Šance v podobě zkřížené transplantace

Neváhala ani minutu a souhlasila s tím, že daruje cizímu muži ledvinu proto, aby zachránila život svého manžela. Je jednou z mála, která podstoupila takzvanou zkříženou transplantaci. A odborníci předpokládají, že další ji budou následovat. Důvod? Vhodných dárců ledvin je stále málo a lidí, kteří musí chodit na dialýzu, přibývá.

Hodně dobře si to rozmysli, radili paní Kocmanové její nejbližší příbuzní a přátelé, když se dozvěděli, že chce darovat cizímu muži ledvinu. Jedině tak mohla pro svého těžce nemocného manžela získat ledvinu zdravou. "Okamžitě jsem odpověděl, že ano, aniž bych věděla, co mě čeká, jaká jsou rizika, jestli je to možné, nebo ne," potvrzuje sedmatřicetiletá Soňa Kocmanová, když jsme se společně i s jejím manželem Pavlem setkali v kavárně.

A jaké měl pocity on, když zjistil, co pro něj chce žena udělat? "Myslel jsem si, že to nemyslí vážně." Ještě dnes se mu na tu dobu před několika měsíci špatně vzpomíná. O svou ženu měl tehdy strach. "O sebe jsem strach neměl, ale o manželku ano," řekl

Kdyby se k darování ledviny postavila paní Kocmanová odmítavě, jejího manžela by čekala dialýza a o několik let kratší život. "Díky vstřícnosti pracovníků z IKEM, hlavně díky Evě Brůžkové, která nám všechno dokonale vysvětlila, se vším nám poradila, a kdykoliv jsme měli nějaký problém, tak nám pomohla," řekla Soňa Kocmanová. Stejně jako její muž, také ona je pod trvalým lékařským dozorem. Zdravotní komplikace neměla žádné a jak říká, všechno se odehrávalo v příjemné atmosféře. Přesto při popíjení minerálky v kavárně jeden z nepříjemných pocitů popisuje: "Spíš taková ta lidská zvědavost, kdo bude ten další. Když jsme zjistili, že nebudeme moci být spolu po vzájemné výměně, tak kdo je ten další, co když bude takový nebo takový."

Aby mohla dát svému muži ledvinu, musela by mít stejnou krevní skupinu. A to neměla. Proto se lékaři z pražského IKEM rozhodli přistoupit ke zkřížené transplantaci, kterou lze provést mezi dvěma, případně několika dvojicemi. Tou druhou dvojicí byl pár z Nitry. Dohromady oba páry dala koordinátorka transplantačního centra IKEM Eva Brůžková. A obě rodiny se poznaly až po transplantaci.

Před výkonem se z etických důvodů vidět nemohly. V současné době se rodiny navštěvují. "Jsme v neustálém kontaktu. V létě jsme byli u nich na návštěvě. V zimě jsme byli v Tatrách lyžovat. Štefan, jak on mi říká potenciální cizí manželka, dokonce poslal fotografii svého prvního vnoučka jakoby polobabičce," řekl Soňa Kocmanová.

A nejvyšší hodnota manželů Kocmanových? "Určitě zdraví," dodali manželé.

Darovat orgán je vrcholně etický akt

Čeští lékaři provedou přibližně čtyři stovky transplantací ledvin ročně. Přitom devět z deseti darovaných ledvin je od mrtvých dárců. Jen ve dvaceti až třiceti případech ročně jde o dárce živé. A téměř pokaždé jde o výpomoc mezi příbuznými. Náš zákon nabídku či poptávku po lidských orgánech za účelem zisku považuje za trestný čin. Tímto zákonem se řídí i transplantační medicína. Když to tedy nejde mezi příbuznými, lékaři mohou provést takzvanou zkříženou transplantaci.

Ve světě je obecně velká poptávka po vhodných dárcích orgánů. V Česku se dárcům za orgány nic neplatí a dárce, takzvané altruisty, mohou lékaři počítat pouze na desítky. Častějším jevem je dárcovství orgánů v rodinách.

"Bohužel v té dvojici transplantace není možná, protože partner má jinou krevní skupinu než druhý. Příjemce a dárce se liší v krevní skupině," pokouší se celou problematiku zjednodušit doktor Ondřej Viklický, v současné době jeden z nejvýraznějších odborníků na transplantaci ledvin.

"V IKEM máme seznam těchto dvojic, které jsou k nám referované z celé republiky, dokonce někdy i ze Slovenska. Pak v tomto seznamu můžeme najít jinou dvojici, která umožní doplnění dvojice na čtveřici, a zkřížená transplantace může být provedena," doplnil lékař.

