Jak vidí svět lidé z vozíku pro tělesně postižené?

Opravdu stačí málo a v podobné situaci "handicapovaného" se může ocitnout každý z nás. Nedávno se o tom přesvědčila i naše redaktorka Michaela Vetešková. Vinou zranění nohy se musela pohybovat necelý týden mimo jiné pomocí invalidního vozíku. A tak se trochu snadněji vcítila do prožitků lidí, kteří jsou na cizí pomoc odkázání denně. Vozík ji zapůjčil kolega Radek Musílek. Reportáž začíná v momentě, kdy ji seznamuje s jeho provozem.

Za pár minut si zvykám, že musím mít pořad zakloněnou hlavu, abych se svým kolegům mohla při hovoru dívat do očí. Pak mi otevírají dveře a vyrážím směrem z redakce do obchodu. I když v rozhlasové budově jsou bezbariérové nájezdy, výtahy i dveře, přesto jsem ráda za každou pomoc.

Jen když sedíte na vozíku a nemůžete vstát, uvědomíte si, že i tak banální věc, jako je podržení dveří a nebo rozsvícení světla, je namáhavá. Dveře jsou těžké a vypínač je výš než vy z vozíku bezpečně dosáhnete. Tyto maličkosti vnímáte na každém metru. Narůstají a pomalu se z nich stává velký problém.

Jsem na vozíku asi hodinu a dorazila jsem do nákupního centra. Budím docela pozornost, ale lidé se mi vyhýbají. A z velké části se mi snaží pomáhat. Po několika dalších dnech mi ale jejich pomoc není až tak příjemná. Byla bych ráda samostatnější. "Pro mě je to jednodušší tím, že jsem na to zvyklý a ty si na to budeš muset zvykat tak, jako se třeba člověk učí jezdit na kole," řekl Radek Musílek.

Podle něho to chce ale dost času, než zvládnete pohyb s vozíkem tak, abyste se bez cizí pomoci obešli. Ale dá se to. "Já už všechny ty finesy znám a nebudu jako ty asi narážet do nábytku. Ale to je všechno otázka cviku," doplnil Radek Musílek.

Daleko složitější jsou bariéry psychické. Když jste na vozíku a někdo vás doprovází, lidé kolem se na vás dívají soucitně anebo skrývají rozpaky. Ale hlavně - nemluví s vámi, ale mluví na vás skrze vašeho průvodce, jako byste tam nebyl. Po této zkušenosti určitě vím, že člověk s postižením se bez pomoci druhého neobejde, ale musí mít šanci rozhodnout se sám, jakou pomoc potřebuje.

Sociální systém čeká vážná krize

Po možnosti, aby si "handicapovaní" sami vybírali a platili službu, kterou potřebují, volali lidé s postižením řadu let. Zákon, který jim to umožňuje, vstoupil v platnost loni v lednu. Měl podporovat mimo jiné pobyt klienta v domácím prostředí s možností pečování ze stran svých blízkých. Jak jsou s jeho fungováním v praxi spokojeni sami zástupci organizací zdravotně postižených?

Na znění nového zákona o sociálních službách pracovali společně zástupci ministerstvo práce a sociálních věcí a organizací lidí se zdravotním postižením řadu let společně. Teď se dostávají do střetů. "Myslím, že největší problém je ve způsobu financování sociálních služeb," hodnotí zákon předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása.

Poskytovatelé služeb jsou podle něj až příliš závislí na grantech ze stran ministerstva. "Proto také neinvestují do rozvoje sociálních služeb a spokojují se s tím, co dělají ten daný rok, protože vědí, že jakákoliv snaha o navýšení dotace nemá šanci uspět. Tudíž systém stagnuje, nerozvíjí se, paradoxně na systému vydělávají spíš ústavní zařízení, ačkoliv zákon deklaroval, že povede k rozvoji terénních sociálních služeb,"doplnil Václav Krása.

Podle něho systém je dnes takový, že kde ti lidé s postižením bydlí celý život, musí peníze dostat. A je to tak podle něj správně, ale... "Často se to děje i na úkor terénních sociálních služeb," řekl. Zástupci organizací zdravotně postižených nevylučují, že nastane takzvaně zpětný chod. Postižení budou opět odkázání na celodenní ústavní péči bez možnosti rozhodovat sami o sobě.

"Může, protože kraje a velká města si uvědomují, že tady mají velký problém s lidmi, kteří stárnou a stávají se lidmi, kteří potřebují sociální služby, a musí ho nějak řešit. Budou ho možná pravděpodobně řešit tak, že postaví velké ústavní zařízení, protože mají jednu východu - péče je tam soustředěná, je to možná méně náročné na některé administrativní úkony. My naopak potřebujeme, aby se celý systém začal rozvíjet tak, že převážná péče bude poskytována doma," přiblížil Václav Krása.

Národní rada zdravotně postiženích chce navrhnut, aby se opustilo od grantů, které jsou vhodnější při zavádění nových projektů, a přešlo na výkonový systém. Každý poskytovatel sociální služby bude vědět, že za určitý výkon dostane určitou částku a bude mít větší jistotu, že na svou existenci bude mít i v dalším období.

"Dopadne to tak, že celá sféra bude postupně zanikat, protože pracovníci sociálních služeb mají dnes jeden z nejnižších platů, v průměru 14 tisíc korun. Takže se nadále budou rozvírat nůžky mezi mzdovou úrovní pracovníků sociálních služeb a ostatních pracovníků a nikdo nebude chtít v tomto systému pracovat. Nepochybně dojde k vážné krizi celého systému," dodal Václav Krása.

Platíte nájemné, které není zrovna malé. Penízem ovšem dáváte někomu, kdo se o dům vůbec nestará. Co s tím? Nalaďte si v pátek 23. ledna Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.