Stýská se jim po Třetí říši

Pravicový extremismus a xenofobie. To jsou dva navzájem propojené nešvary, které 20 let po pádu Berlínské zdi trápí bývalou NDR. Nová kriminologická studie zveřejněná minulý týden ukázala, že v některých východoněmeckých okresech je až 17 procent chlapců mladších osmnácti let členem nějakého krajně-pravicového seskupení.

"Deutchland, Deutchland, Main Land...," zpívá jedna z německých kapel. Kdo u našich západních sousedů poslouchá tyto neonacistické melodie? Dlouho jimi byl omámený třeba dnes pětadvacetiletý Dennis, který v krajně-pravicových kruzích strávil sedm roků svého života.

"Když mi bylo asi tak 12 let, navázal jsem kontakt s pětadvacetiletým skinheadem. Chodil jsem k němu domů, kde mi začal vykládat o německé historii, lásce k vlasti a podobně. Pomalu jsem začal přebírat jeho názor, že nacisté představovali pro Německo vlastně velké dobro. Moje rodina zpočátku nechápala, co se vlastně děje. Pochopili až v okamžiku, kdy jsem si ve čtrnácti, patnácti letech začal v pokoji vyvěšovat vlajky s hákovým křížem," uvedl Dennis.

Pak to začalo jít s Dennisem rychle z kopce. Členství ve skinheadském a neonacistickém hnutí White Power, první výtržnosti, násilnosti, první policejní záznam a nakonec i pobyt ve vězení. "Nejčastěji jsem se zamíchal do bitek na různých vesnických slavnostech. Mlátili jsme se s místními chuligány nebo s normálními lidmi, se kterými jsme se provokovali. Ano, nosil jsem u sebe i zbraně - pistoli, obušek nebo kovové boxery. Za mřížemi jsem skončil za těžké ublížení na zdraví, když jsem oběti rozbil hlavu. Mám na svědomí taky jednu zlomenou čelist a jeden zlomený nos," cituje z bohatého rejstříku svých provinění pohledný mladík, který díky bohatým dreadům na hlavě neonacistu ani vzdáleně nepřipomíná.

"Největším problémem ale bylo zpřetrhat vazby s Dennisovými kamarády. Tenhle dlouholetý ,kamarádšoft' představoval jeho svět. Šlo de facto o sektu, velmi uzavřený okruh lidí, kteří žijí ve vlastním světě a stýkají se jenom se stejně smýšlejícími osobami. Společně pili, společně mlátili lidi na ulici, navzájem si pomáhali. Když z něčeho takového najednou vystoupíte, spadnete do obrovské, prázdné díry," přiblížil Michael Ankele, někdejší streetworker a dnes osoba, která se na vlastní pěst snaží bývalé extremisty vracet do normálního života. V případě Dennise se to povedlo.

neonacisté a policejní těžkooděnci|foto: Jiří Hošek

"Lidem, kteří se krajně pravicovou scénu snaží opustit, hrozí smrtí. Výjimkou není bití a evidován je taky minimálně jeden případ sebevraždy. Jednomu muži, který byl ženatý a měl děti, se rozpadal život. Nevěděl, jak se s novou situací vyrovnat a nakonec si sáhnul na život," uvádí americký fotograf agentury Getty Images Sean Gallup, který právě dokončil pozoruhodný projekt o obětech a pachatelích krajně pravicového násilí ve východním Německu. Obyvatelé bývalé NDR nálepku neonacistického a xenofobního podhoubí odmítají. Statistiky i konkrétní případy ale mluví jasnou řečí.

"Je tu známý případ protestantského kněze, který si vzal za manželku Indonésanku. Dlouhá léta žili i se třemi dětmi v Západním Německu a nikdy neměli sebemenší problémy. Situace se ale změnila poté, co se přestěhovali do Durynska. Sice na ně nikdy nezaútočili neonacisté, ale stali se opakovaně terčem latentního a slovního rasismu v každodenním životě," uvedl konkrétní případ fotograf.

Naprosto nedostatečná denacifikace v bývalé NDR a ve srovnání se západním Německem dlouhá léta minimální styk s cizinci. Kromě těchto faktorů živí extremismus na východě Německa taky vysoká nezaměstnanost a sociální problémy. Generální tajemník Ústřední rady Židů Stephan Kramer ale odmítá, že právě v tom je třeba hledat kořeny neonacismu.

"Je velký omyl se domnívat, že když tu zítra budeme mít plnou zaměstnanost, tak tenhle problém zmizí. Tím tohle smýšlení neodbouráme. Znám spoustu nezaměstnaných a lidí pobírajících sociální dávky, kteří mají s pravicovými extremisty zatraceně velký problém," řekl Stephan Kamer.

Sean Gallup si myslí, že zlepšení stávající situace rozhodně není jen na bedrech spolkové vlády a tvrdší represe. "Bývalí neonacisté a některé oběti útoků se shodli v názoru, že je mládeži v malých městech ve Východním Německu třeba nabídnout více alternativ pro trávení volného času. Na mysli mám sportovní kluby nebo kterékoli jiné aktivity, za které nemusejí platit. To samozřejmě vyžaduje buď soukromé sponzory nebo státní financování. Bývalý neonacista Dennis to řekl správně: ,Když děti nemají co dělat a jen tak se potloukají po ulicích, tak se dostanou do maléru'."

