Školné? Řada studentů není proti

Většina vysokoškoláků je v Česku stále závislá na příjmu svých rodičů. Devadesát procent z nich rodiče finančně podporují na studiích. Ukázal to nejnovější výzkum ministerstva školství mezi 12 tisíci vysokoškoláky. Zajímavé bylo hlavně zjištění, že pokud by studentské půjčky na studium byly s nízkým úrokem, uvažovalo by o nich až 40 procent studentů. Z jakých příjmů si vysokoškoláci platí náklady na studium?

Norbert Rybář studuje pedagogickou fakultu v Praze. Kdyby ho na vysokoškolských studiích nepodporovali finančně rodiče, jen stěží by s penězi vyšel. Jak sám popisuje, na knížky, ubytování a další věci spojené se studiem si musí vydělávat.

"Pomáhají mi rodiče. Jinak jsem student a zároveň podnikám. Studium tedy financuji z toho, co si vydělám ve firmě," doplňuje.

Bez peněz od rodičů by se také neobešli dva mladí studenti medicíny. Aby se v klidu mohli připravovat na přednášky a náročné zkoušky, musí mít dobré zázemí. Rodiče jim platí nejen ubytování, jídlo a dopravu, ale také třeba učebnice, které jsou na lékařském studiu velmi drahé.

"Oba studujeme medicínu. Učebnice jsou dost nákladné, například anatomický atlas stojí 2,5 tisíce. To jsou takové částky, že by to z brigád člověk nepokryl. Navíc když třeba denně dojíždíte jako my. To se nedá," vysvětluje jeden z nich.

Závislost vysokoškoláků na penězích od rodičů tak není ani v dnešní době výjimkou. Dokazuje to i nejnovější výzkum ministerstva školství mezi studenty českých vysokých škol, ve kterém odpovídalo téměř 12 tisíc vysokoškoláků ze 191 fakult.

Právě z něj vyplývá, že až 90 procent studentů dostává peníze na školu od rodičů. Pokud si student během školy ještě nevydělává na brigádách, finance od rodiny jsou na vysoké škole jeho hlavním příjmem. To je podle sociologa Petra Matějů alarmující zjištění.

"Ve financování studia na vysoké škole jednoznačně dominují zdroje domácí. Číslo je ve srovnání s jinými zeměmi opravdu vysoké. Dělá to 80 procent výdajů," upřesňuje sociolog.

Přestože se dnes na veřejných vysokých školách neplatí školné, náklady na studium nejsou vůbec malé. Podle výzkumu jsou pro studenta veřejné vysoké školy měsíčně 8,5 tisíce korun. Na soukromé vysoké škole pak zhruba 15 tisíc korun. Rodiče svým dětem přitom v průměru přispívají jen necelými čtyřmi tisíci.

Jak vypadají příjmy na vysokoškolské studium, popisuje jedna ze studentek pražské filozofické fakulty: "Částečně z brigády, částečně pomoc z rodiny, která nás velmi podporuje. Je nás víc, ale máme tam opravdu zázemí."

Vysokoškolákům se přitom nelíbí, že jsou na rodině závislí. Až polovina z nich dokonce uvádí, že jim peníze od rodičů na studium nestačí. Výzkum ministerstva školství se proto také ptal na to, jestli by si na studium vzali půjčku, pokud by byla s nízkým úrokem a mohli ji splácet až po dokončení školy.

Zde byl výsledek zajímavý - 40 procent studentů by o tom uvažovalo. Podle sociologa Petra Matějů je to výrazný posun v uvažování českých vysokoškoláků. "Před určitým časem jsme zjišťovali ochotu studentů brát si půjčky a zjistili jsme, že byla velmi nízká. Vnější finanční situace je zřejmě tak naléhavá a tak těžká, že by se k půjčkám už uchýlili," říká Petr Matějů.

Dnes si vysokoškoláci půjčují od bank na studium jen minimálně. Odrazují je vysoké úroky i strach z toho, že by později neměli na splácení. "Spíš bych si půjčila od rodičů nebo někoho z blízkého okolí než od nějaké instituce," potvrzuje studentka pražské pedagogické fakulty.