Obě transplantace provádějí lékaři najednou. Ledviny odebírají dárcům v jednom čase ve dvou sousedních operačních sálech. Pak se ledviny vymění z jednoho sálu na druhý a vloží se do těl nemocných pacientů. Dárci se před operací nesmějí znát.

"Aby nevznikla nějaká potřeba nebo pocit, že je někdo někomu něco vděčný a je potřeba mu to vrátit nějakým jiným způsobem. To neakceptujeme. Proto se nemají do transplantace znát. A proč se to dělá najednou, je jednoduché vysvětlení. Čistě teoreticky může nastat situace, kdy se odebere ledvina a druhý by si za této situace mohla říct: ,Když už tu ledvinu máme, tak teď souhlas nedám, aby mi byla odstraněna ledvina.' Je to čistě jako pojistka," vysvětlil Ondřej Viklický.

Řada amerických studií uvádí, že riziko darování ledviny je jako chůze po přechodu pro chodce. To znamená, že v naprosté většině případů se vám nic nestane, ale ke komplikacím dojít může. Proto jsou dárci i příjemci pod trvalým lékařským dozorem, připomíná doktor Ondřej Viklický.

"V západním světě platí, že darování je vrcholně etický akt, který není nějakým způsobem honorován. Je spíše na nás jako na společnosti, jak se k dárcům zachováváme. Jestli jim například nemáme zabezpečit doživotní zdravotní pojistku, zabezpečit jim lepší zdravotní péči, pokud je to možné, nebo nějaké další výhody. To je potom věc spíš celospolečenská než medicínská," dodal lékař.

Obchod s lidskými orgány je v Česku nepravděpodobný

Na internetu můžete najít takřka vše. A v poslední době tam jsou také k nalezení inzeráty, které buď nabízejí některých z lidských orgánů k transplantaci, anebo jej někdo požaduje. Přitom prodej orgánů je v Česku ilegální záležitostí.

Ředitel Koordinačního střediska transplantací Pavel Březovský se zatím osobně s ilegálním prodejem orgánů nesetkal. Stejně tak nemá ani žádné signály o tom, že by k prodeji orgánů docházelo. "Je pravda, že se na nás občas obrátí čeští občané, kteří by své orgány rádi za úplatu nabídli někomu z České republiky. Když je jim však vysvětleno, že u nás jsou tyto záležitosti bezplatné, tak obvykle od těchto aktivit upouštějí," uvedl ředitel.

Velmi nepravděpodobná je podle něho i ta možnost, že by si občan České republiky nějaký orgán koupil a nechal si ho i v Česku transplantovat. "Jedná se o velice ilegální činnost. Druhá věc je, že by se na tom musela podílet organizovaná skupina osob včetně anesteziologů, lidí, kteří v nemocnici pacienty ošetřují, a podobně. Zatím jsme se s něčím takovým nesetkali," upřesnil.

Od nejmenovaných zdrojů z ministerstva zdravotnictví jsme se doslechli i o případech, kdy se občas v nemocnici objeví člověk s jizvou v oblasti ledvin, která není zaznamenána v jeho zdravotní dokumentaci. Nelze proto podle Pavla Březovského úplně vyloučit, že si takový pacient nechal orgán odebrat v cizině. "Podobný řez, který se provádí při implantaci ledviny, se provádí i při jiných operačních metodách. Nemusí to vždy znamenat práci v oblasti ledvin," doplnil.

Nejčastěji lidé k transplantacím orgánů podle Světové zdravotnické organizace vyjíždějí do zemí na Dálném východě, kde jsou operace prováděné za úplatu. "Finanční částka kryje vše včetně hotelových služeb, které jsou v zásadě hospitalizací po provedeném výkonu. Kolik stojí ledvina, není blíže specifikováno. Je to v rámci platby za celý pobyt včetně operačního řešení," dodal Pavel Březovský.

Jediné razítko komplikovalo dlouhé měsíce život rodině postiženého Zdeňka z Petřvaldu na Karvinsku. Jeho lékařka mu odmítala napsat pojízdné toaletní křeslo, i když tuto pomůcku pojišťovna běžně proplácí. Poté, co Radiožurnál příběh zoufalých lidí, kteří se starají o těžce nemocného muže odvysílal, se vše změnilo. A dnes už čtyřicetiletý Zdeněk moderní křeslo, které usnadňuje péči, má. Nalaďte si ve čtvrtek 6. srpna Radiožurnál po 14. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.