Staneme se národem neplavců?

9. březen 2009
Pod kůži

Ve starém Řecku platilo pravidlo, že vzdělaný člověk musí umět číst, psát a plavat. Čtení i psaní se dnes učíme v době povinné školní docházky a pokud se týká plavání, nemělo by to být jinak. Funguje to tak na tuzemských základních školách po nedávném zrušení povinné plavecké výuky?

Špičkoví plavci vyrůstají v Česku jen velmi vzácně. Zato jsme se však donedávna mohli chlubit něčím, co v dalších evropských zemích nefunguje - každý zdravotně způsobilý žáček základní školy dostal šanci, aby se naučil plavat. To už v současné době bohužel neplatí. Jaká je momentálně pozice plavání na tuzemských školách?

Plavecká výuka na základních školách dnes už není povinnou záležitostí, a tak záleží na vedení školy, zda fandí, či nefandí právě této pohybové aktivitě a naviguje děti k tomu, aby se naučily plavat. Jsme na plaveckém stadionu Slavie v Praze-Vršovicích a před námi defilují v bazénu děti ze Základní školy Křesomyslova v Praze 4.

Šplouchající se plavce-začátečníky sleduje na tribunce paní učitelka Šárka Podskalská. Z výrazu v její tváři lze usoudit, že není problém děti dostat do bazénu a přimět je k tomu, aby plavaly. "Určitě ne. Děti se těší, protože plavání je velice baví a i přístup rodičů k tomu je, protože všechny děti, co mi chodí do třídy, se zúčastní plaveckého výcviku," uvedla učitelka.

Samozřejmě se také nabízí otázka, jak se k plavecké výuce, která je nepovinná, staví vedení školy. Jsou prý takoví ředitelé, kteří sportování v jakékoliv podobě považují za naprostou zbytečnost, a jsou jiní, kteří mu fandí. "Naše paní ředitelka sportu velmi fandí. Chodíme s druhou třídou na plavání, někdy můžeme pokračovat i ve třetí třídě. U nás na škole je velká sportovní aktivita. Také máme velkou vitrínu, která je plná pohárů, medailí a úspěchů, které děti zvládají," přiblížila Šárka Podskalská a doplnila, že dětem museli vysvětlovat, proč je vlastně plavání dobré. "Plaveme od druhého pololetí. Dětem jsem vysvětlila, proč je důležité plavání, protože budou jezdit na různé dětské tábory, kde je možnost koupání. Tak aby předcházely úrazům a nástrahám vody," řekla.

A nevadilo dětem, že si třeba nemohou vzít s sebou do bazénu mobil? "Děti jsou teprve ve druhé třídě, takže tolik mobilů tam zase není. Myslím, že to plavání je bráno zábavným výcvikem, takže děti uvítají nechat mobil přímo ve škole," doplnila učitelka.

Z bazénu jsme si vylovili tři plavce: Nikolu Šťastnou, Jiřinu Hájkovou a Vojtěcha Jeřábka, kteří jsou pořádně zadýchaní, ale usmívají se. Plavání jim nedělá potíže. Ale baví je to? "Baví mě to hodně, těším se a ráda sem chodím," svěřila se Nikola. "Líbí se mi to. Vždycky, když sem jdeme, tak se těším," přizvukuje Jiřina. "Mě to také baví a vždycky se sem těším," doplnil Vojtěch. Ani jedno z těchto dětí nemuselo přemlouvat své rodiče, aby se plaveckého výcviku mohly zúčastnit.

A k čemu jim plavání bude? "Na to, abychom se neutopili v moři," odpověděla hned Nikola. A co se jim na plavání nejvíc líbí? "Když si po tréninku můžeme hrát," pokračovala Nikola. "Taky se mi libí, že když skončí trénink, že si tam můžeme ještě něco dělat," potvrdila Jiřina.

Jedna plavecká lekce trvá 40 minut. Není to pro ně moc, nejsou unavení? "Ani ne. Časem si na to zvykneme, takže už ani ne," dodala Nikola. Lepší reklamu pro plavání si jistě nemůžeme přát.

Plavecká reprezentantka nikdy nechtěla být trenérkou, teď trénuje žáky

Školní výuka plavání může zábavnou, nenáročnou formou připomínat dětem, že pohyb ve vodě je pro kohokoliv z nás celoročně a celoživotně využitelnou aktivitou. Někdo se spokojí s takovouto vizí, zatímco jiný žáček v sobě objeví plavecké nadání a zatouží dosáhnout někam výš. V takovém případě jsou mu k dispozici sportovní školy zaměřené právě na plavání.

Jako například v 33. základní škole v Plzni, kde fungují specializované plavecké třídy. V roli trenérky tam působí v nedávné době ještě nejúspěšnější česká reprezentantka Ilona Hlaváčková. "Ve čtyřech letech jsem zkoušela pocit vody, ale nelíbilo se mi to. Začalo mě to bavit, až když jsem se naučila plavat, což bylo někdy kolem čtvrté třídy. Už v ten moment, kdy jsem začala poprvé poznávat, že nejdu ke dnu, ale pohybuji se směrem vpřed, tak ten mě začal bavit. Pak už to šlo hrozně rychle, protože jsem šla do plaveckého oddílu a moje plavecká dráha byla nastartovaná," uvedla bývalá reprezentantka.