Ministerstvo školství chce výzkumu mezi studenty využít. Kromě výhodnějších sociálních a studijních stipendií chce, aby si vysokoškoláci mohli na studium brát výhodné půjčky s nízkým úrokem. Expertní tým sociologa Petra Matějů právě teď připravuje pro ministerstvo návrh na reformu finanční pomoci studentům. "Ve chvíli, kdy se chystáme připravit systém půjček, je dobré vidět, že o něj bude velký zájem," dodává.

Třetina studentů souhlasila placením školného

Stejně jako v jiných evropských zemích by si mohli vysokoškoláci brát výhodné půjčky s nízkým úrokem na své studium. Spláceli by je až po dokončení vysoké školy a splátka by se počítala podle výše absolventova příjmu. Ministerstvo školství chce takový systém půjček připravit do několika let.

Vzdělání má hodnotu - jednoduché tvrzení, které však v českých poměrem moc neuslyšíte. Platit za vysokoškolské studium chce jen málokdo. Přesto se však názor mladých lidí začíná pomalu měnit, jak ukázal nejnovější průzkum ministerstva školství mezi 12 tisíci vysokoškoláky. Čtyřicet procent z nich by si vzalo na studium půjčku s nízkým úrokem.

Právě takovou chce teď ministerstvo školství pro studenty připravit. "Snažíme se získat údaje, abychom nadesignovali systém, který by efektivně fungoval. Snažíme se také najít příklady. Jedním z příkladů je Nizozemí, ve kterém se v roce 1983 podařilo spustit velmi radikální reformu financování studia a zejména finanční pomoci studentům. Od té doby v Nizozemí klesá nerovnost přístupu k vysokoškolskému vzdělání," popisuje sociolog Petr Matějů, který se svým týmem připravuje pro ministerstvo školství finanční pomoc studentům.

Zajímavé bylo také další zjištění z výzkumu. Až třetina studentů souhlasila s tím, že by na vysokých školách platila školné. "Výzkum ukázal zajímavou věc. Když jsme se studentů zeptali, zda by byli ochotni platit školné, jenom třetina byla pro jeho zavedení. Byli by více pro odložené než pro přímé školné. Když jsme však řekli: ,Teď si představte, že by bylo školné zavedeno. Kolik byste byli ochotni platit?' Překvapilo nás, že v tu chvíli se částka začala blížit dvanácti, čtrnácti tisícům korun," říká sociolog.

Většina studentů se podle výzkumu dokonce domnívá, že by je placení školného donutilo neprotahovat si zbytečně studium. Více by byli ochotni zaplatit studenti práv a ekonomie, méně pak z pedagogických oborů.

Podle studenta pedagogické fakulty v Praze Norberta Rybáře by se díky školnému mohla zvýšit úroveň škol. Například vztahu studentů jako klientů a jejich učitelů. "V současné době máme hypotéky, leasingy a úvěry, takže bych to nezvládal. Ale kdyby školné bylo, úroveň škol by mohla být lepší. Neříkám, že by byla, ale mohla by být," myslí si student.

Podle rektora Vysoké školy ekonomické v Praze Richarda Hindlse však případné zavedení školného nic neřeší. "Stále tvrdím, že školy se dělí na dobré a špatné, nikoliv na ty, kde se školné platí a kde se školné neplatí," tvrdí.

Přestože současný Fischerův kabinet o přípravě školného neuvažuje, podle rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy se Česko bez školného v budoucnu neobejde. "Poplatek za studium je něco, čemu se nelze vyhnout v období masového vzdělávání. Školné není otázka ideologická a politických postojů, ale do značné míry bude v budoucnu nutné," dodává.