V Polsku nemá neonacismus na růžích ustláno

Polsko jako jedna z mála zemí nemá s neonacisty problém, protože ti, pokud vůbec organizovaně existují, nedávají o sobě vědět. Pro totální Poláků je neonacismus nepřijatelný a nepochopitelný, což je dáno především strašlivou zkušeností s německým nacismem v době druhé světové války.

Přesto se občas nařčení a podezření z neonacismu objeví. Hovořilo se o něm naposledy především v souvislosti s Celopolskou mládeží, která je mládežnickou organizací krajně-pravicové Ligy polských rodin. Fotografie prozradily, že členové Celopolské mládeže na jednom ze svých srazů hajlovali. Bývalý poslanec a nynější šéf Ligy polských rodin Wojciech Wierzejski nepříliš přesvědčivě vysvětloval, že šlo o starý římský pozdrav.

Společnost fašizující tendence okamžitě odsoudila a Liga polských rodin se v minulých volbách nedostala do parlamentu. Odborníci na extremismus poukazují na to, že si lidé často pletou neonacismus s vypjatým nacionalismem. Mezi oběma vede sice tenká, ale podstatná hranice.

Maďarští ultrapravičáci hledají nepřítele venku, slovenští doma

Kořeny maďarského nacionalizmu vězí v rozpadu Velkého Uherska. Z toho mají dodnes komplexy nejen extrémisté, kteří to cítí jako záměrnou křivdu spáchanou cizími mocnostmi. Tři milióny etnických Maďarů za hranicemi jsou pak dobrou záminkou pro rozpoutání vášní i mezi politiky.

Důležitým symbolem je odkaz na maďarský fašizmus za druhé světové války. Toto období zásadně ovlivňuje i slovenské nacionalisty, ale přesně z opačného důvodu. Kvůli válečným událostem vzniklo poprvé b historii samostatné Slovensko.

Zjednodušeně platí, že maďarský nacionalista se dívá víc za hranice, slovenský hledá nepřítele spíše doma. O nárůst nacionalizmu se starají nejenom populisté, ale na Slovensku třeba i ideolog Slovenské národní strany Rafael Rafaj, který na základě číselných řad dokazuje, že Slováci jsou vyvolený národ.

Neonacistů bude ve střední Evropě přibývat

Neonacismus není specificky východoněmecký problém, ale v bývalé NDR se mu skutečně "daří". Co je hlavní příčinou?

Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy vidí nárůst neonacismu ve východním Německu právě v rozporu mezi východní a západní částí Německa, v nenaplněných očekáváních. "Ukázalo se, že rozpory mezi východem a západem jsou mnohem větší, než se čekalo. Pak ochota přibližovat se je mnohem menší na obou stranách. Ve východní části vidíme bujení problémů moderní společnosti, to znamená nezaměstnanost, ztráta nějaké perspektivy a tak dále. Kvůli tomu se tam krajní pravici daří lépe," uvedl Jan Charvát.

Jedná se podle něho o selhání celkového nastavení moderní společnosti. Primárně je to selhání rodičů, protože nemají na své děti čas a nevědí, jak k tomuto problému přistupovat, jako to bylo v případě Dennise z našeho příběhu. "Rodiče velmi často tvrdí, že by je měla vychovávat škola. Přitom škola na to nemá prostředky. Důsledek je, že děti velmi často vyrůstají samy a věk 12 let je přesně ta doba, kdy se přiklánějí k nějaké ideologii, která nabízí snadné řešení. Zároveň ale nabízí i vlastní identitu, kterou právě v tomto věku velmi těžko hledají," doplnil Jan Charvát.

Neonacisté ve střední Evropě mezi sebou navázali poměrně těsné kontakty, třeba styky mezi určitými skupinami v Sasku a Česku. Podle Jana Charváta se jedná o fenomén, kterému se nedá vyhnout, protože neonacistické skupiny dlouhodobě vyhledávají kontakty po celém světě. "U nás vidíme návaznost právě na Sasko, respektive na německou NPD, odkud zřetelně přebírají některé politické postupy, které pak používají u nás," upřesnil.

Stát tuto problematiku není schopen relevantně řešit. Proto se v poslední době mluví o tom, že by to měla být výzva pro takzvanou občanskou společnost. Přitom se jedná o problém všech jednotlivců. "A právě často vidíme snahu lidí, kterých se to dotýká, se zbavit odpovědnosti. A říkají: ,Ať to za nás udělá stát, ať policie zasáhne, jenom ať my nemusíme dělat nic.' Vidím i velký deficit v akademické sféře, která by měla vysvětlovat, definovat problémy, které z krajní pravice vychází, a vyvracet tvrzení, která se z její strany objevuje. Není to těžké vyvracet, ale nikdo to u nás nedělá. Zvykli jsme si předávat tyto záležitosti státu nebo dalším institucím, které by to měly vyřešit za nás. Pak se divíme, že to nefunguje, protože stát na to nemá kapacitu," dodal Jan Charvát, který se domnívá, že s dopady současné hospodářské krize bude příznivců krajní pravice ve střední Evropě přibývat.

Pouze tři stovky metrů chybí k tomu, aby se tisícům lidí žilo lépe. Řeč je o stavbě silničního obchvatu šestitisícového města České Skalice. V současné době v centru města hrozí dopravní kolaps a téměř postavený obchvat mezinárodní silnice první třídy je nevyužitý. Zbývá dostavět tři stovky metrů. Ale právě tento úsek leží na pozemku místního majitele sběrny. A ten se zatím nedohodl s Ředitelstvím silnic a dálnic na podmínkách a finančním vyrovnání. Nalaďte si ve středu 25. března Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.