Ostrava má zpátky dva vzácné obrazy

3. březen 2009
Pod kůži

Speciálně klimatizovaným autem putovaly přes celou Evropu, aby se opět dostaly do původního místa. Jak se to stalo? Soud rozhodl, že dvacítka pláten z takzvané Federerovy sbírky patří dědicům předválečného ředitele vítkovických železáren a ostravská galerie je musela vydat. Dva obrazy pak na londýnské aukci koupil současný ředitel strojírenského podniku. Má Ostrava šanci, že získá zpátky i další skvosty z unikátní sbírky?

Muselo to dojít až tak daleko? Nemělo tehdejší vedení ostravského Domu umění zvolit diplomatičtější tón při jednání s dědici? Podle některých kunsthistoriků přišlo Česko o zásadní obrazy zbytečně, podle jiných se Česká republika příliš brání vývozu uměleckých děl. Kdo z nich má pravdu?

Dvojice obrazů byla na jediný den vystavena v ostravské Galerii výtvarného umění. Akce přilákala mnoho zvědavých Ostravanů. Co si myslí o putování, které musela díla podstoupit? "Obrazy patří tam, kde byly a jejich umělecká hodnota je pro Ostravu nedozírná. Chtěla bych, aby jich tu bylo více, a hlavně aby se na ně místní mohli chodit dívat," říká jedna z návštěvnic. "Jsem rád, že se na to můžu podívat," podotýká další.

Personál ostravského Domu umění potvrzuje, že se v den výstavy setkal se zvýšeným počtem návštěvníků. Napilno měla nejen ochranka, která musela přijmout posily, ale i místní šatnářka. Kvůli obrazu Červené domy Hermanna Maxe Pechsteina a drobnému oleji Lessera Uryho zažila galerie nápor srovnatelný se zájmem o výstavy velkých mistrů.

Mluvčí Domu umění Jana Šrubařová vidí význam obrazů především v jejich historickém kontextu: "Jsou jedinečné hlavně z historického hlediska, protože byly u nás velmi dlouho. Navíc jsou to jediná díla, která se z Federerovy restituce do Ostravy vrátila. Všechny obrazy mají své příběhy a tyto mají díky putování po Evropě zcela výjimečný osud."

Navrátit Ostravě ztracený lesk

Ostrava se s dvacítkou výtvarných skvostů z unikátní sbírky musela rozloučit v roce 2007, kdy je podle nařízení soudu vrátila dědicům Oskara Federera. Podle šéfa strojírenského podniku Vítkovice Jana Světlíka nezvládlo tehdejší vedení ostravské galerie zkoušku z diplomacie a pravomocné rozhodnutí soudu zpochybňovalo tak dlouho, až dědici namísto dohody obrazy z Ostravy odvezli.

Také nový ředitel Domu umění Jiří Jůza svým předchůdcům vyčítá, že při soudních přelíčeních na Oskara Federera vytahovali nejrůznější špinavosti a následkem toho se rodina urazila. Sny o tom, že se Ostrava s dědici domluví na občasném půjčování maleb, se rozplynuly. "Oskar Federer byl postaven do velmi špatného světla a dědici zablokovali veškerá jednání, takže nebylo možné mluvit o nějakém odkoupení nebo čemkoliv jiném," říká Jiří Jůza.

Když to Ostravě nevyšlo s diplomacií, nastoupil byznys. Letos počátkem února se na scéně objevil ředitel obří strojírenské firmy a zároveň místní patriot, který se rozhodl obrazy koupit. "Ono to tady vždycky bylo, Ostrava byla průmyslové předměstí Vídně. Měla určitý lesk, a proto je potřeba, aby se dostala do trochu jiné pozice, než byla v posledních padesáti letech," vysvětluje svou motivaci Jan Světlík.

Dům umění na aukci o obrazy bojovat nechtěl. Z běžného rozpočtu veřejné instituce nákup obrazů v milionové hodnotě není možný a i kdyby se peníze daly dohromady, utrpěl by tím běžný výstavní provoz galerie. Jiné možnosti má ředitel firmy Vítkovice Jan Světlík, který pečlivě sleduje výtvarné aukce a zvlášť ty, kde se mohou objevit další díla z Federerovy sbírky. Až budocnost ukáže, kolik obrazů se do Ostravy nakonec vrátí.

Kulturní mecenášství jako znovuobjevený trend

Vzácná díla Hermanna Maxe Pechsteina a Lessera Uryho nekoupil stát ani galerie financovaná krajem, ale strojírenský podnik Vítkovice Holding. Právě tomu v minulosti majitel vzácné kolekce šéfoval, a tak jeho nástupci chtěli pokračovat v letité tradici. Někteří Ostravané s nákupem uměleckých děl souhlasí, jiní ne. Jaký je názor ředitelky aukčního domu Dorotheum Marie Gálové?

Marie Gálová si myslí, že české veřejné instituce by měly nakupovat umělecká díla, která se váží k danému regionu nebo zapadají do umělecké koncepce konkrétní instituce. Získávat taková díla mohou nejen na aukcích domácích, ale i ve světě. Otázkou ale zůstává, jestli na to mají finanční prostředky. Když peníze chybí, měl by nastoupit stát nebo mecenáši.

"Osobně považuji čin ostravské firmy za velmi správný krok. Je to pozitivní, ať už se jedná o pokračování tradice, investici do umění nebo jde - li o budování kulturního image společnosti," říká o znovuobnovené tradici kulturního donátorství Marie Gálová.

Jako představitelka společnosti, která s uměním obchoduje, nevidí Marie Gálová důvod, proč by se mělo bránit volnému pohybu uměleckých předmětů: "Důležité je v případě prodeje do zahraničí zohlednit, jestli daný předmět má stěžejní význam pro zemi nebo pro kulturní tradici země. V takovém případě by mělo být státu umožněno předkupní právo. A pokud stát nemá finanční prostředky na jeho zakoupení, tak by naopak mělo být umožněno, aby byl takový předmět veřejně prodán a vyvezen, pokud ho zakoupí někdo ze zahraničí."

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.

autoři: ada , lvb , peč
Spustit audio

Více z pořadu