LDN nebo denní stacionář? Kde se lépe postarají?

Klasická léčebna dlouhodobě nemocných nebo denní stacionář? Rozmýšlíte se mezi těmito dvěma možnostmi pro své nemocné příbuzné, o které se nemůžete či neumíte postarat? Můžete spolu s námi nahlédnout do obou těchto zařízení v Chrudimi. Nejprve se podíváme do klasické "eldéenky", ve které se lékaři a sestry sice snaží, ale nemohou se vymanit z klasického nemocničního prostředí.

Na jisté nedostatky chrudimské léčebny dlouhodobě nemocných upozornila paní Ahmentová, která v zařízení měla maminku. "Nesouhlasím se systémem a s chováním některých sester," uvedla. Systémem má paní Ahmentová na mysli to, že pacienti nemají v léčebně žádný program během dne.

Vydali jsme se proto přímo na místo, kde nás po oddělení provedla vrchní sestra Monika Kubíková. Ukázala nám tak dvoulůžkové a pětilůžkové pokoje.

"V odpoledních hodinách po obědě si jdou pacienti lehnout. Jestliže jsou odpočatí, můžou chodit po chodbě, když přijdou návštěvy, tak s nimi mohou do společenské místnosti nebo jídelny. Dopoledne se je snažíme aktivizovat v tom duchu, že nám je buď zřízenci dovedou nebo dovezou na sedačce do jídelny. Pokoje sestřičky uklidí, vydezinfikují povrchy, paní uklízečka setře, vyvětrá se. Aby se pacienti nesmekli nebo nezrnili u oken, tak pokoje na dopoledne zavíráme," přiblížila vrchní sestra.

Přesto ležící pacienti z pokojů pryč nemusí. Jestliže jim to zdravotní stav nedovoluje, pacienti zůstávají ležet v pokoji, protože s lůžkem by bylo složité manipulovat až na jídelnu," upřesnila.

V léčebně jsme se ocitli po obědě. Někteří pacienti chodí po chodbách, někteří leží na pokojích. "Když přijdou návštěvy a chtějí s nimi jít do jídelny, ven nebo s nimi sednou na lavičku, mají tu možnost," upřesnila Kubíková a ukazuje nám společenskou místnost.

"Tady dostávají snídani, oběd, mohou tu sedět s návštěvou, můžou se tu dívat na televizi," řekla s tím, že k dispozici mají puzzle a další společenské hry.

"Dopoledne jsem trávil koukáním na televizi, pak jsem byl na obědě a teď zase koukám na televizi," uvedl jeden z pacientů, kterého jsme ve společenské místnosti zastihli. Zatím si odpočívání užívá, protože je v léčebně druhý den.

"Jsem spokojený, žádné problémy nemám. Jedinou výhradu mám k jednotvárným snídaním a večeřím, protože je chleba a chleba. Ale mám dietu, proto musím tuto stravu mít," uvedl další z pacientů.

"Ráno se jdeme mýt, převléknout, vezmeme si čistou košili. Pak jdeme na jídelnu, kde se nasnídáme. Potom tam sedíme nebo chodíme. Následně je oběd a jdeme na pokoj. Co můžete nemocnici měnit, je to takový režim, kde nic nemůžete měnit," nastínila den v léčebně pacientka.

Tady nám brousí mysl, tam ji ubíjí

Léčebna dlouhodobě nemocných nemusí být vždy jediná instituce, která se dokáže o starého a nemocného člověka postarat. Pokud pacient není vyloženě upoutaný na lůžko, nabízí se denní stacionář. Tedy něco jako denní program s odborným zdravotnickým dohledem. I taková instituce v Chrudimi funguje. Centrum sociálních služeb provozuje stacionář Pohoda.

Venku ve stacionáři Pohoda v Chrudimi se zpívá a my se jdeme podívat dovnitř, kde se také něco děje - soutěž v namotávání provázku.

