Slovenský velvyslanec Ladislav Ballek

Host (Ladislav Ballek): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane velvyslanče, jak vás máme oslavovat, třeba Vaše excelence?

Host (Ladislav Ballek): Ale ne, říkejte mi Ladislav Ballek, jak se vám to líbí, ale opravdu nemusíte excelence.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale máte na ten titul právo, je to tak?

Host (Ladislav Ballek): Tak říká se normálně velvyslanec nebo excelence, ale moc jsem si na to nezvykl. A hlavně v kruhu přátel a známých tady v Praze se mi zdá ten titul příliš nadsazený.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrá, tak my uděláme výjimku pro následujících 30 minut a budeme vám říkat pane Ballku.

Host (Ladislav Ballek): Děkuji pěkně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ladislav Ballek se narodil 2. dubna 1941 v Teranech. Vystudoval pedagogickou fakultu v Banské Bystrici a začal působit jako redaktor Československého rozhlasu, deníku Smer a nakladatelství Slovenský spisovatel. Do roku 1991 byl náměstkem ředitele Slovenského literárního fondu a šéfem svazu slovenských spisovatelů. V letech 1992 až 1994 a znovu od roku 1998 byl poslancem Národní rady Slovenské republiky. V mezidobí učil na pedagogické fakultě v Nitře, v Bratislavě a na Vysoké škole muzických umění v Bratislavě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ladislav Ballek je členem Klubu nezávislých spisovatelů a Pen klubu. Vydal 9 prozaických děl převážně z prostředí jižního Slovenska, odkud pochází, například Jižní pošta, Akáty, Lesní divadlo a tak dále. Patří k nim i dosud nejoceňovanější román Pomocník, který byl přeložen do mnoha cizích jazyků, a v roce 1981 zfilmován. V češtině nedávno vydalo Pomocníka nakladatelství Moto. Ladislav Ballek působí od roku 2001 jako slovenský velvyslanec v České republice.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane Ballku, z čeho jste byl jako velvyslanec v České republice nepříjemně překvapen a co vás naopak překvapilo příjemně?

Host (Ladislav Ballek): Přiznám se, že já jsem tu nepříjemné překvapení osobně nezažil. Jestli jsem zažil a zažívám, tak je to opravdu jen a jen příjemné překvapení. Můj program trvá nepřetržitě, ale já si neztěžuji na jednu jedinou chvíli, kterou jsem tu zažil. Přiznám se, že velmi rád zajdu do pražských kaváren a stávám se pražským chodcem, rád chodím po ulicích a cítím se velmi dobře. Jsem tu velmi rád.

Moderátor (Vladimír Kroc): Liší se nějak post slovenského velvyslance od ambasadoru jiných zemí?

Host (Ladislav Ballek): Bezpochyby ano. Řekl bych, že být velvyslancem v jiných zemích, tam je možné něco předstírat, tady se předstírat nedá. Češi příliš dobře znají Slováky a Slováci Čechy, abychom si něco předstírali. To je mise, která má možná charakter úřední, ale pro nás to není jenom úřad na povinnost, to jsou jednoduše vztahy navýsost příbuzenské.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dlouhodobější pobyt v České republice asi pro vás není nic nového, protože pokud vím, tak na vojně jste byl na Šumavě.

Host (Ladislav Ballek): Ano. Já do Prahy a do České republiky jezdím opravdu od dětství a to díky našemu otci, který jezdil na školení do Prahy. Po skončení jsme mohli přijet za ním i my, a tak nám ukazoval tu Prahu a velmi mu na tom záleželo, abychom si získali vůči ní vztah. Jak říkám, na tu první cestu nám dal podmínku, přijeďte, ale nejdříve si přečtěte Staré pověsti české.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste v roce 1998 kandidoval na funkci prezidenta Slovenské republiky. Proč jste se do toho letos nepustil znovu?

