme odpověď v dnešních nebo včerejších novinách. Nebo v rozhlasových zprávách z celého světa. Nelze se divit, že studenti mají tyto informace vesměs rádi. Pokud je má kdo učit. "Narůstá extremismus, je to vidět i u nás. Neonacisté jsou na vzestupu, mladí lidé v tom žijí a nějak se s tím musejí vypořádat. Musí zjistit, proč tomu tak je. Popsat, jak fungovaly tyto totalitní ideologie," dodal gymnaziální učitel.

Ministr: Situace se zlepšuje

Příliš nepomohou ani současné učebnice, které popisují nejnovější dějiny často jako pouhý výčet důležitých událostí. Přesto přese všechno se ale situace na školách zlepšuje. Myslí si to námi oslovení zástupci zřizovatelů - tedy krajských samospráv.

Velké procento středních škol na Ostravsku zřizuje Moravskoslezský kraj. Náměstkyně hejtmana pro oblast školství Věra Palková říká, že v dějepisu by se měla stejná pozornost jako třeba pravěku věnovat pozornost i opačné straně historie. Už proto, že dějepis se musí učit především v souvislostech. "Ta snaha je naprosto nezbytná, protože skutečnost, že novodobé dějiny učitelé nemají zrovna v oblibě. Těch důvodů je několik. Řada učitelů ještě pamatuje období, kdy byly přesně dány osnovy, přesně dány učebnice poplatné tehdejší době, nad tím se nepřemýšlelo, učilo se to tak," vysvětlila.

Jak z toho ven? To není podle Věry Palkové otázkou jednoho nebo dvou let. Jsou tady totiž ředitelé škol a ti si mohou pomoci k obrazu svému vybroušeným učebním modelem. "Teď je velká šance. Jednak je celá řada nových učebnic, které schválilo ministerstvo školství a které učitelům slouží jako pomůcka, navíc si školy vytváří své vzdělávací programy, ve kterých se už učí na základních školách a teď přecházejí i na střední školy. Takže i tam je dán prostor pro osobnost učitelé," doplnila náměstkyně.

To je možným řešením i podle ministra školství Ondřeje Lišky. "Často slyším stížnosti na to, že se naše moderní dějiny nevyučují dostatečně. Musím ale říci, že v posledních několika letech došlo k prudké změně. Dnes už učitelé dokáží sáhnout k materiálům a učit velmi zajímavým a přitažlivým způsobem i o událostech poválečných, o roce 1948, 1968 a dokonce i 1989. Samozřejmě učit ještě stále živou historii může být i osobně velmi těžké. Výsledky, které mám od České školní inspekce a také od odborníků, kteří pracují na ministerstvu, svědčí o tom, že se situace zlepšuje," řekl ministr.

Doslova poznamenal, že na vavřínech nikdo usínat nemůže. "Na ministerstvu připravujeme další podpůrné programy, které by měly ještě více usnadnit konkrétním učitelům přístup k materiálům a učebním pomůckám, které toto období našich dějin zprostředkovávají a umožní jim o tom lépe a kvalitněji učit," dodal Ondřej Liška.

Školy se snaží aplikovat moderní metody ve výuce

Věnujeme se výuce nejnovějších dějin českého státu v hodinách dějepisu. Stále ještě nemají v učebních osnovách takové místo, jaké by si zasloužily a často se setkáváme s tím, že dějiny končí na školách někdy po roce 1945.

Obsahem učebnic se Česká školní inspekce podle jejího mluvčího Libora Vacka přímo nezabývá, protože jejím posláním je především kontrolovat, sledovat nebo hodnotit činnost učitelů a škol. "Problematiky obsahu jednotlivých učebnic se můžeme dotknout, může se to stát třeba v případě, že dostaneme nějakou konkrétní stížnost, kterou je třeba prošetřit. Pak se může stát, že se díváme, jaké učebnice konkrétní učitel, respektive konkrétní škola používá a jestli jsou učebnice v souladu s rámcovým vzdělávacím programem obecnými metodickými předpisy, které pro školu platí," uvedl mluvčí.

Kompetence ve vztahu k učebnicím má ministerstvo školství, které by mělo dbát na to, aby učebnice měly obsahovou kvalitu. "Je třeba si ale uvědomit, že zejména základní školy mají v současné době velkou volnost v tom, jak si nastaví svůj vzdělávací program a jaké volí učebnice. V tomto směru je odpovědnost primárně na škole... Ministerstvo je jakýsi metodický orgán, který dává svůj posudek k příslušným publikacím, jestli jsou pro výuku vhodné, jestli obsahují patřičné množství údajů, které je žádoucí, aby v tom kterém ročníku se děti dozvěděly," doplnil Libor Vacek.

V oblasti společenskovědních oboru se zejména základní školy, ale i střední školy podle České školní inspekce snaží akceptovat moderní metody a aplikovat je ve výuce. "Jiná věc je, jak se to té které konkrétní škole daří. Tam už jsou rozdíly. Některým školám se to daří lépe, některým hůře. Tady bych upozornil, že na jedné straně zjišťujeme patrnou snahu učitelů nějakým způsobem modernizovat výuku, vzdělávat se, na druhé straně ne vždy nacházejí odezvu na pedagogických fakultách k tomu, aby měli možnost se dovzdělat. Tady je ještě velký prostor pro zlepšení," dodal mluvčí.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.

autoři: mrk , vij , dkf
Spustit audio

Více z pořadu