Inspiraci s financováním studentů ministerstvo našlo hlavně v Nizozemsku

Půjčky na studium v některých evropských zemích už nejsou výjimkou. I čeští studenti ve výzkumu ministerstva školství přiznávají, že by si půjčku na studium vzali. Poradkyně ministryně školství Simona Weidnerová uvedla, že v současné době mají půjčku na studium čtyři procenta studentů. Proto bylo pro autory výzkumu překvapením, že půjčku by bylo ochotno si vzít 40 procent studentů.

"To je obrovský nárůst. Další věc, která nás překvapila, byla, že podle posledních propočtů by byla maximální výše státní půjčky v rozmezí 3,5 až čtyři tisíce korun. Z výzkumu přitom vyplynulo, že těchto 40 procent studentů by potřebovalo zhruba čtyři tisíce korun měsíčně. Takže nás to překvapilo a zároveň nás potěšilo, že jsme se v předběžných odhadech nemýlili," doplnila poradkyně.

Ministerstvo školství se chce v systému půjček inspirovat v Nizozemsku. Přitom hledalo příklad také třeba ve Velké Británii, Švédsku, Finsku, Maďarsku, v Austrálii nebo na Novém Zélandu. "V každé zemi jsme si chtěli vybrat nejlepší příklad. Každá z nich má způsob finanční pomoci jiný. Například v Maďarsku mají nízký náklad na správu, poskytování a vymáhání půjček. Na Novém Zélandu zase mají dobře nastavený systém proti odlivu mozků, aby mladí lidé zůstávali v zemi, odkud pocházejí, i když třeba studují v zahraničí," přiblížila Simona Weidnerová.

Nejblíže k nám ovšem podle ní má Nizozemsko. "Má nejpropracovanější systém jednotlivých částí finanční pomoci studentům. To znamená nejen půjčkový systém, ale i vícezdrojové financování a nemají věkovou 26 let. Proto je to směr, proč jsme se rozhodli vydat nizozemskou cestou," řekla poradkyně.

Ministerstvo školství právě na finanční podpoře studentů pracuje. "Může se zdát, že kdyby si studenti půjčovali 3,5 až čtyři tisíce korun, bylo by to málo, když víme, že životní náklady na studiu jsou deset tisíc korun. Ale systém finanční pomoci studentům bude založený právě na vícezdrojovém financování. Studentům nabízíme granty, placenou praxi, která nebude podléhat odvodům zdravotního a sociálního pojištění, doplňkové granty na dojíždění, na bydlení. Co bude studentům chybět, tak půjčka bude pouze doplňkový zdroj. Nechceme, aby se studenti zadlužovali a pak spláceli obrovské půjčky," upřesnila Simona Weidnerová.

Samotnou půjčku by student splácel jako absolvent. "Půjčku by si vzal v době studií a splácel by ji procentem z příjmů. Pokud by mu příjem kolísal a třeba během onemocnění nebo úrazu by mu příjem klesl, na rozdíl od hypotéky by mu klesla i výše splátky," řekla.

Banky přitom podle ní jsou na studentské půjčky připraveny, protože ve studentech mohou vidět lukrativní klienty s vysokými příjmy. "Už nyní banky sledují naši práci. Máme už rozpracováno devět variant půjčkových systémů, které různě kombinujeme. V každé z nich hrají komerční banky různou roli, přičemž vybereme systém, který bude nejvhodnější pro studenty. Banky pak povedou studentům běžné účty, na které jim budou nabíhat finanční pomoc, granty, sociální stipendia a podobně," dodala Simona Weidnerová.

Na konci minulého týdne jsme byli svědky toho, jak vypadá boj o státní peníze - konkrétně boj o miliardy na stavbu silnic. I když Státní fond dopravní infrastruktury nakonec o svůj rozpočet nepřišel, patří tato oblast k tomu nejchoulostivějšímu, co si můžeme na domácí scéně představit. Na ministerstvo dopravy teď udeřila silná kritika z Moravskoslezského kraje. Jde o dluhopisy, které měly financovat dálnici D47 do Ostravy. Proč mizí tyto peníze někam jinam? Nalaďte si Radiožurnál po 14. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.