Host (Ladislav Ballek): Tehdy mě o to požádaly určité politické strany, abych kandidoval. To však byly volby v Národní radě Slovenské republiky. Těmi volbami jsem neprošel, opozice se takového prezidenta, jako jsem já, nepřála. Aspoň jsem nemusel dělat takovou těžkou práci, jakou má nepochybně každý pan prezident. Respektoval jsem to rozhodnutí a přijal jsem ho. Potom jsem už nekandidoval do voleb, které byly nedávno. Byl jsem jinde v zahraničí a opravdu mi nepřišlo ne mysl kandidovat. Někteří lidé se mě ptali, jestli bych nechtěl kandidovat. Řekl jsem, že kandidovat nechci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Příští rok na jaře by vám mělo vypršet funkční období na postu velvyslance Slovenska v České republice. Už víte, co dál?

Host (Ladislav Ballek): Do určité míry vím. Především se vrátím domů a hlavně na svoji chalupu, na záhony, k počítači a budu pokračovat v psaní svých příběhů. Aspoň si to myslím, že tedy budu pokračovat. Rád bych se vrátil k psaní.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte vrátil bych se rád k psaní. To znamená, že teď jako velvyslanec jako diplomat nemáte vůbec na to ani pomyšlení?

Host (Ladislav Ballek): Pomyšlení mám, ale já musím psát především zprávy do ústředí a různé úvodníky. Přiznám se, že tu a tam si udělám nějakou poznámku, zapíši si něco, co mi přijde na mysl. Jenom přiznávám zároveň, že se mi nejednou stane, že když se dívám na tu poznámku po třech, čtyřech týdnech, už ani nevím, čeho se to týkalo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale paměť máte dobrou, vy jste nám vyprávěl takovou úvahu, že byste rád ztvárnil na příběhu vaší rodiny a na ukázce nerůznějších náhod, které zasáhly historii vaší rodiny, celé dvacáté století, to je velký úkol.

Host (Ladislav Ballek): Ano, to je ta moje ctižádost napsat dlouhý zápis, tak se totiž nazývají úvodní strany, které jsem začal psát ve chvíli, kdy odešla naše maminka z tohoto světa. Měl jsem takový pocit zapsat si všechno, co mi přijde na mysl. Začal jsem uvažovat o tom, že opravdu měl bych napsat to, co já vím o 20. století, že bych měl udělat nějaký takový zápis ani ne tak pro čtenáře jako pro moje vnuky. Mám 3 vnoučata, vnučku a 2 vnuky. Ať se dozvědí, kdo byl jejich děda, praděda, prapraděda. 20. století začíná pro mě tak, že se tehdy braly moje babička s dědou, narodili se moje rodiče, na jeho konci se narodili vnoučata. Mezitím se každé desetiletí něco dramatického událo, co se dotklo přirozeně všech nás, ale i každého z nás osobně, ať šlo o staré rodiče, nás a nebo naše děti a nebo naše vnuky. Chci napsat takové osobitější rodinně chápané dějiny, ale v širších souvislostech československých, slovenských, evropských, světových. To je moje ctižádost. Obávám se, že to může být příliš velká ctižádost, ale udělám, co se dá.

Moderátor (Naděžda Hávová): Narodil jste se 2. dubna a ještě před vysíláním jste mi zdůrazňoval: Narodil jsem se 2. dubna, to je stejné datum narození jako se narodil známý pohádkář Hans Christian Andersen. Tak se vás tedy ptám, napsal jste někdy nějakou pohádku pro děti?

Host (Ladislav Ballek): Ne, to jsem nenapsal, ani jsem neměl odvanu napsat pohádku pro děti. Ale to, že jsem se narodil 2. dubna, to mi bylo dost často připomínané v dětství jako kdyby i tam, kde se skrýval ten můj pozdější pokus o psaní a vyprávění příběhů. Mistrem vyprávění příběhů byla především moje maminka, vynikající pohádkářka, vyprávěla nám pohádky, které se pamatovala z dětství a nejenom slovenské lidové, ale i takové spišské, takové slovensko-německo, německo-slovenské. Krásně vyprávěla, takže večer před spaním, tak si sedla k nám a vyprávěla nám nějakou příhodu, buď vymyšlenou a nebo skutečnou. Já jsem ji hrozně rád poslouchal a myslím, že jsem se v tom vyprávění příběhů tak trošku té mamince chtěl podobat, ale myslím si, že se jí nevyrovnám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Z literatury nežiji, protože bych se jí neuživil, ale žiji jí nepřetržitě. To jste řekl asi před třemi lety v jednom z rozhovorů. Teď jste to možná už naznačil. Kdy jste začal tvořit, byla ta niterná potřeba ve vás už od toho dětství?