"Klientela ve stacionáři a léčebně dlouhodobě nemocných se liší pouze částečně, protože v našem stacionáři musí být klienti, kteří musí být částečně soběstační. To znamená, že hlavně nesmí být upoutáni na lůžku. Posláním stacionáře je poskytovat přiměřenou péči seniorům a pomoc jejich rodinám po dobu, kdy je rodina v zaměstnání. Tím umožnit našim klientům setrvat v domácím prostředí," přiblížila ředitelka Ivana Bohatá.

Služby ve stacionáři jsou placené. "Záleží na tom, jakou potřebují pomoc a podporu a je to 120 až 150 korun za den," upřesnila ředitelka.

I ve stacionáři jsou lidé, kteří mají zkušenost s léčebnou dlouhodobě nemocných a mezi nimi i pan Halada: "Tady brousíme mysl a tam se ubíjela. Ráno sednout k oknům a sedět. Sedělo se tak dlouho, než přišla snídaně. Tam s vámi nikdo nepromluvil. Nejvíc mi vadilo, že se sestřičkami nedalo povídat. Udělaly co měly..."

Se stacionářem se to však podle něho nedá srovnat. A jak vypadá den pana Halady ve stacionáři? "Většinou si zacvičíme, abychom se rozhýbali, zazpíváme si. Vystřihujeme, malujeme," přiblížil pan Halada, který do stacionáře dochází už pět let.

Z návštěvy ve stacionáři vyplývá, že i se starými a nemocnými lidmi, ať už s Alzheimerovou chorobou nebo s různými stupni demence, je možné pracovat. Jde jen o to najít správný systém.

Léčebny by se měly specializovat na skupiny pacientů

Léčebny dlouhodobě nemocných jsou sice nemocnice, je ale skutečně nutné, aby tam panoval starý zavedený a vyloženě nemocniční systém? Ve srovnatelném zařízení jako je stacionář funguje vše zcela jinak. Proč to nejde aplikovat všude? Může v této věci pomoci ministerstvo?

Náměstkyně ministryně zdravotnictví Markéty Hellerová uvedla, že zásadní rozdíl mezi léčebnou dlouhodobě nemocných a stacionářem je právě ten, že stacionáře jsou více specializované, zaměřené na skupinu pacientů s podobným onemocněním. Peče je tam více individualizovaná. "To je ale trend, který jednoznačně podporujeme," řekla náměstkyně.

Doplnila, že ministerstvo se zákonem snažilo prosadit, aby i léčebny dlouhodobě nemocných byly zaměřeny na skupiny pacientů. Zákon byl ovšem stažen z Poslanecké sněmovny. "Šlo o to, aby vedle sebe neležel člověk, který je dlouhodobě nemocný a je nutné pouze udržovat jeho stav a zlepšovat kvalitu života, s pacientem, který naopak vyžaduje intenzivní rehabilitaci a je velká pravděpodobnost, že se v krátké době bude moci vrátit do normálního života," upřesnila.

V současné době se na ministerstvu podle Markéty Hellerové připravuje koncepce geriatrické péče. Právě léčeben dlouhodobě nemocných se výrazně dotýká nedostatek sester, přičemž současná ministryně zdravotnictví Dana Jurásková před dvěma měsíci v Radiožurnálu uvedla, že chce hájit zdravotní personál v těchto léčebnách.

V této souvislosti její náměstkyně uvedla, že byla připravena stabilizační opatření, která se mimo jiné týkala zvýšení platu. "To bylo realizováno k 1. červenci. Těch opatření je celá řada. Týkají se pracovních podmínek sester a podobně. Přesně je to otázka právě léčeben dlouhodobě nemocných, kde ošetřovatelský personál je nejpočetnější," upřesnila.

Nedávno samo ministerstvo zdravotnictví dělalo průzkum v léčebnách dlouhodobě nemocných. Hlavním problém v některých léčebnách pak spatřuje ve stavebních úpravách. "Vyžaduje si investice do zlepšení prostředí pro pacienty. Pokoje pro velký počet osob, malé soukromí pro klienty a podobně. Připravujeme dotační program pro ta zařízení, která potřebují investice, aby se zlepšilo prostředí pro tyto pacienty," dodala náměstkyně.

V pátek 24. července se podíváme na chování cestovek a jejich delegátů. Nalaďte si Radiožurnál po 14. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.