Afghánistán - příliš drahý špás?

Už více než rok pomáhá český rekonstrukční tým postavit rozbitý Afghánistán znovu na nohy. Deset civilních expertů působí v malé východoafghánské provincii Lógar. Je to jedna z největších zahraničních misí v dějinách České republiky. Co má český tým na starosti? A je vůbec úspěšný?

Z okna helikoptéry má Afghánistán žlutou, písečnou barvu. Jen místy se kolem vesnic a měst zelenají pole. A pouštní barvy má Afghánistán i na téhle vyvýšenině, kde stojím spolu s Filipem Moravcem, který je členem českého rekonstrukčního týmu. Kde to vlastně jsme?

"Teď stojíme nad základnou, která se jmenuje FOB Shank, na které sídlí český provinční rekonstrukční tým. Nejsme tady sami. Je tady dalších několik set amerických vojáků. Odhaduje se to minimálně na tisíc přímo na straně, kdo zrovna stojíme. Potom je tu ještě západní strana, která je také pod správou a pod vedením Američanů," uvedl Filip Moravec.

Český tým sídlí na vojenské základně. A to hlavně z bezpečnostní důvodů. V Lógaru není příliš bezpečno. Tálibánští vzbouřenci pokládají miny na silnice a občas útočí i na vojenské hlídky. Zpátky ale k českému týmu. Jak pomáhá? "Soustřeďujeme se do několika oblastí. Mezi ty hlavní patří školství, jedná se hlavně o rekonstrukci škol v Lógaru. Je tu nedostatek učitelů, nedostatek kapacit v školách, školy jsou ve zbídačeném stavu," popsal Filip Moravec.

Rekonstrukční tým stavbu škol financuje, staví je ale místní firmy. I to je prý určitá forma podpory, to když investované peníze zůstanou v zemi. Ovšem na průběh stavby Češi dohlížejí. Konkrétně Michal Navrátil, stavební expert týmu.

"Způsob, jakým se tady staví, není pro Evropana úplně běžný. Není tu důraz na kvalitu prací a na detail. Tady je hlavní, že konstrukce stojí, ale jakým způsobem to vypadá, tady nikdo moc neřeší. Takže je učíme zaměřovat se na detail a to, že právě malé detaily, dělají velký celek," přiblížil Michal Navrátil.

Není to jen školství, kde se český tým snaží pomáhat. Snad nejzásadnější oblastí je v Afghánistánu zemědělství. "Zemědělstvím se tu živí 80, 90 procent lidí. Ovšem úroveň zemědělství, jak ho provozují, je jiná, není na moc dobré úrovni a dá se říct, že je hodně zaostalé. Situace vyplývá z toho, že ti lidé nemají žádný přístup k mechanizaci, velmi obtížný přístup k hnojivům, moderním technologiím, k zemědělskému vzdělávání. Takže to posledních 500 let dělají pořád stejně," říká Pavel Burian, který má zemědělské projekty na starosti.

V Afghánistánu v podstatě neexistuje průmysl. I proto tady zásadní roli hraje také živočišná výroba. Nedostatky, se kterými by se něco mělo udělat, tu jsou. Říká to veterinář Richard Macek: "Pravidelně se tu vyskytují nemoci jako slintavka a kulhavka, případně mor skotu, který Evropa nezná už sto let. Tyto nemoci lze nějakým způsobem omezit, případně eradikovat, ale musí k tomu být koncepční přístup, což tady neexistuje."

Seznam oblastí, ve kterých se Češi tady v Lógaru snaží pomáhat, čítá ještě více položek. Kupříkladu také opravují jezy, aby místní zemědělci měli dostatek vody, která je tady poměrně vzácná. Od března loňského roku dokončili 15 projektů, 50 jich stále běží a 27 se připravuje.

Peníze by měly zůstat v Afghánistánu

Česká republika dává na rozvojové projekty v afghánské provincii Lógar ročně 80 miliónů korun. Jsou tyto peníze dobře investované? Nebo jinak řečeno: Jsou české projekty účinné?

"Snažíme se, aby peníze zůstaly tady v provincii. To znamená, že když zadáváme kontrakty místním firmám, snažíme se, aby firmy zaměstnávaly velké procento místních obyvatel. Dále se snažíme využívat místního zboží, nákup zboží ve velké většině realizujeme v Lógaru nebo v Afghánistánu. To je způsob, jak by se to mělo dělat. Když se sem ty peníze investují, tak by měly zůstat v Afghánistánu, nejlépe v Lógaru, aby se dál točily a napomáhaly rozvoji ekonomiky provincie," uvedla Bohumila Ranglová.

Ještě předtím, než Česko v březnu 2008 vyslalo do Afghánistánu svůj rekonstrukční tým, se u nás uvažovalo, že by české angažmá v Afghánistánu mohlo být výhodné i pro naše firmy. Že by kupříkladu stavební zakázky mohly získat právě ony.

S tím Bohumila Ranglová nesouhlasí. Peníze prý mají zůstat v zemi, které chceme pomáhat. Česká republika posílá do logarské provincie 80 miliónů korun ročně. Podle čeho se náš rekonstrukční tým rozhoduje, který projekt podpoří a který ne?