Host (Ladislav Ballek): Do určité míry ano. Jako student gymnázia jsem si zapisoval takové veršíky i ze závisti, protože když jsem přečetl verše, tak jsem zbledl závistí a pochopil jsem, že takové krásné verše nikdy nevymyslím. Potom mě začaly zajímat příběhy jako takové. Trošku jsem si psal jako student. Potom jedna taková povídka vyšla takové v časopise v Bánské Bystrici. Na vojně jsem si dělal nějaké poznámky, ale psát jsem začal na Moravě, když jsem skončil vojnu a šel jsem si projít pěšky celý rodný kraj. Já jsem zmeškal autobus z Podběla do Habovky. Já jsem si sedl k peci ve venkovské hospůdce, v jediné hospůdce na Slovensku za mého života, která byla prázdná. Jediná prázdná hospoda na Slovensku. Byla velmi nepříjemná, taková sychravá noc, čekali jsme na autobus, dělal jsem si určité poznámky jako učitel, i nějaké kresbičky, protože jsem vyučoval výtvarnou výchovu. Pak jsem začal psát věty, a tak jsem napsal první věty svojí první knížky Útěk na zelenou louku. Někteří říkají: Škoda, že zmeškal autobus. Někteří říkají: Dobře, že zmeškal autobus.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když jsme se nedávno ptali významného slovenského herce, režiséra Martina Huby na to, jak se liší divadelníci v Česku a na Slovensku, tak odpověděl, že Slováci jsou temperamentnější a vitálnější. Dá se tohle zobecnit? V čem jsou podle vás Slováci jiní než Češi?

Host (Ladislav Ballek): Určitě rozdíly mezi Čechy, Moravany a Slováky existují, ale jak říkávám, mezi Češkou a Slovenkou je takový rozdíl jako mezi dvěmi sestrami a mezi Moravankou a Slovenkou asi takový rozdíl jako mezi dvojčaty. Rozdíl samozřejmě je, protože i rozdíl mezi mnou a bratrem je a značný, ale kolik příbuzného máme v sobě, toto bych řekl, že existuje i mezi námi. Jak říkal pan Martin Huba, že jsem jakýsi živější a vitálnější, myslím si, že je to tak, že jsme trochu emocionálnější než je český národ, ale to je i otázkou civilizace. V 19. století jsme museli chodit do závodů, do fabrik a komunikovat velmi střídmě a dívat se na prsty, abyste o ně nepřišli při té práci, to byla jiná komunikace. A potom, když jste vstoupili do té hospůdky, tak jste si dali to pivo a už jste hovořili trošku jiným jazykem, o čemsi jiném. Jinak se komunikoval kdesi na poli a ve slovenské hospůdce. Řekl bych, že u vás výraznější přítomná městská kultura. My jsme do roku 918 tu kulturu měli velmi málo zastoupenou, protože města slovenské nepatřily Slovákům, ale všechny byly zmaďarizované a nebo byly trochu německé, ale především byly maďarské. Naše kultura do roku 918 byla především orientovaná lidově. Na druhé straně musím říct, že slovenští vzdělanci, kteří nemohli vydržet v Uhrách, odcházeli do Prahy, do Vídně, do Francouzska, do Ameriky. Okolo roku 918 se starali o tom, aby vznikla Československá republika, udělali proto všechno. Ano, jsou určité rozdíly, které já osobně rád vidím a rád přijímám, protože tak se mi lépe porovnává. Moje generace je produktem dvou kultur, slovenské a české. Ta urbana česká je v nás přítomnější než ta slovenská. My jsme vyhledávali české prozaiky, české básníky především v městské orientace, protože nám chyběli a moje generace už chtěla výpověď městskou, proto i moje knihy jsou především o městě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vaše nejvýznamnější kniha Pomocník spatřila světlo světa v roce 1977, česky vyšla v roce 1982. Jak už jsme zmínili v úvodu, je to pár týdnů, co ji znovu v češtině vydalo nakladatelství Moto. Jak se vám líbí překlad?

Host (Ladislav Ballek): Líbí se mi. Myslím si, že pan Herčík udělal brilantní překlad a já jsem si některé věty v češtině uvědomil, že jsou dokonce vydařenější.