Její plavecká dráha ji dovedla až k medailím na velkých mezinárodních soutěžích. Dnes tedy může ordinovat svoje bohaté zkušenosti žákům, kteří už nepotřebují být ujišťováni o tom, aby se věnovali právě plavání. Ani takováto práce však není žádnou idylkou. "Musím říct, že se setkávám s dětmi, které už plavat umějí, spíš pracujeme na tréninku a zdokonalování plavecké techniky. Je ale pravda, že motivace dnešním dětem velmi chybí. Chybí jim motivace pro to, aby chtěly být dobré, aby se chtěly zlepšovat. To je někdy pro mě nepřekonatelné úsilí a chce to velkou trpělivost," přiblížila Ilona Hlaváčková.

V době, kdy ještě závodně plavala a zároveň studovala na Fakultě tělesné výchovy a sportu nevěděla tak úplně přesně, kam povedou její další kroky. Jenom v jedné věci prý měla jasno. Hlavně ne trénovat. A vida, jak to dopadlo. "Nechtěl jsem trénovat hlavně z toho důvodu, protože jsem si pamatoval, jak plavecké tréninky přímo bolí a jak je to náročné. Měla jsem strach, že nedokážu náročnost dětem předat, protože mi jich bude líto," vysvětlila.

Jenomže na koho jiného už by se žáci měli dívat u bazénu s větší úctou a větším respektem, když ne právě na dlouholetou oporu české plavecké reprezentace? "Musím říct, že ti, co věděli, úctu měli, ale ta při každodenním tréninku rychle vyprchala. Takže si myslím, že už jsem na úrovni standardního trenéra - tyrana," hodnotí s humorem svoje nynější trenérské působení Ilona Hlaváčková.

A teď je právě ta vhodná chvíle k otázce, kterou často dostávají i renomovaní fotbaloví či hokejoví trenéři: Je lepší být hodný, nebo přísný? Používáte častěji cukr, nebo bič? "Myslím si, že jsem svoji trenérskou kariéru nastartovala špatně, protože jsem začala cukrem a bič už se teď špatně přidává do režimu. Ale bohužel je třeba, protože děti jen pod velkým tlakem dokážou pracovat," tvrdí Ilona Hlaváčková.

A přitom si s úsměvem také vybaví, že svoje první trenérské zkušenosti získávala už jako dítko školou povinné. To, když učila plavat svoji osmapadesátiletou babičku. "Je to pravda. Moje babička plavat neuměla, bála se jít do vody, takže jsme párkrát spolu v bazénu byly. Musím říct, že to bylo náročné, ale dalo se s tím něco dělat," dodala.

Tuhle větu by pro vlastní potřebu mohl použít v čase budoucím více méně každý, kdo plavání v rekreační podobě zatím ještě nepřišel na chuť.

Ředitelé škol naštěstí považují plavání za důležitou součást výuky

Tajemnice Asociace plaveckých škol ČR Jana Boubínová nepovažuje zrušení povinné výuky plavání na školách za právě šťastný krok. "Byla to jedna z největších vymožeností našeho školství," řekla Jana Boubínoví. Její asociace proti zrušení povinného plavání argumentovala zdravotními hledisky nebo nedostatkem pohybu u dětí. "Používali jsme i takovou věc, že plavání je zdraví záchovná dovednost, což je pravda. Bohužel jsme neuspěli," doplnila tajemnice.

Někdo ale jistě namítne: Když se bez povinné plavecké výuky obejdou jinde, proč bychom ji měli zuby nehty držet při životě u nás? "Všechny děti na celém světě se učí plavat. U nás to měly doposud hrazené státem, respektive školou. Teď už jsme na tom jako jinde ve světě, že si rodiče musejí plaveckou výuku zaplatit," vysvětlila Jana Boubínová. Zrušení povinné plavecké výuky lze chápat jako vizitku toho, že nejen plavání, ale sport vůbec se na tuzemských školách ocitá v roli outsidera. "Vidíme to i na tom, jak děti projevují svůj vztah ke sportu a bohužel i na tom, jak děti vypadají," upřesnila.

Dětí trpících obezitou přibývá. Tento proces lze zastavit v prvé řadě tím, že o tento problém budou projevovat zájem zejména rodiče. "Pokud si rodiče uvědomí, že děti potřebují ke svému zdárnému vývoji pohyb a budou je v tom pohybu podporovat, tak pak už asi máme vyhráno, protože cestu k jakémukoliv sportu si vždycky děti s pomocí rodičů najdou. Pokud chceme, aby děti u sportu vydržely, pak už nezbývá než velká trpělivost ze strany rodičů i ze strany dětí a nakonec i ze strany trenérů," řekla Jana Boubínová.

Zrušení povinné plavecké výuky se zatím do úbytku zájemců nepromítlo, protože většina ředitelů škol považuje plavání za natolik důležitou součást výuky, že ačkoliv to není jejich povinnost, tak ji do svého školního vzdělávacího programu zahrnuli. Školy chodí plavat dál. "Teď se povedlo při změně školského zákona zachovat možnost platit plavání i z prostředků školy, takže tím jsme tomu trochu napomohli. Je pravda, že většina škol zatím plavání absolvuje," dodala Jana Boubínová.

Fotbalový zápas Baníku Ostrava se Slavií Praha byl ostře sledovaný. Pojďme se na něj podívat trochu blíže a posviťme si i na okolnosti, které zápas provázely. Nalaďte si v úterý 10. března Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.

autoři: apr , vij , lvb
Spustit audio

Více z pořadu