45. den. Porazil jsem Slovácko ani ne za tři hodiny
Ráno bylo krušné a hlučné, jak se na slovácký Hluk sluší a patří. Místní borci pod oknem celou noc hulákali a zpestřovali si Svatovavřinecké slavnosti rozbíjením lahví. Po takovém spánku jsem si jen stěží dokázal představit, že mohu absolvovat triatlon v Luhačovicích, kam mě pozvali místní.
Našel jsem v sobě zbytky síly, zapomněl na litry zeleného veltlínu a odjel k rybníku Křešov, kde závod začínal. Čekalo mě 550 metrů vodou, 22 kilometrů na kole a terénní desítka. V barvách Radiožurnálu jsem nemohl zklamat.
Přivítal mě předseda oddílu orientačního běhu Libor Slezák, na mapě vysvětlil trasu, kterou jsem okamžitě zapomněl a věřil tomu, že se na někoho přilepím. Pořadatelé mi na lýtko napsali č. 16, TV Luhačovice se mě zeptala na moje pocity a vyrazil jsem zpocený už dopředu.
Byl to můj první triatlon a vřele takovou taškařici všem doporučuji. Člověk se leccos přiučí. Vlastně jsem urazil během dvou a půl hodin přes třicet kilometrů kopcovitou krajinou. Ani nevím jak.
Místní sportovci nejsou žádná ořezávátka
Například bylo zajímavé, že na start se postavily pouze dvě ženy a ta starší Petra Macková těsně před výstřelem nakojila své sotva šestiměsíční dítě. Svěřila ho babičce a vyrazila tak rychle, že jsem ji ztratil z dohledu. Potkal jsem ji až ve druhé fázi závodu na bicyklu. „Jsem zvyklá, běhám od dětství.“
Narazil jsem na ni ale jenom proto, že zbloudila a ztratila se. Ostatně zbloudil jsem také a tím omlouvám svůj čas 2:29. Ovšem řídím se slovy Pierra Coubertina… Ale pocit v cíli je skvělý.
Orientační běžci v Luhačovicích nejsou žádná ořezávátka. Mají mezi sebou mistra světa ve štafetě juniorů Michala Hubáčka (Petra Macková je překvapivě jeho sestřenice) a dalších pět reprezentantů.
Především je to ale skvělá parta, jak bývá mezi sportovci zvykem. Optimismem hýřili už před závodem, a když dorazili do cíle, stříkal z nich adrenalin na všechny strany. Ve zdravém těle je přeci zdravý duch.
Dnešní den uzavře divadlo
Na závěr se sluší přiznat, že jsem měl ke stupínkům vítězů dost blízko. Předával jsem totiž vítězům ceny. Hned jsem také dostal pozvánku na desetikilometrový běh do kopce a se šéfem oddílu Liborem Slezákem jsme si vyměnili trička. Budu běhat za Luhačovice.
Samotné město mě celkem překvapilo. Není velké, ale dýchalo vyloženě létem. Kolonádou korzovaly stovky lidí, prodejci dělali slušné obchody a slunko dokreslovalo klidné nedělní odpoledne. Lázeňská atmosféra příkladná.
Ovšem služeb lázeňského koupaliště jsem nevyužil a vyhledal venkovskou pískovnu v Ostrožské Nové Vsi. Udělal jsem dobře. Skvělé prostředí, málo lidí, lidové vstupné. Podvečerní relaxace u počítače, kde teď ťukám závěrečné řádky.
Musím se ale trochu upravit. Večer jdu do divadla pod hvězdami ve Státním zámku Valtice.