Moderátor (Vladimír Kroc): Není to ale škoda na druhou stranu, že se slovenské knihy překládají do češtiny?

Host (Ladislav Ballek): Já osobně bych české knihy do slovenštiny a slovenské knihy do češtiny nepřekládal. Já si neumím představit, že by byl přeložený Dobrý voják Švejk. To se nedá jednoduše přeložit. To se lépe čte v češtině. Do každé jiné řeči ať se překládají české a slovenské knihy, ale toto si raději čtěme v originále. Jak říkávám, jsou verše, které bych si já nedovolil přeložit. Raději mám ten původní text a nechci, aby byl přeložený.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mě by zajímalo, jak vypadají knihovny dnes v domácnostech. Já mám pocit, že mladí Češi mají se slovenským jazykem velký problém. Jak jsou na tom třeba mladí Slováci, také hůř rozumí češtině?

Host (Ladislav Ballek): My nemáme žádný problém. Máme velkou výhodu, že v každém knihkupectví na Slovensku dostanete české knihy. 3 prodejny na Slovensku jsou specializované na českou literaturu a jsou navštěvované. Všechny české noviny dostanete. Na Slovensku chytíte všechny české televizní stanice. Když jdu po vesnici, kde mám chalupu, většina vesničanů, jejichž jazyk je k nerozeznání od jazyka moravských Slováků, poslouchají českou stanici než slovenskou. Nejznámější čeští zpěváci jsou rovněž nejznámější, nejoblíbenější také ve Slovenské republice. řekl bych, že zájem Slováků o českou kulturu se v ničem neztratil, ničím nesnížil. Slovenské děti si zpívají české písničky, nemají žádný problém s komunikací. Tady je to trochu jinak, ale to už je věc, o kterou se já starat nemohu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máme čas dovolených, prázdnin. Teď vlastně si v posledních letech Češi znovu oblíbili Slovensko. K vám jezdí vlastně stále více turistů od nás na dovolenou. Co bychom si podle vás na Slovensku určitě neměli nechat ujít?

Host (Ladislav Ballek): Já jsem Jižan a přiznávám, že já do kopců nerad chodívám, držím se takové staré filozofie jižanské, že když už do kopce, tak do vinohradu. Raději chodím po rovině a rád mám sluníčko a takové procházky u vody, to jsou moje oblíbené místa. Proto mám tak rád jižní Slovensko, Jižní Moravu, Jižní Čechy. Ty kraje pokládám za svoje rodné a neumím se toho zbavit.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je docela dlouhý pruh země. Mají něco společného?

Host (Ladislav Ballek): Ano, mají, například stejnou architekturu, to je ta středomořská architektura jiná než je dále na východ a nebo dále na západ a nebo na sever, to není severní, ani východní, ale jižní a velmi osobitá architektura, ale i ta píseň je velmi osobitá. Mimochodem mezi záhorskou písničkou a písničkou z Moravy není žádný rozdíl. Já to rád vidím. Kdykoliv mohu vyrazit tím směrem, tak vyrážím, a strašně se těším na tu krajinu a na tu architekturu. Mám rád rovinu, nemohu za to. A když jsem vyrůstal jako malý chlapec v Dudímsech, doporučuji dudímské koupele.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane Ballku, co vám v poslední době udělalo největší radost?

Host (Ladislav Ballek): Pravděpodobně mohu se přiznat k tomu, že moje vnoučata jsou zdraví.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vyprávíte jim také pohádky jako vaše maminka vám?

Host (Ladislav Ballek): Já jim dokonce i čtu, ale pořídil jsem jim i tu knížku Slovenské lidové pohádky v češtině a slovenštině a tam je kazeta a disk v českém a slovenském výkladě, tak poslouchají i v češtině i ve slovenštině.

Moderátor (Vladimír Kroc): Náš společný čas vypršel. Děkujeme, že jste si na pořad Dva na jednoho udělal volnou půlhodinu. Přejeme hodně úspěchu v další práci, ať se splní i ten sen, který máte před sebou. Hostem Vladimíra Kroce a Naděždy Hávové byl slovenský velvyslanec v České republice, spisovatel a dramatik Ladislav Ballek. Děkujeme, na shledanou.

Host (Ladislav Ballek): Já vám děkuji, na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.