"Klademe velký důraz na spolupráci s komunitami. Když zahrneme komunity do rozhodování, které projekty se budou realizovat, tak budou mít pocit, že ty projekty vlastní, že jsou jejich. Když například postavíme v nějaké vesnici školu, tak vždy spolupracujeme s komunitou, radíme se s nimi a říkáme jim, že na to, abychom školu postavili, tak potřebujeme bezpečné prostředí, které nám mohou vytvořit. Když je škola postavená, tak se nám zatím nestalo, že by projekt byl poničen. To je v tom, že komunita cítí, že to je jejich projekt a dávají si na to pozor, vědí, že jim to patří," přiblížila šéfka rekonstrukčního týmu.

Na vojenské základně Shank je s rekonstrukčním týmem i český vojenský kontingent, čítající přibližně 270 vojáků a vojaček. Jejich hlavní úkol? Zajistit bezpečnost členům civilního týmu. Nabízí se otázka: Není to příliš mnoho vojáků? Zvlášť když vezmeme v úvahu, že civilních expertů je pouze deset? Podle podplukovníka Petra Procházky, který v Lógaru velí českým vojákům, to je optimální stav. Zároveň zdůrazňuje, že vojáci toho mají na práci víc, než se může zdát.

"Ta práce není o hlídání dvou, tří expertů někde na patrole, ale je to i o tom, že se musí zabezpečit celý prostor, do kterého experty přivážíme, musí se zajistit i osa, po které se přesouváme, kde hrozí útoky, ať už ID nebo nastřelením. Musím tady držet nějakou jednotku, která tady funguje jako síla rychlé reakce v případě, že tady k něčemu dojde. Takže doprovod samotných expertů je až ten vrchol," nastínil práci vojáků Petr Procházka.

Bezpečnost české projekty pochopitelně prodražuje. Plánovaný rozpočet mise v Lógaru je na tento rok tři čtvrtě miliardy korun. Těch 80 miliónů, které jdou na projekty, je ve srovnání s rozpočtem mise velmi malá částka. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že jižní polovina Afghánistánu - kde také leží Lógar - je velmi nebezpečná. Což dokládá i skutečnost, že nevládní a jiné humanitární organizace na jihu Afghánistánu v podstatě vůbec nepůsobí. Zdá se tedy, že dokud bude v Afghánistánu stále nebezpečno, budou muset inženýrům a projektantům stát za zády ozbrojení vojáci.

V Afghánistánu je potřeba posílit civilní tvář

V provincii Lógar už více než rok působí český rekonstrukční tým. Je to příliš drahý špás nebo skutečná pomoc potřebným?

Libor Stejskal z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který v Lógaru působil jako bezpečnostní expert v prvním rekonstrukčním týmu se domnívá, že rekonstruovat zemi, v níž tálibánští vzbouřenci pokládají mini na silnice a střílejí po koaličních vozidlech, smysl má, ale ne za všech okolností. "Spíše jde o to, jaký je v současnosti strategický cíl. Musíme se už smířit s tím, že cílem už nemůže být demokratický a prosperující Afghánistán, ale že dostatečně legitimním cílem pro mezinárodní společenství je z té země odejít a nechat tu zemi za sebou tak, aby si byla schopná sama vládnout, aby vláda fungovala a aby se země nestala zdrojem ohrožení pro západ," uvedl.

Podle Marka Štyse z organizace Člověk v tísni není možné počkat, až se situace v Afghánistánu uklidní, protože to jsou simultánní procesy. Stabilizace země jak po politické, tak vojenské rovině je stejně důležitá jako její rekonstrukce. "Pro Afghánistán stoprocentně platí, že není bezpečnost bez rozvoje a není rozvoj bez bezpečnosti. Je otázka, jakým způsobem tyto procesy skloubit," doplnil Marek Štys.

Mezinárodní společenství by ovšem podle Libora Stejskala mělo v Afghánistánu zesílit civilní tvář, aby se podařilo zvýšit funkčnost a legitimitu afghánské vlády i na lokální úrovni. Stejně tak si myslí, že by bylo potřeba upravit vojenskou taktiku. "Hlavním problémem není jenom výrazně zvýšit počty vojáků, protože samo zvýšení situaci nezlepší. Je potřeba, aby bezpečnostní síly byly daleko více přítomny mezi obyčejnými lidmi ve vesnicích a městech, aby nebyly uzavřeni v pevnostech, které působí jako středověké hrady, takže nemáme žádný vliv na to, co se děje za hradbami," vysvětlil Libor Stejskal.

Experty rekonstrukčního týmu doprovázejí z bezpečnostních důvodů čeští vojáci. Tím se rozvojové projekty výrazně prodražují. Marek Štys se přesto domnívá, že tyto peníze jsou dobře investované s tím, že výsledky jsou vidět v podobě silnic, klinik nebo škol. Namítá ale, že zázemí, které armáda vytváří a může tak být třeba až osmkrát nebo desetkrát draží, dělá z akce velmi neefektivní podnik a zároveň trochu delegitimizuje vládu. "Měla by to být ona, která by měla rekonstruovat zemi a získávat kredit u vlastních lidí a tím získávat lidi na svoji stranu," řekl. Připustil však, že v Lógaru obejít se bez ochrany armády by bylo velmi složité.

"Nemyslím si, že by to byl šťastný systém, ale v některých provinciích nemá v tuto chvíli náhradu. Nicméně pořád nesměřuje k tomu, co Afghánistán od zahraničních subjektů nejvíce potřebuje, a to je facilitovat vnitřní debatu k politickému řešení celé situace, aby Afghánci situaci vyřešili sami. Není řešitelná zvenčí a vojensky. To už jsme se přesvědčili dost jasně," dodal Marek Štys.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.